Carla Bley Trio svou nonšalantností nadchlo české jazzové publikum Doporučený

Včerejší vystoupení Carly Bley a jejího tria v pražském Jazzdocku bylo pro české jazzové publikum obrovským zadostiučiněním. Přestože se tato světoznámá pianistka, varhanice a především skladatelka, která vyrostla z podhoubí newyorské avantgardní jazzové scény 60. let, skládala hudbu pro jazzové velikány Charlieho Hadena nebo Garyho Burtona a spolupracovala například i s Jackem Brucem z kapely Cream nebo Nickem Masonem z věhlasných Pink Floyd, mihla na přerovské Matějské jazzové pouti v roce 2012, do Prahy až do včerejšího večera nezavítala.

Carla Bley v pražském Jazz Docku 1. června 2014 Carla Bley v pražském Jazz Docku 1. června 2014 Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Carla Bley v Jazz Docku představila své trio, ve kterém ji doprovází její manžel, baskytarista Steve Swallow, a anglický tenorsaxofonista a sopránsaxofonista Andy Sheppard. I když v tomto obsazení vystupuje kapela už přes 20 let, ani na vteřinu nezavládl dojem, že by muzikanti vykazovali známky únavy či nedostatku hráčské invence. Naopak, i bez rytmické opory bicích se skladby mohly pyšnit rytmickou přesností a nápaditostí, která vycházela ze všech tři muzikantů zároveň a dovolovala jim tak pouštět se do složitých změn tempa i všelijakých rytmických kudrlinek.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Koncert zahájila kapela trojskladbou Wildlife: Horns/Paws without claws/Sex with Birds, v níž okamžitě rozpoutala svou delikátní souhru elegance, důvtipu a virtuozity. V této postupně se rozvíjející hymně k přírodě nejsilněji zapůsobila prostřední část, v níž se jemně rytmicky kladené akordy na piano spojovaly s lahodícím zvukem Swallowovy baskytary za znění Sheppardova zpěvného sopránsaxofonu. Ten navíc Sheppard ke konci skladby přiměl k rytmickému pohvízdávání, které nápadně připomínalo ptačí cvrlikání.

 

Skladba Naked Bridges - Diving Brides, při jejímž komponování Carla Bley částečně vycházela z Mendelssohn-Bartholdyho svatebního pochodu, zase stavěla na dialogu jazzu a klasiky, v jejichž prolínání dýchala krása pečlivě zkomponovaných melodických partů piana a saxofonu a zároveň radost z volnosti improvizace. Groove postavený na zdvojených basových tónech piana a baskytary a jejich vzájemném doplňování poté doprovázel skladbu Healing power, jejímž prostřednictvím se trio jalo osvěžit a popřípadě i vyléčit ty posluchače, kteří se ten večer necítili fyzicky nejlépe.

Poslední skladba programu večera The Girl who Cried Champagne  — nepočítáme-li krátký přídavek — byla pro změnu v rytmu samby. Ta jakoby svými nonšalantními harmonickými změnami, rozvolněným, kytaru připomínajícím sólem na baskytaru a trefně prostou melodií saxofonu vybízela k oslavnému popíjení šampaňského, kterého se Carla, jak Steve Swallow prozradil, vždy domáhá po domnělém dopsání každé ze svých skladeb, i když se později ukáže, že daná skladba ještě zcela hotová není.

Podobně humornými příběhy tato trojice výjimečných muzikantů koncert příjemně zpestřovala a ačkoliv byli všichni tři oblečeni v černém a na pohled působili velice profesionálně, dávali všemožně najevo, že si sami ze sebe dokážou tropit šprýmy, a že žádnou zahleděností sami do sebe rozhodně netrpí. Tato přirozenost a bezprostřednost dodávala seskupení na sympatičnosti stejně tak jako uvolněnost a vlídnost, která ze všech hráčů vyzařovala. Carla Bley se tedy ve svých 78 letech české jazzové veřejnosti představila bez jakýchkoliv projevů okázalosti či pompéznosti, a to jako nápaditá skladatelka, výborná aranžérka a talentovaná pianistka v jedné osobě.

 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2017

    Hlavní hvězdou čtvrtečního večera a i letošního Blues Alive byl bezpochyby Jonny Lang. Ale začněme od začátku. Hned na úvod návštěvníky přivítal ve foyer živelný Band of Heysek (CZ). Na pódiu zahájil festival britský rocker Phil Shoenfelt & Southern Cross a po něm polská kapela Nočna zmiana bluesa s charismatickým foukačkářem Slawkem Wierzcholskim, kteří v Šumperku nebyli poprvé a předvedli publiku skvělou show. Následovalo americké trio Nick Schnebelen Band a po něm již Jonny Lang. Musím přiznat, že oproti poslechu jeho hudby, je koncert zcela jiné kafe! Strhující, dynamický zpěv a skvělá hra na kytaru nenechaly nikoho v klidu! Všichni si tento první večer bluesového festivalu skvěle užili!

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Vánoční Respect festival

    Hudba z Konga je světově proslulá především díky sladkému zpěvu a energií sršícímu kytarovému doprovodu. Styl známý jako soukous či konžská rumba však není jediným reprezentantem hudby tohoto kraje. Konono No. 1 je první kapelou, která vystoupí na Vánočním Respect festivalu 8. prosince od 19 hodin v Paláci Akropolis spolu se skupinou Disciplin A Kitschme, která navazuje na stále nedoceněnou historii jugoslávské new wave scény. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o volňásky na tuto vánoční party!

  • Hrát na suzafon je jako chodit aneb Mad Skillet v Jazz Docku

    Právě tak, jak stojí v úvodním nadpisu, charakterizoval hru na tento zajímavý nástroj Kirk Joseph, suzafonista kapely Mad Skillet aneb v překladu Šílené pánvičky, která vystoupila v Jazz Docku.