Neuvěřitelná energie, tři hodiny řádění, odhadem deset tisíc lidí… Green Day přijeli podruhé do Prahy a byla z toho obrovská open air akce, kterou si užila celá Praha.

První dojem z areálu? Rozhodně skvělá organizace. Přehledné směrovky, hodně stánků a dostatek toitoiek (kéž by si z toho vzali příklad organizátoři letních festivalů). Hodně místa, čerstvý vzduch a kropící hadice, což se ve vedru opravdu osvědčilo.

Když začala hrát první předkapela, poměrně neznámá česká kapela The Pooh, areál se teprve pozvolna zaplňoval. Nemám žádné zkušenosti s jejich hudbou, ale zní docela sebevědomě a rozhodně se snaží být světoví. Snad o nich i za pár let ještě uslyšíme.

Po krátké přestávce přišla na řadu ta hlavní předkapela večera – kanadští punkeři Billy Talent. Koncertovali tu už poněkolikáté, znovu se vrátí na festival Rock for People. Neřadím se mezi jejich fanoušky (kterých mají v Česku podle všeho hodně), svůj účel ale určitě splnili na sto procent.

Samozřejmě se ale čekalo na někoho jiného. Green Day se za pódiu zjevili pouhých pár minut po plánovaném začátku a hned vypálili první skladbu z aktuálního alba – Song of the Century následovanou 21st Century Breakdown a rádiovým hitem Know Your Enemy.Vcelku na koncertě zazněly všechny skladby z alba 21st Century Breakdown a samozřejmě největší hity z Američan Idiot – které měly naprosto největší ohlas.

Koncerty Green Day ale nejsou jen o hudbě. Ať už budu mluvit o stage divingu jednoho fanouška, puse od Billieho pro jednu fanynku, vystřelování triček v plechovkách do čtrnáctitisícového publika nebo o konkurzu na novou kapelu (jeho výherci museli zažít naprostý stage orgasm – zvlášť ta slečna, která dostala od Billieho kytaru), byla to zábava.
K tomu patří i pódium velké jako menší několikapatrový panelový dům a zásoba pyrotechnických efektů, které se opravdu povedly – nebylo to víc než berevné „cákance“ na obloze, ale dodávaly koncertu tu správnou dávku dramatičnosti. Po obou stranách se na plátna promítaly záběry z pódia. Vzhledem k počtu návštěvníků (a tedy zvednutých rukou) bych se ale přimlouvala, aby byla výš.

Problém koncertu? Někdo si myslí, že délka. Green Day byli skvělí. I po třech hodinách z nich sálala energie a když Billie prohlásil, že Praha je jeho nejoblíbenější zastávka na turné, vážně se mu dalo věřit. Koncert jsem si užívala každou vteřinou a byla jsem svým způsobem ráda, že byl tak dlouhý. Bohužel jeho délku způsobovalo i nekonečné protahování písniček, jeden akord pořád dokola bez většího smyslu.

Nejlepší momenty? Boulevard of Broken Dreams. Dobře, to, že Billie chtěl skoro celou skladbu nechat na publiku, nebylo nejšťastnější, ale atmosféra byla skvělá, stejně jako při 21 Guns. A takové momenty přišly i v samém závěru. Když se Green Day poprvé vypařili z pódia a nechali se vyvolat zpátky, na plátně blikal název kapely na pozadí české vlajky. A když potom spustili Američan Idiot, everybody got fucking crazy, jak si Billie přál celou dobu. Nesmím opomenout Wake Me Up When September Ends a samozřejmě závěrečnou legendární Jesus of Suburbia.

Ačkoliv show měla pár chyb, těžko ji v tomto žánru letos něco překoná. A rozhodně nepatří mezi ty, na které by se zapomnělo. Ať už místem konání, atmosférou nebo hlavními hvězdami.