Beth Hart je na desce Fire on the Floor snivá i dravá

Beth Hart je již stálice na blues-rockovém poli. Ať už se proslavila po boku kytaristy Joea Bonamassy, Jeffa Becka nebo jako sólová zpěvačka-klavíristka, vždy vynikala svým nezaměnitelným hlasem. Na podzim roku 2016 se připomněla novou deskou Fire on the Floor. Navazuje na své předešlé desky i touto?

Beth Hart - Fire On The Floor Beth Hart - Fire On The Floor Zdroj: přebal alba

Od té doby, co spolupracovala s výše zmíněnými kytaristy, povědomí o Beth Hart jako o výrazné zpěvačce, kterých zase v blues tolik není, stouplo. A následovala alba Bang Bang Boom Boom a Better Than Home, která zaujala svou originálností. Pomalé procítěné skladby plné životních zkušeností se střídaly s výraznými melodiemi inspirovanými gospelem, jazzem i blues-rockem. Tento koncept již Beth představila na dřívějších albech.

Na první poslech se Fire on the Floor zdá jako velmi vyrovnané a výrazné album, rozhodně nezapadne mezi ostatní tvorbou zpěvačky. První skladba je hned trefa do černého. Jazz Man. Ano, píseň je velmi ovlivněná klasickým jazzem, podkreslená klavírem a znatelnými bicími, výrazný hlas Beth ještě podtrhuje protahováním souhlásek, frázováním a výplňkovým zpěvem beze slov. I malé sólo ke konci skladby nechává vyznít především mile znějící piano. Odkaz na starší časy jazzových dní propojené s drsným hlasem zpěvačky je rozhodně pro začátek vysoká laťka. Pohodovou melodií je zajímavě nazvaná skladba Coca Cola, kde především nad nástroji vévodí Beth a její hlas. Z poklidného začátku píseň graduje i „sóluje", ale stále se nese na houpavém rytmu a opakující se melodii.

Na desce najdeme také skladby, které nikterak nevybočují, ale drží se stylu. Například poklidná Love Gangster, snivá You've Been Dreaming Of nebo popově líbivá Let's Get Together, která nejvíce opouští žánr a nechá se unést na ne nijak inovativní melodii. Posluchač si může říkat, že už někde podobný postup slyšel, a bude mít pravdu. I utahanější Picture in a Frame se ale nakonec vpije posluchači do žil.

Rockově nadupaná titulní skladba Love is a Lie, k níž byl natočen i videoklip, se navrací k drsnému zvuku, jasnému rytmu a především se zde Beth pořádně vyřádí a nechává procházet v textu o zhrzené lásce emoce, což je znatelné v jejím hlasovém výrazu plném chraplavosti. Stejnou náladu nabízí i skladba Fat Man. Přesně tato poloha Beth Hart sluší, výrazná nadupaná melodie, tišší sloky a pak všechnu dravost vypustí na povrch v refrénu.

 

 

Stejnojmenná skladba s albem atmosféru naopak zklidní. Balady ale Beth Hart umí, jak napsat, tak hlavně přednést, což už v minulosti předvedla ve skladbách, jako jsou Sister Heroine, My California nebo LA Song. Procítěnost, melancholie, nespokojenost. To, jak Beth skladbu pojímá, je přesvědčivé a opravdové.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Beth Hart je jedna z nejvýraznějších a nejtalentovanějších zpěvaček. To je fakt. Její výraz a hlasový rozsah dokážou utvořit neopakovatelný zážitek. Především je ale nutné říct, že Beth Hart je vynikající skladatelka, která čerpá především z vlastních zkušeností, které se zobrazují v textech, a má cit pro výrazné melodie. Nemyslím si, že bylo zrovna dobrým tahem dát svižné a blues-rockově laděné skladby do první poloviny alba a na samý závěr nechat skoro samé balady, ale i přesto se jí podařilo s novou deskou jen potvrdit, že skladatelsky se dokáže udržet ve stejné linii svých minulých alb a zároveň neustrnout na místě.

Přehled

  • Interpret: Beth Hart
  • Název: Fire On The Floor
  • Formát: CD
  • Skladby: Jazz Man, Love Gangster, Coca Cola, Let's Get Together, Love Is A Lie, Fat Man, Fire On The Floor, Woman You've Been Dreaming Of, Baby Shot Me Down, Good Day To Cry, Picture In A Frame, No Place Like Home
  • Čas: 48:23
  • Datum vydání: 14. 10. 2016
  • Vydavatel: Provogue
  • Hodnocení: 80 %
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Max Vandervorst, Jazz Dock, Praha, 26. 4. 2017

    Na co všechno je možné hrát, ukázal návštěvníkům pražského Jazz Docku belgický kutil a inovátor Max Vandervorst, který se zde představil v rámci festivalu Mladí Ladí Jazz. Jako předkapela se představili Fanfán Tulipán. 

  • Foto: The Bluesbones, Bounty Rock Cafe, Olomouc, 26. 4. 2017

    Perfektní koncert odehrála belgická skupina The Bluesbones v olomouckém klubu Bounty Rock Cafe. Blues evropského střihu ve své nejryzejší podobě - klasický zvuk hammondek, šťavnatá kytara a to vše umocněno silovým zpěvem. Repertoár souboru tvoří většinou původní kompozice, jejichž délka se často blíží k deseti minutám a i ty občas přesáhne. Skupinu tvoří nepřehlédnutelný zpěvák Nico De Cock a mladý kytarový virtuos Stef Paglia. Dašími členy jsou Geert Boeckx – basa, Edwin Risbourg – klávesy a Domonique Christens – bicí.

  • Rozhovor se skupinou Värttinä: Někdy je zpěv ptáků ta nejlepší muzika

    Mnoho finských kapel má v České republice silnou fanouškovskou podporu. Není tomu jinak ani u stálice žánru world music kapely Värttinä, kterou tvoří především tři zpěvačky Susan Aho, Mari Kaasinen a Karoliina Kantelinen. Právě se třetí jmenovanou redakce musicweb.cz vedla rozhovor před pražských koncertem, který se bude konat 25. května v Lucerna Music Baru.

  • Foto: Steve Gadd Band, Brno, 23. 4. 2017

    V neděli 23. dubna vystoupilo v Brně v rámci festivalu Jazzfestu Brno 2017 seskupení kolem Stevea Gadda. Přinášíme vám fotografie z koncertu, který se uskutečnil v Sono Centru. 

Další podobné články