18.12.2013 12:30

Úmrtím Lubomíra Dorůžky končí jedna kapitola české hudební žurnalistiky Doporučeno

Lubomír Dorůžka, který zemřel v pondělí 16. prosince, by se příštího roku dožil kulatých devadesáti let. Už jen tento fakt ukazuje, kolik toho zažil nevšedně uvažující hudební publicista a překladatel, který svými články dovedl přilákat k jazzu a různým proudům populární hudby širokou veřejnost.

Pohnutá historie Evropy ve 20. století se nutně musela projevit i na životě a uvažování Lubomíra Dorůžky. Jeho převážné spojení s jazzovou hudbou začalo již během druhé světové války, kdy stejně jako jeho mnozí vrstevníci vnímal jazz a swing jako revoluci v hudbě.

Čtěte také: Wayne Shorter – saxofonový Mr. Gone

Po válce a v nastupující éře komunismu se věnoval popularizaci jazzu, svojí neuvěřitelnou pílí mapoval zahraniční i českou hudební scénu. Na rozdíl od jiných hudebních publicistů navíc dovedl držet krok s dobou a střízlivým pohledem vnímat i nastupující nové trendy, které jazz posouvaly jinými směry, než bylo do té doby obvyklé. Od roku 1964 se navíc stal šéfredaktorem časopisu Melodie, kde propagoval i nové nastupující proudy populární hudby.

V období normalizace pomáhal bránit Jazzovou sekci, v osmdesátých hájil později i takzvanou Novou vlnu, když proti ní bylo zahájeno tažení. Kromě popularizace hudby, o které dokázal psát nádherné předmluvy nejen v článcích, ale i v takzvaných sleeve notes – předmluvách a popiskách gramofonových desek, je potřeba si uvědomit jeho neuvěřitelný přehled na jazzové scéně, který mu umožňoval přibližovat vzdálený svět amerického i evropského jazzu všem lidem, kteří v Československu žili.

Kromě hudby se věnoval i překladatelské činnosti. Vzhledem ke svému zaměření na angloamerickou literaturu, kterou studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, je tak jeho jméno spojeno i s překlady knih Francise Scotta Fitzgeralda, spolu se svým dlouholetým přítelem Josefem Škvoreckým, se kterým rovněž sdílel lásku k jazzu, přeložil Báj od Williama Faulknera.

Sám rovněž sepsal několik knih mapujících hudbu 20. století. Jmenujme například dílo Tvář jazzu, na němž pracoval též s Josefem Škvoreckým, nebo Český jazz mezi tanky a klíči. Působil rovněž jako pedagog, muzikolog, podílel se též na organizaci festivalů a koncertů. V oblasti hudby se i jeho potomci zaměřili podobným směrem. Jeho syn, Petr Dorůžka, je rovněž respektovaným hudebním publicistou, napsal například uznávané dílo Šuplík plný Zappy. Vnuk David Dorůžka je pro změnu respektovaným jazzovým kytaristou.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že jste zadali všechny požadované informace označené hvězdičkou (*). HTML kód není povolen.