Industriální, noisový a psychedelický revirvál

Kvůli mnoha okolnostem se jeden z nejproslulejších českých noisových projektů odmlčel a začal mutovat. Momentální stádium oné mutace je kapela hrající coververze s názvy jako Japahnis, Deutsch Rum im Wasseturm a Žádná hudba znamená hluk. To by se mělo v Čechách líbit a naživo se to navíc pěkně personálně rozrůstá.

Eine Stunde Merzbauten: 7305 Eine Stunde Merzbauten: 7305 Přebal CD

S pojmem "industrial" se potkávám již od svých středoškolských let, ale vždy s ním byly spjaté informace pro mne vzdálené a tedy zkreslené. Mám s ním sice spojené vize továrních hal a například jejich specifického dozvuku, ale vlastně jsem byl coby prašivý intelektuál na podobných místech osobně v životě sotva několikrát a představy industriálního zvuku jsem si vytvořil spíš až díky nahrávkám. S pojmem "noise" to je o trošku lepší. Cestu k němu jsem si našel při koncertě Merzbow v pražské Arše.

esm ve studiuSice tam tehdy předskakovali Napalmed, ale ti mi tehdy přišli nezajímaví a možná až hloupě teatrální. Mezitím jsem musel jaksi omylem přičichnout k noisové tvorbě sám pomocí vlastních experimentů, abych po nějaké době ocenil další noisery a pak i další vystoupení Napalmed třeba v rámci koncertní série Wakushoppu (plech, co tam zapomněli, mám stále někde doma v kumbále a stále čeká na kapelou doporučené natočení coververze Helloween - Keeper of the Seven Plechs). Vlastně obdivuji lidi, kteří pochopili radikální noise snadněji, asi jsou bystřejší než já a mají rozvinutější vkus a fantazii.

EineStundeMerzbauten2Teď se tu snažím s radostí vyjádřit k nové desce hlavní duše dřívějších Napalmed, jednoho z nejradikálnějších umělců o jehož existenci vím, Radka Kopela. Jsem rád, že mi jeho nová luxusní nahrávka ve snad ještě luxusnějším obalu nakonec dorazila poštou domů; napodruhé, když první pokus jaksi selhal a jeden exemplář tohoto skvělého alba tak nadále už minimálně po tři měsíce vězí někde v obálce v osidlech České pošty a nebo ho podle Radkova názoru poslouchá nějaká má sousedka v domě. Na desce se podíleli i další lidé, ovšem velikost jejich podílu či přínosu k desce i k celému projektu mi není příliš známa. Do budoucna bychom si na ně ale měli dát pozor, podle fotek zase něco chystají v dalších personálních složeních a budou to zajisté také zajímavé věci.

Samozřejmě jde na tomto CD o neestetický či trefněji hnusný zvukový bordel od začátku do konce a jen fanoušek zvuků, které vznikly údery do různě velkých kusů kovových materiálů a vším možným co možná nejnepatřičnějším zapojením elektroniky, by zde mohl najít dost vzrušujících zážitků a CD by pak mohlo v jeho sbírce zaujmout důležité místo. Člověk s ještě hlubším zaujetím o věc může v této skoro osmdesátiminutové nahrávce odhalit formu obdobnou baroknímu nástrojovému koncertu - tedy intenzivnější, klidnější a pak opět sónicky radikálnější pasáž. Zvláště ta prostřední je nakonec skoro k pomilování barevná a naučí posluchače těšit se na všechny finesy poslední, zase mnohem více hlučící, houkající, drhnoucí a drnčící třetiny. Avšak vnímání intenzity jednotlivých třetin bude spíše individuální a každý posluchač si je musí, nebo žádný posluchač si je nemusí zhodnotit sám.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Radek Kopel je člověk s výjimečným smyslem pro humor a touto královskou porcí prvotřídního noise se též zlehka podíval na zoubek českému fenoménu revivalových kapel, které jsou přeci v naší kotlině tak populární a to často i o tolik let dříve, že se originální kapely či sólové hvězdy ani nestíhají rozpadat či se nestíhaly prostříhat ostnatým drátem nebo regulemi promotérských společností. Ovšem stopy zde zrevirválovaných hlukových titánů, tedy Einesturzende Neubauten, Merzbow a samotných Napalmed (osy Berlín - Tokyo - Most) lze hledat asi tak stejně snadno jako stopy Tomáše Kluse v hudbě příštího století (tedy doufám). Dost mudrování, základem všeho je zkrátka hluk a základem všeho zřejmě vždycky byl. Pojďme hluk a virvál šířit dál, pojďme zkrátka zlobit, každý alespoň jednou těch osmasedmdesát minut, které jsou potřeba pro poslech této nahrávky. Je to slušné i vkusné, v budoucnu to bude stále slušnější i vkusnější a zamyslet bychom se nad tím měli znovu i za dalších 7305 dnů, nebo snad 7305 let?

Přehled

  • Interpret: Eine Stunde Merzbauten: 7305
  • Skladby: http://bandzone.cz/merzbauten
  • Vydavatel: vlastní náklad
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Colours of Ostrava: Poslední den s Katarzií a Jamiroquai

    Poslední den Colours of Ostrava byl ve znamení studené sprchy. Netýkala se však žádného hudebního zklamání, ale průtrže mračen, která v podvečerních hodinách doslova propláchla celý areál Dolních Vítkovic.

  • Foto: Colours of Ostrava, 22. 7. 2017

    Colours of Ostrava 2017 je minulostí. Poslední den jedné z největších hudebních akcí sezóny přinesl vystoupení Afro Celt Sound System nebo českého zpěváka Davida Kollera. V posledních hodinách také na festivalový areál dopadla silná bouřka. Ani ta však nezabránila fanouškům užít si show dalších headlinerů Jamiroquai či koncert skupiny Justice, který program na největších stagích zakončil. 

  • Foto: Colours of Ostrava 2017 - 4. den

    Poslední den multižánrového festivalu Colours of Ostrava 2017 je za námi. Není překvapením, že hlavní slovo měli Jamiroquai, kteří svým funky disko hity roztančili celou Ostravu. Přes den jste ale mohli slyšet a tančit na balkánské rytmy s kapelou The Carny Villais a nebo úžasnou soulovou zpěvačku Lauru Mvula. Podívejte se na fotorepot

  • Foto: Colours of Ostrava, 21. 7. 2017

    Třetí den festivalu Colours of Ostrava přinesl vystoupení Moderat, Speed Caravan, Walking On Cars nebo legendárních Midnight Oil. Na fotografie se můžete podívat v galerii. 

Další podobné články