Hudební průzračnost songů amerického dua Simon a Garfunkel v odzbrojujícím podání dvou andělských hlasů s básnickými texty zajišťuje těmto písničkářům publikum už několikáté generace. Jejich křehká hudba stojí nad žánry a nad styly, a příjemně se poslouchá i po čtyřiceti letech, které v úterý uplynou od vydání jejich stěžejního alba Bridge Over Troubled Water (Most přes rozbouřené vody).

Jejich alba nemívala ani 30 minut, ale vydala za rozsáhlé kompilace. Texty byly opravdové básně, které ale dokázaly oslovit i toho, kdo si nikdy žádnou knížku nepřečetl. A uhrančivost jejich megahitů (The Sounds of Silence, I Am a Rock, Homeward Bound, The Boxer, Cecilia, Scarborough Fair/Canticle) přesedá z rodičů na děti.

Vždy jim navíc byly cizí různé skandály, drogové či milostné excesy, typické pro muzikantskou generaci 60. let, stejně jako extravagance v image. A přesto Simona a Garfunkela poslouchalo v době jejich největší slávy i radikální intelektuální publikum. Nebyli proti mysli ani hippies, na jejichž festivalu v Monterey (1967) úspěšně účinkovali.

"Jsou tak normální, až to snad není pravda," napsal o nich před dávnými lety publicista Jiří Černý. A právě v této větě tkví schopnost dvojice oslovit nejrůznější věkové i názorové skupiny publika. I když poslední řadové album vydali v roce 1970.

Vypráví se, že Simon a Garfunkel se seznámili v jedenácti v synagoze v newyorské čtvrti Queens. Chodili spolu do stejné školy, fandili baseballu a skládali písně. V roce 1957 založili duo Tom and Jerry a okusili první úspěch s malým hitem Hey Schoolgirl.

Jejich písničky Mrs. Robinson a Sounds of Silence vyprovodily ke slávě subtilní trpkou komedii Absolvent s Dustinem Hoffmanem o vzpouře studenta Bena proti hodnotovému žebříčku jeho rodičů. Z filmu se stal generační snímek konce 60. let.

Jejich první album Wednesday Morning, 3 A.M. (1964) přineslo dobový folk s jednou kytarou, druhé Sounds Of Silence (1966) přijalo tehdy ještě do jisté míry avantgardní folkrockový zvuk a vyneslo dvojici do čela této scény.

Na třetí desce Parsley, Sage, Rosemary And Thyme (1966) zněly orchestrální instrumentace a řádka dalších písňových perel Simona se Scarborough Fair/Canticle v čele. I přes vrstevnatá studiová aranžmá však koncerty dvojice zůstávaly ve zvuku komorní jak v čase jejich hraní po kavárnách Greenwich Village.

V té době se už hotovili ke dvěma svým mistrovským dílům. Alba Bookends (1968) a Bridge Over Troubled Water (1970) se umístila na prvních příčkách amerických i britských žebříčků a přinesla řadu silných momentů jak v obrazných textech, tak v typické dvojhlasé interpretaci a aranžmá, které zahrnovalo prvky všech předchozích tvůrčích etap dvojice - folkové, rockové i mainstreamové.

Zatímco vokály dua harmonicky ladily, v uměleckých názorech se začali rozcházet. Vydání Mostu přes rozbouřené vody se několikrát zpozdilo kvůli odlišným uměleckým názorům. Po letech vyšlo najevo, že ve dvojici panovalo tvůrčí napětí, protože Garfun

kel se cítil být zastíněn autorským talentem Simona, který psal většinu písní.

Po rozchodu pokračovali ve svých sólových drahách a ještě několikrát se sešli na pódiu, třeba na památném koncertu v newyorském Central Parku v roce 1981, který vidělo půl milionu lidí. Od té doby spolu občas vystupují (v letech 1994, 2003, 2004). Loni v únoru si společně zazpívali při přijímání ceny Grammy za celoživotní dílo.

V České republice vystoupili oba sólově, Garfunkel v letech 1997 a 1998, Simon v roce 1991.