Jarek Nohavica: Poeta všedního dne vystoupil v Brně Doporučený

V pondělí 6. února moravská metropole zažila první ze série očekávaných koncerů Jarka Nohavici. Dvouhodinová show před vyprodaným sálem přinesla řadu novějších i starších písní. A jak by řekl slezský klasik: "Bylo to fajné jak cyp." Za nás Brňáky pak zbývá dodat jen: "Je to borec jako sviňa!"
Jaromír Nohavica v brněnském Sono Centru Jaromír Nohavica v brněnském Sono Centru Zdroj: Tereza Ticháčková, Musicweb.cz
Už dlouho před začátkem představení se kolem brněnského klubu Sono trousily skupinky různých věkových kategorií. To je vůbec první z mnoha zvláštností, která provází Jarkova představení. Jsou tu mladí, staří. Zkrátka všichni. Teda všichni, kteří sehnali lístky. 
 
Co se lístků týče, zdá se, že je snazší dostat se na Rammstein, na System of a Down nebo na papeže. Vstupenky na brněnskou šňůru (ano, čtete dobře, šňůru! - Jarek totiž v Brně tento týden odehraje hned několik koncertů) se začaly prodávat, pokud se nepletu, v prosinci minulého roku. A v prosinci minulého roku, jen pár dní poté, co se otevřela předprodejní okénka, také nenávratně zmizely. Do posledního místa a na jakýkoliv den. 
 
Následující týdny pak nesčetněkrát plnily internetové diskuze zoufalé prosby o vstupenky na sezení, stání. Zkrátka pokud by se v Sonu dalo pověsit za nohy ze stropu, vyprodá se i to. Takže příště, prosím vás, pane Nohavica, zahoďte ostych a hurá na výstaviště, do Kajot Arény, do Mariánského údolí nebo rovnou na letiště. Beztak polovina Moravy nesežene lístky ani tam. 
 
Kolem půl osmé se v sále setmělo a na pódium vstoupil Jaromír Nohavica. Nebyl zahalen v dýmu jako velké hvězdy (a že by sakra mohl!), neměl půl hodiny zpoždění a davy nebouřily do vyčerpání jen proto, aby - konečně - spatřily svého oblíbeného interpreta. Prostě přišel, vzal kytaru, zabrnkal a spustil. 
 
Už ani nevím, co vlastně hrál jako první. Jedno ale vím jistě: ať zahrál ten večer cokoliv, bylo to fantastické. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem byla tak dojatá. Dojatá tím, že naživo slyším písně, které jsem předtím slyšela tolikrát. Písně, které ať jsou veselé nebo smutné, rozesmějí vás nebo rozpláčou, i kdybyste je bývali slyšeli ten večer prvně. 
 
Jaromír Nohavica
 
Nechápu, jak to dělá. Fakt. Bez příkras a v dokonalé harmonii vypráví příběhy všedního dne. O lásce, o smutku, o kozlovi, o hlídači krav, o moři, o Sarajevu nebo o maškarním plese. O tom, co se děje na Hradě i v podhradí, mezi lidmi i uvnitř každého z nás. Jak by řekl další klasik z jednoho populárního videa (kdo neviděl Luboše, jak opravuje slovenský traktor Lakatoš, prosím sem): "Hoši, to je n-e-u-v-ě-ř-i-t-e-l-n-é!"
 
Ještě jedné věci nerozumím. Sem tam se některé rockové, metalové i jiné kapely pokouší o nějakou tu malou baladu. Když se pak s tímhle kouskem vytasí někde na koncertě, zní to tak nějak ... divně. Celou dobu to tam sází, řežou do toho a pak najednou zazní: "Tak a teď trochu zvolníme." A přijdou pomalé až tklivé tóny. Jistá část publika si nejspíš zaslzí, protože zrovna u téhle písničky kdysi dávno přišla o panenství, ale na ostatních to asi větší stopy nezanechá. A pak se řeže dál. 
 
Jarek to ale umí. Umí střídat rytmické písničky, u kterých bečíte smíchy s pomalejšími loudáky, u kterých bečíte, protože je to doják, protože je to o vás nebo protože jste to poslouchali, když vám zrovna bylo fakt chujovo, jak říkají v Ostravě (a v Polsku). Hraje je hned po sobě a bleskurychle přechází z polohy baviče, srandisty a někdy trochu sprosťáka (že, kure) do pozice milovníka, romantika a něžného snílka. A víte co? Není to trapný. Nechápu, jak to dělá, ale není. Obojí mu bezevšeho věříte a slzy smíchu střídají slzy nekonečného dojetí. 
 
A co že to vlastně v Brně zahrál? Sám na začátku prohlásil, že zazní písně nejrůznější. Zazněly. Společně s Polákem Robertem Kusmierskim (piano, akordeon) a Pavlem Plánkou (perkus, bicí) nasázel Nohavica brněnskému publiku například píseň Darmoděj, Jdou po mně jdou, Maškarní ples (překvapivě, tuhle dvakrát často nehrává), Těšínská, Mikymauz, Empire State, Já chci poezii, Zatanči, Kozel, Přívozská puť (tu si s Robertem střihlu česko-polsky), V moři je místa dost, Ostravo, Hokejová-erotická, Sarajevo nebo Hlídač krav. Celou sérii pak po několika přídavcích zakončila fenomenální Kometa. Pak už Jarek řekl jen: "Dobrou noc!" a pokorně se vydal za oponu.
 
Škoda jen, že lístky na ostatní představení už nejsou. Šla bych ještě třikrát. Klidně každý den!
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Luboš Andršt Blues Band & Peter Lipa, Sono centrum , Brno, 26. 04. 2019

    V pátek 26.4. se v brněnském Sono centru odehrál jeden z posledních koncertů JazzFest Brno, své třetí kulaté výročí oslavil Contraband Jazz Orchestra, proběhlo i údílení ceny Gustava Broma a poté vystoupil Blues Band Luboše Andršta s Peterem Lipou. Z tohoto  dvojkoncertu vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Pražský Majáles, Letiště Letňany, Praha, 27. 4. 2019

    V sobotu 27. dubna se na pražském letišti Letňany konal již 15. ročník Pražského Majálesu. Tento Open Air přilákal tisíce návštěvníků, kteří mohli na celkem třech pódiích zhlédnout celkem 20 kapel. Každá stage byla víceméně rozdělena dle hudebních žánrů. Na hlavním pódiu se představili popové kapely jako Mirai, Pavel Calta, Marek Ztracený, Ben Cristovao či Kryštof. Rocková stage přivítala například kapelu Gaia Mesiah, Pipes & Pints, Horkýže Slíže či Dymytry. Poslední pódium patřilo alternativnější scéně. Zde se představil například Marpo, Ego, Kali & Peter Pann či Mydy Rabycad. Během dne byla také slavnostně zvolena královna a král Pražského Majálesu. Oba tituly nakonec získali studenti z Vysoké školy ekonomické v Praze. Prohlédněte si náš fotoreport z této akce. 

  • Foto: Stanley Clarke Band, Sono centrum, Brno, 23. 4. 2019

    V úterý 23. dubna vystoupil v rámci JazzFest Brno americký špičkový jazzový baskytarista Stanley Clarke se svojí kapelou plnou mladých talentů. Stanley Clark je v hudební historii znám jako první muzikant, který mistrně ovládl jak akustický kontrabas tak elektrickou baskytaru a díky své čtyřicetileté kariéře se stal živoucí legendou. Koncert v brněnském Sono centru nakonec zvedl diváky i ze židlí. Z koncertu vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Michal Pavlíček, Lucerna Music Bar, Praha, 16. 4. 2019

    Ve středu večer pokřtil Michal Pavlíček společně se svými hosty svoji novou sólovou desku Pošli to tam. Křest se konal v rámci koncertu, který Michal Pavlíček odehrál v zaplněném Lucerna Music Baru. Na basu zahrál jako tradičně Martin Maťo Ivan, za klávesy se posadil Michal Nejtek a na bicí se představil mladý bubeník Michal Kolouch Daněk. Stejně jako na ostatních koncertech, které již byly v rámci aktuálního turné k propagaci této desky odehrány, se v roli zpívajícího hosta představila zpěvačka Milly Honsová. Tu také můžeme slyšet v některých písních desky Pošli to tam. Za kmotry nové desky si Michal Pavlíček vybral například Moniku Načevu, Jana Saharu Hedla či svého spoluhráče z Pražského výběru Jiřího Hrubeše. Na koncertě zazněly jak nové písně z aktuálního alba, jako například Anděl, Zhurta, Pošli to tam, Modrý pták a další, tak také starší kusy jako Honička, Jeden den v parku u Zlaté brány či Veliké lalula.

     

    Prohlédněte si náš fotoreport z tohoto koncertu a křtu nové desky.