Hudbou Franka Zappy byl zahájen festival Prague Proms Doporučený

Ačkoli skladatel Frank Zappa zemřel již před 23 lety, jeho hudba žije dál. Zahajovací koncert festivalu Prague Proms totiž nabídl 18. června v pražském Rudolfinu světovou premiéru vybraných skladeb v podání Českého národního symfonického orchestru a kapely složené z bývalých Zappových spoluhráčů.

Sarah Hicks Sarah Hicks Foto: Jan Malý / Prague Proms

Pořadatelé festivalu Prague Proms si na dobrém dojmu této hudební události dali opravdu záležet. Již zdálky si příchozí mohli všimnout na Rudolfinu rozvěšených praporů se Zappovou podobiznou, po vstupu uvaděči v hippiesáckém oblečení nabízeli žvýkačky zabalené jako joint a v neposlední řadě byla možnost si zakoupit trička, plakáty a nahrávky se Zappovou hudbou. Posluchači sami byli již navíc před koncertem vyzváni, aby přišli oblečeni v dobovém oblečení. Nutno dodat, že atmosféru koncertu v Rudolfinu to příjemně prohřálo.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Výjimečnost této hudební události podtrhla nejen přítomnost České televize, která tento koncert přišla zaznamenat, ale také vzácná návštěva – Diva Zappa, nejmladší Frankova dcera, která se přijela na koncert podívat.

 

 

Ale nyní již k hudbě. Koncertní repertoár byl sestaven tak, jako kdyby ho vybíral sám Frank Zappa. Ten totiž po svých posluchačích v hudbě vždy vyžadoval naprostou pozornost a zkrátka je nešetřil při užívání složitých kompozičních postupů a obratů, v nichž si tolik liboval. První část koncertu se tak nesla v experimentálních a divokých skladbách z různých Zappových období.

Řízení orchestru se chopila americká dirigentka japonského původu – Sarah Hicks. Usměvavá a energická žena si brzy získala sympatie publika svým neortodoxním přístupem, který ovšem nijak nesnižoval její nasazení. Poté, co zahájila koncert skladbou Dupree´s Paradise, se divák musel brzy začít zaposlouchávat do divokých soukolí aranže této skladby z roku 1973. Zappova hudba v sobě vždy obsahovala řadu nevšedních skladatelských prvků, časté změny temp a skoků z pomalých do rychlých a někdy až disharmonických poloh.

Na koncertě došlo i orchestrální podání skladeb složených na syntezátoru Synclavier

V tomto duchu se drželi aranžéři koncertního repertoáru zappovské tradice a posluchače rozhodně nešetřili. Jakkoliv tak byla již první skladba experimentálně pojata, překonaly ji i následující dvě skladby – While You Were Art II (z desky Jazz from Hell), která se dočkala světové premiéry transkripcí a aranží z původní podoby, kdy ji složil a nahrál Frank Zappa sám na syntezátoru Synclavier, a Bogus Pomp (z desky Orchestral Favorites z roku 1979), již dirigentka Sarah Hicks představila jako nejtěžší skladbu večera.

Diváci se tak dočkali kromě divoce znějící skladby i řady pozoruhodně užitých divadelních prvků – od výstřelu signální pistole až po zvuky fistule, načasovaného smíchu symfoniků, nečekaných pauz a skoků. Zde dostali posluchači asi nejvíce zabrat a lidé, co neznali Zappovu tvorbu, si tak možná v tu chvíli říkali, kde se to vlastně ocitli. Po této složité kompozici sympatická dirigentka oznámila, že před pauzou odmění posluchače odlehčenějším kouskem – písní G-Spot Tornado, kterou Zappa rovněž složil na Synclavier, ale kterou zároveň ještě i on stihl za svého života v roce 1992 zahrát v orchestrální podobě s tělesem Ensemble Modern v rámci projektu Yellow Shark.

 

 

Co bylo snadné na Synclavieru, to bylo těžší převést pro živé těleso. Český národní symfonický orchestr se s tímto kouskem vypořádal se ctí a veselá a rytmická skladba tak divákům ulevila na chvíli od šílených předchozích experimentů. Zároveň touto skladbou byla zakončena první půle koncertu.

Ta druhá byla zahájena opět v jiném duchu – v podání kapely složené z bývalých Zappových hudebníků. Za klávesy zasedla skutečná legenda – klávesista Ian Underwood z původního obsazení Mothers of Invention (a zároveň manžel Zappovy vibrafonistky Ruth Underwood), baskytarista Scott Thunes, který proslul divokými tanečními a pohybovými kreacemi v rámci koncertní show v 70. a 80. let, kdy se Zappou vystupoval. Bubeníka Joea Traverse a kytaristu Jamieho Kima čeští posluchači mohli vidět naživo při dříve uskutečněných koncertech projektu Zappa plays Zappa, s nímž se přijel dvakrát Dweezil Zappa.

Druhá polovina se nesla v melodičtějším duchu, kdy byla zahájena písní RDNZL z roku 1972, opravdový test virtuozity pro hudebníka, který ale kapela s přehledem zvládla. Po něm si střihl příjemné klavírní intro a tedy i sólový part zároveň Ian Underwood. Vystřídal ho nádherným bicím sólem a úvodem písně The Black Page Joe Travers, jenž tak potvrdil Frankova slova svému synovi Dweezilovi, když ho přijímal do kapely: „Teď máš opravdového bubeníka." Píseň Black Page #1 celkově patří k jedněm ze Zappových nejslavnějších a nejpopulárnějších kousků už pro nevšední bubenické intro.

 

 

Kapelová část večera byla zakončena takřka valčíkovou verzí písně Marqueson´s Chicken. Po ní nastoupil opět orchestr, který již společně s kapelou potěšil posluchače majstrštykem The Dog Breath Variations/Uncle Meat ze stejnojmenného Zappova filmu. Druhá polovina se nesla celkově v klidnějším a melodičtějším duchu jako odměna pro ty, co zvládli náročnou první půli. Ve společné sestavě kapely a orchestru došlo i na dva kousky, které Frank Zappa přearanžoval a zpracoval s tělesem Ensemble Modern – písně Moggio a Strictly Genteel. Večer poté završila jedna z nejslavnějších Zappových skladeb – Peaches en Regalia. V podání orchestru a zkušené kapely důstojná a dojemná tečka za tímto výjimečným koncertem v Rudolfinu.

Publiku, orchestru i kapele vzdala hold nejen usmívající se Sarah Hicks, ale i Zappova dcera Diva, která samým dojetím nemohla téměř mluvit, přesto poděkovala jak kapele a orchestru, tak i publiku. Dojemný konec koncertu si v paměti odnesli všichni přítomní, a kdo vydržel do konce, rozhodně nelitoval, neboť výběr skladeb a zpracování patřil opravdu k unikátním hudebním zážitkům, na které se jen tak nezapomíná.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Colours of Ostrava: Poslední den s Katarzií a Jamiroquai

    Poslední den Colours of Ostrava byl ve znamení studené sprchy. Netýkala se však žádného hudebního zklamání, ale průtrže mračen, která v podvečerních hodinách doslova propláchla celý areál Dolních Vítkovic.

  • Foto: Jethro Tull + Stromboli, Konopiště, 21. 7. 2017

    Příjemný podvečer v amfiteátru pod zámkem Konopiště odstartovala skupina Jeseter. Pak již nastoupili očekávamí Jethro Tull v čele s frontmanem Ianem Andersonem. Perfektní zvuk, skvělé výkony všech muzikantů, neúnavný Anderson teatrálně pobíhající a tančící pódiem na jedné noze. Největší pecky kapely, úžasná flétna, hutná kytara… jen ten zpěv Iana Andersona už není pochopitelně to, co býval v 70. letech, ale koncertu to nijak neuškodilo. Pořadatelská agentura a služba by si zasloužila zvláštní odstavec - poněkud přehnané “bezpečnostní opatření” před pódiem (kde je beztak propadliště cca v šířce 20 metrů), fronty na stáncích na 1,5 hodiny nebo i déle, občas arogantní ochranka… Setmělo se a nastoupili Stromboli v původní sestavě. Koncert otevřelo Sandonoriko, následoval blok novějších songů v angličtině, trochu chladněji přijímaný (všichni čekali na legendární hity kapely), i když některé písně měly také obrovskou sílu a velkou instrumentální hodnotu. Pak již konečně došlo na Carmen, Villa Ada, Veliké Lalulá, Košilela... nadšeně přijímané publikem. Precizní zvuk, skvělý výkony Báry Basikové, nezaměnitelná kytara Michala Pavlíčka, který si hru opravdu užíval a servíroval vygradovaná sóla i jemné polohy… Kapela přidala lehce pro ni netypickou “funkovou” Okolo ohňů, ale ani poté ji ovace publika nenechaly odejít ze scény na dlouho. Ó hory, ó hory, závěr, který musel přijít! Díky za krásný večer!

  • Foto: Colours of Ostrava, 22. 7. 2017

    Colours of Ostrava 2017 je minulostí. Poslední den jedné z největších hudebních akcí sezóny přinesl vystoupení Afro Celt Sound System nebo českého zpěváka Davida Kollera. V posledních hodinách také na festivalový areál dopadla silná bouřka. Ani ta však nezabránila fanouškům užít si show dalších headlinerů Jamiroquai či koncert skupiny Justice, který program na největších stagích zakončil. 

  • Foto: Colours of Ostrava 2017 - 4. den

    Poslední den multižánrového festivalu Colours of Ostrava 2017 je za námi. Není překvapením, že hlavní slovo měli Jamiroquai, kteří svým funky disko hity roztančili celou Ostravu. Přes den jste ale mohli slyšet a tančit na balkánské rytmy s kapelou The Carny Villais a nebo úžasnou soulovou zpěvačku Lauru Mvula. Podívejte se na fotorepot