Jarek Nohavica: Poeta všedního dne vystoupil v Brně Doporučený

V pondělí 6. února moravská metropole zažila první ze série očekávaných koncerů Jarka Nohavici. Dvouhodinová show před vyprodaným sálem přinesla řadu novějších i starších písní. A jak by řekl slezský klasik: "Bylo to fajné jak cyp." Za nás Brňáky pak zbývá dodat jen: "Je to borec jako sviňa!"
Jaromír Nohavica v brněnském Sono Centru Jaromír Nohavica v brněnském Sono Centru Zdroj: Tereza Ticháčková, Musicweb.cz
Už dlouho před začátkem představení se kolem brněnského klubu Sono trousily skupinky různých věkových kategorií. To je vůbec první z mnoha zvláštností, která provází Jarkova představení. Jsou tu mladí, staří. Zkrátka všichni. Teda všichni, kteří sehnali lístky. 
 
Co se lístků týče, zdá se, že je snazší dostat se na Rammstein, na System of a Down nebo na papeže. Vstupenky na brněnskou šňůru (ano, čtete dobře, šňůru! - Jarek totiž v Brně tento týden odehraje hned několik koncertů) se začaly prodávat, pokud se nepletu, v prosinci minulého roku. A v prosinci minulého roku, jen pár dní poté, co se otevřela předprodejní okénka, také nenávratně zmizely. Do posledního místa a na jakýkoliv den. 
 
Následující týdny pak nesčetněkrát plnily internetové diskuze zoufalé prosby o vstupenky na sezení, stání. Zkrátka pokud by se v Sonu dalo pověsit za nohy ze stropu, vyprodá se i to. Takže příště, prosím vás, pane Nohavica, zahoďte ostych a hurá na výstaviště, do Kajot Arény, do Mariánského údolí nebo rovnou na letiště. Beztak polovina Moravy nesežene lístky ani tam. 
 
Kolem půl osmé se v sále setmělo a na pódium vstoupil Jaromír Nohavica. Nebyl zahalen v dýmu jako velké hvězdy (a že by sakra mohl!), neměl půl hodiny zpoždění a davy nebouřily do vyčerpání jen proto, aby - konečně - spatřily svého oblíbeného interpreta. Prostě přišel, vzal kytaru, zabrnkal a spustil. 
 
Už ani nevím, co vlastně hrál jako první. Jedno ale vím jistě: ať zahrál ten večer cokoliv, bylo to fantastické. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem byla tak dojatá. Dojatá tím, že naživo slyším písně, které jsem předtím slyšela tolikrát. Písně, které ať jsou veselé nebo smutné, rozesmějí vás nebo rozpláčou, i kdybyste je bývali slyšeli ten večer prvně. 
 
Jaromír Nohavica
 
Nechápu, jak to dělá. Fakt. Bez příkras a v dokonalé harmonii vypráví příběhy všedního dne. O lásce, o smutku, o kozlovi, o hlídači krav, o moři, o Sarajevu nebo o maškarním plese. O tom, co se děje na Hradě i v podhradí, mezi lidmi i uvnitř každého z nás. Jak by řekl další klasik z jednoho populárního videa (kdo neviděl Luboše, jak opravuje slovenský traktor Lakatoš, prosím sem): "Hoši, to je n-e-u-v-ě-ř-i-t-e-l-n-é!"
 
Ještě jedné věci nerozumím. Sem tam se některé rockové, metalové i jiné kapely pokouší o nějakou tu malou baladu. Když se pak s tímhle kouskem vytasí někde na koncertě, zní to tak nějak ... divně. Celou dobu to tam sází, řežou do toho a pak najednou zazní: "Tak a teď trochu zvolníme." A přijdou pomalé až tklivé tóny. Jistá část publika si nejspíš zaslzí, protože zrovna u téhle písničky kdysi dávno přišla o panenství, ale na ostatních to asi větší stopy nezanechá. A pak se řeže dál. 
 
Jarek to ale umí. Umí střídat rytmické písničky, u kterých bečíte smíchy s pomalejšími loudáky, u kterých bečíte, protože je to doják, protože je to o vás nebo protože jste to poslouchali, když vám zrovna bylo fakt chujovo, jak říkají v Ostravě (a v Polsku). Hraje je hned po sobě a bleskurychle přechází z polohy baviče, srandisty a někdy trochu sprosťáka (že, kure) do pozice milovníka, romantika a něžného snílka. A víte co? Není to trapný. Nechápu, jak to dělá, ale není. Obojí mu bezevšeho věříte a slzy smíchu střídají slzy nekonečného dojetí. 
 
A co že to vlastně v Brně zahrál? Sám na začátku prohlásil, že zazní písně nejrůznější. Zazněly. Společně s Polákem Robertem Kusmierskim (piano, akordeon) a Pavlem Plánkou (perkus, bicí) nasázel Nohavica brněnskému publiku například píseň Darmoděj, Jdou po mně jdou, Maškarní ples (překvapivě, tuhle dvakrát často nehrává), Těšínská, Mikymauz, Empire State, Já chci poezii, Zatanči, Kozel, Přívozská puť (tu si s Robertem střihlu česko-polsky), V moři je místa dost, Ostravo, Hokejová-erotická, Sarajevo nebo Hlídač krav. Celou sérii pak po několika přídavcích zakončila fenomenální Kometa. Pak už Jarek řekl jen: "Dobrou noc!" a pokorně se vydal za oponu.
 
Škoda jen, že lístky na ostatní představení už nejsou. Šla bych ještě třikrát. Klidně každý den!
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Mikulášská s The Tap Tap se blíží

    Zhruba tři týdny nás dělí od tradiční Mikulášské s The Tap Tap, která bude pokračovat letos již sedmým ročníkem. První ročníky jsme měli možnost navštívit ve vyprodeané Státní opeře, díky jejím opravám se však už potřetí přesuneme do
    prostorného Fora Karlín. Předvánočnímu kouzlu tohoto koncertu však rozhodně neubírá, ba naopak se této akce může zúčastnit větší počet diváků a hlavně dětí.

  • Foto: Glenn Hughes, Roxy, Praha, 30. 10. 2018

    Prohlédněte si fotoreportáž z pražského koncertu bývalého baskytaristy a zpěvák Deep Purple Glenna Hughese. Ten se představil v rámci svého aktuálního turné "Glenn Hughes Performs Classic Deep Purple Live" v klubu Roxy. Tam přehrál svým fanouškům celou řadu hitů Deep Purple, jako například Stormbringer, You Keep on Moving či Burn.

  • Foto: 100 let Republiky, Lucerna, Praha, 28. 10. 2018

    V rámci oslav 100 let od vzniku Československé republiky se konal ve Velkém sálu pražské Lucerny koncert několika českých rockových kapel. Jako první se publiku představili Michal Pavlíček s Monikou Načevou. Poté vystoupil před již zaplněnou Lucernou Vladimír Mišík s ETC. Jako přídavek zahrál píseň Sluneční hrob, za kterou sklidil bouřlivé ovace. Vladimíra Mišíka poté vystřídala kapela Vltava, která je v současné době na turné připomínající 20 let od vydání jejich úspěšného alba Marx Engels Beatles. Dalším vystupujícím byl David Koller se svojí kapelou. Ten ve svém setu zahrál jak osvědčené hity kapely Lucie, tak také několik vlastních písní, jako například Gypsy Love.

  • Foto: Layla Zoe, Bounty Rock Cafe, Olomouc, 22. 10. 2018

    Pouze 2 koncerty v ČR odehrála kanadská blues-rocková zpěvačka Lyala Zoe. První z nich v Bounty Rock Café v Olomouci. Začala akustickou, baladicky laděnou částí, ale pak to řádně rozbalila! Neskutečná energie, parádní show a syrový pěvecký projev – takhle představila svoje 13. dvojalbum s názvem „GEMINI“. Koukněte na fotoreport z tohoto koncertu.