Jarek Nohavica: Poeta všedního dne vystoupil v Brně Doporučený

V pondělí 6. února moravská metropole zažila první ze série očekávaných koncerů Jarka Nohavici. Dvouhodinová show před vyprodaným sálem přinesla řadu novějších i starších písní. A jak by řekl slezský klasik: "Bylo to fajné jak cyp." Za nás Brňáky pak zbývá dodat jen: "Je to borec jako sviňa!"
Jaromír Nohavica v brněnském Sono Centru Jaromír Nohavica v brněnském Sono Centru Zdroj: Tereza Ticháčková, Musicweb.cz
Už dlouho před začátkem představení se kolem brněnského klubu Sono trousily skupinky různých věkových kategorií. To je vůbec první z mnoha zvláštností, která provází Jarkova představení. Jsou tu mladí, staří. Zkrátka všichni. Teda všichni, kteří sehnali lístky. 
 
Co se lístků týče, zdá se, že je snazší dostat se na Rammstein, na System of a Down nebo na papeže. Vstupenky na brněnskou šňůru (ano, čtete dobře, šňůru! - Jarek totiž v Brně tento týden odehraje hned několik koncertů) se začaly prodávat, pokud se nepletu, v prosinci minulého roku. A v prosinci minulého roku, jen pár dní poté, co se otevřela předprodejní okénka, také nenávratně zmizely. Do posledního místa a na jakýkoliv den. 
 
Následující týdny pak nesčetněkrát plnily internetové diskuze zoufalé prosby o vstupenky na sezení, stání. Zkrátka pokud by se v Sonu dalo pověsit za nohy ze stropu, vyprodá se i to. Takže příště, prosím vás, pane Nohavica, zahoďte ostych a hurá na výstaviště, do Kajot Arény, do Mariánského údolí nebo rovnou na letiště. Beztak polovina Moravy nesežene lístky ani tam. 
 
Kolem půl osmé se v sále setmělo a na pódium vstoupil Jaromír Nohavica. Nebyl zahalen v dýmu jako velké hvězdy (a že by sakra mohl!), neměl půl hodiny zpoždění a davy nebouřily do vyčerpání jen proto, aby - konečně - spatřily svého oblíbeného interpreta. Prostě přišel, vzal kytaru, zabrnkal a spustil. 
 
Už ani nevím, co vlastně hrál jako první. Jedno ale vím jistě: ať zahrál ten večer cokoliv, bylo to fantastické. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem byla tak dojatá. Dojatá tím, že naživo slyším písně, které jsem předtím slyšela tolikrát. Písně, které ať jsou veselé nebo smutné, rozesmějí vás nebo rozpláčou, i kdybyste je bývali slyšeli ten večer prvně. 
 
Jaromír Nohavica
 
Nechápu, jak to dělá. Fakt. Bez příkras a v dokonalé harmonii vypráví příběhy všedního dne. O lásce, o smutku, o kozlovi, o hlídači krav, o moři, o Sarajevu nebo o maškarním plese. O tom, co se děje na Hradě i v podhradí, mezi lidmi i uvnitř každého z nás. Jak by řekl další klasik z jednoho populárního videa (kdo neviděl Luboše, jak opravuje slovenský traktor Lakatoš, prosím sem): "Hoši, to je n-e-u-v-ě-ř-i-t-e-l-n-é!"
 
Ještě jedné věci nerozumím. Sem tam se některé rockové, metalové i jiné kapely pokouší o nějakou tu malou baladu. Když se pak s tímhle kouskem vytasí někde na koncertě, zní to tak nějak ... divně. Celou dobu to tam sází, řežou do toho a pak najednou zazní: "Tak a teď trochu zvolníme." A přijdou pomalé až tklivé tóny. Jistá část publika si nejspíš zaslzí, protože zrovna u téhle písničky kdysi dávno přišla o panenství, ale na ostatních to asi větší stopy nezanechá. A pak se řeže dál. 
 
Jarek to ale umí. Umí střídat rytmické písničky, u kterých bečíte smíchy s pomalejšími loudáky, u kterých bečíte, protože je to doják, protože je to o vás nebo protože jste to poslouchali, když vám zrovna bylo fakt chujovo, jak říkají v Ostravě (a v Polsku). Hraje je hned po sobě a bleskurychle přechází z polohy baviče, srandisty a někdy trochu sprosťáka (že, kure) do pozice milovníka, romantika a něžného snílka. A víte co? Není to trapný. Nechápu, jak to dělá, ale není. Obojí mu bezevšeho věříte a slzy smíchu střídají slzy nekonečného dojetí. 
 
A co že to vlastně v Brně zahrál? Sám na začátku prohlásil, že zazní písně nejrůznější. Zazněly. Společně s Polákem Robertem Kusmierskim (piano, akordeon) a Pavlem Plánkou (perkus, bicí) nasázel Nohavica brněnskému publiku například píseň Darmoděj, Jdou po mně jdou, Maškarní ples (překvapivě, tuhle dvakrát často nehrává), Těšínská, Mikymauz, Empire State, Já chci poezii, Zatanči, Kozel, Přívozská puť (tu si s Robertem střihlu česko-polsky), V moři je místa dost, Ostravo, Hokejová-erotická, Sarajevo nebo Hlídač krav. Celou sérii pak po několika přídavcích zakončila fenomenální Kometa. Pak už Jarek řekl jen: "Dobrou noc!" a pokorně se vydal za oponu.
 
Škoda jen, že lístky na ostatní představení už nejsou. Šla bych ještě třikrát. Klidně každý den!
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Richie Kotzen, Retro Music Hall, Praha, 10. 7. 2019

    V pondělí večer vystoupil v Praze americký kytarista a zpěvák Richie Kotzen. Tento kytarový virtuóz vystoupil v České republice již po několikáté a i tentokrát byl jeho koncert naprosto vynikající. Stejně jako například Jeff Beck či Mark Knopfler proslul Kotzen svojí unikátní technikou hry na elektrickou kytaru bez trsátka. V hodinu a půl dlouhém setu namíchal fanouškům pestrou směsici kytarové hudby spolu s jeho nezaměnitelným zpěvem. Prohlédněte si náš fotoreport z tohoto koncertu.

  • Ghost zavítají do pražského O2 Universa

    Švédská rocková partička známá svou výstřední prezentací na pódiu i mimo něj přijede na konci tohoto roku do Prahy a pokusí se vyprodat tamější největší halu O2 Universum.

  • The Bagatelles Marathon: Přehrávky v hudební škole Johna Zorna

    Ačkoliv je Praha v dnešní době neodmyslitelnou zastávkou na turné většiny velkých zahraničních kapel a časy, kdy se vyhýbaly Čechám obloukem a museli jsme za nimi jezdit do Německa, jsou již dávno pryč, málokdy se podaří do Pražské kotliny přivézt téměř celou hudební scénu. Multižánrovému festivalu Prague Music Performance se takovýto mimořádný organizátorský počin podařilo letos v červnu uskutečnit.

  • Foto: Walking Papers, Café V lese, Praha, 19. 6. 2019

    Přinášíme Vám fotoreport z pražského koncertu Walking Papers. Tato kapela ze Seattlu se představila zdejšímu publiku již po třetí a i tentokrát zvolila pro svou návštěvu klub Café v lese. Skupina je v současné době na koncertní šňůře se Stone Temple Pilots a do Prahy si odskočili během volna zahrát svůj sólový koncert. Vzhledem k tomu, že se jednalo o takto narychlo uspořádanou akci, nebyl klub zcela zaplněn. Na jejich výkonu se však menší návštěvnost neodrazila a skupina během dvou hodin podala skvělý výkon. Zpěvák a frontman Jeff Angell také pro nás udělal exklusivní rozhovor.