Apocalyptica na začátky vzpomíná bez zbytečného sentimentu

Ve své době to muselo znít jako ten nejpitomější nápad. Čtveřice violoncellistů z Helsinek se rozhodla, že fidlání v orchestru není nic pro ně a radši budou hrát songy svojí milované kapely Metallica. V červnu 1996 pod názvem Apocalyptica vydali legendární debut Plays Metallica by Four Cellos, jež je katapultoval mezi metalovou smetánku. Dnes už si s cover verzemi vypomáhat nemusí, ale k dvacátému výročí svým fanouškům nadělili velmi speciální turné.

Eicca Toppinen - vrchní skladatel a aranžér Apocalypticy Eicca Toppinen - vrchní skladatel a aranžér Apocalypticy Foto: Eva Makovská, musicweb.cz
Už jenom fakt, že Apocalyptica dokázala vyprodat třikrát pražské Forum Karlín během dvou dní, ukazuje, jaké postavení má mezi českými fanoušky. Ti byli na tohle slavnostní vystoupení hodně nažhavení a Finové je nezklamali. Koncert se skládal ze dvou částí rozdělených dvaceti minutovou přestávkou. V první, komornější části, kapela přehrála všechny skladby z debutového alba, ve druhé potom došlo na další skladby legendárních thrasherů a kdo se již podíval na setlist na konci článku, ví, že nebyla nouze o překvapení.
 
Scéna samotná byla hodně skromná. Žádné velké efekty se nekonaly, na pódiu stály 4 stoličky, za nimi 4 plátna a s tím si Apocalyptica vystačila celou první polovinu vystoupení. V sále se sedělo, takže atmosféra byla hlavně ze začátku dost komorní, no jako na filharmonii. Působivá byla hra se světly a stíny, osvětlovači opravdu dokázali z minimalistické scény vytěžit maximum. A písně Metallicy znějí v podání těchto virtuózů stále stejně dobře jako před dvaceti lety. Do sestavy se navíc jako host vrátil Antero Manninen, jež z ní odešel v roce 1999. První hodinka tedy ve společnosti notoricky známých hitů uběhla jako voda. Nejvíc, myslím si, se v této části povedla Creeping Death. Postupně se začínalo i trochu tleskat a hrozit. Ačkoliv rozhodně nemohu tvrdit, že bych byl z první půle vyloženě zklamaný, úplné nadšení mnou také neotřásalo. To až v druhé půli se začaly dít věci.
 
 
 
Během pauzy plátna z pódia zmizela a místo nich vyrostly bicí. Bylo tedy zřejmé, že v sestavě přibude ještě bubeník Mikko Sirén, jež to s Apocalypticou táhne už od roku 2003. A je jasné, že s jeho přítomností mělo vystoupení najednou úplně jiný odpich. Eicca Toppinen a Perttu Kivilaakso jako by najednou odhodili zábrany, začnou po pódiu pobíhat a celé představení hned mnohem víc připomíná metalový koncert.
 
Energií překypující For Whom the Bells Tolls  i v aranžmá pro cella zůstává jednou z nejlepších metalových skladeb všech dob. A dojde i na další písně z druhého a třetího alba, než Apocalyptica s covery definitivně sekla. Překvapením jsou ale skladby, které na žádném albu nevyšly - jednou z nich je Orion, metallicovský tribut předčasně zesnulému basákovi Cliffu Burtonovi, a tou druhou je málo známá skladba Escape z alba Ride the Lightning. O ní Toppinen tvrdí, že byla první skladbou Metallicy, k níž vytvořil aranže pro cella.
 
Nakonec musím uznat, že tahle oslava se nadmíru povedla. Může za to hlavně fakt, že se nejednalo o žádné sentimentální vzpomínání, ale spíš letmé ohlédnutí za vykonanou cestou. Víc než co jiného potvrdila nadčasovost a univerzálnost tvorby legendární čtveřice ze San Francisca.
 
Setlist: I: Enter Sandman, Master of Puppets, Harvester of Sorrow, The Unforgiven, Sad but True, Creeping Death, Wherever I May Roam, Welcome Home (Sanitarium)
         II: Fade to Black, For Whom the Bell Tolls, Fight Fire With Fire, Until It Sleeps, Orion, Escape, Battery, Seek & Destroy, Nothing Else Matters, One
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Zahraniční festivaly - ráj pro nejednoho fanouška metalu

    Je zbytečné lhát si do kapsy. Festivaly v zahraničí bývají zkrátka o něčem jiném než akce české. Line up většiny z nich tvoří samé velké kapely. Některé z nich se konají jen kousek od našich hranic. Stojí proto za zvážení na některý zahraniční festival vyrazit.

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport:

     

  • Glenn Danzig v rámci třicetiletého výročí vystoupí na Brutal Assault

    Glenn Danzig, ikonický zpěvák kapel Misfits a Samhain, slaví třicet let od vydání svého prvního alba. V rámci oslav vyráží se speciální show na turné, při kterém se zastaví i na českém festivalu Brutal Assault.

  • Foto: Ozzy Osbourne, Letiště Letňany, Praha, 13. 6. 2018

    Ve středu 13.6. vystoupil na pražském letňanském letišti legendární Ozzy Osbourne, který se zde rozloučil s českým publikem. Před samotným Ozzym zahráli hned tři „předskokani“. Jako první se představili španělští heavymetaloví hudebníci Lords of Black. Hned po nich následoval sólový projekt zpěváka z Korn Jonathana Davise. V neposlední řadě vystoupila americká superskupina Hollywood Vampires, která v čele se zpěvákem Alice Cooperem, kytaristou Joe Perrym a Johnny Deppem sklidila zasloužené ovace. Závěr večera již patřil samotnému Ozzymu, který během 90 minut přehrál své největší hity. Podívejte se na fotografie, které byly pořízeny přímo z kotle pod pódiem.