Mezi nebem a Zemí s jazzovým vizionářem Kamasi Washingtonem Doporučený

Jako předzvěst letního Respect festivalu plného world music se v pražském divadle Archa 23. května představil americký jazzový saxofonista Kamasi Washington se svou kapelou a kdo chtěl být v obraze, co teď v jazzu letí, ten si nenechal koncert ujít.

Kamasi Washington exceloval v pražském Paláci Akropolis Kamasi Washington exceloval v pražském Paláci Akropolis Foto: Dominik Effenberg/musicweb.cz

A jak tedy vypadá současný jazz v Kamasiho pojetí? Nečekejte čistá sóla uhlazených jazzmanů soustředěných jen na své nástroje. Kamasi nabízí exkurze do světa soulu, gospelu, hiphopu, funku nebo elektroniky. Mezi hudebními styly se pohybuje úplně přirozeně, jak naznačují jeho spolupráce s různorodými hudebníky od rappera Kendricka Lamara, Snoop Dogga přes baskytaristu Thundercata, producenta Flying Lotuse až po „klasiky“ jazzu, jako jsou Wayne Shorter nebo Herbie Hancock.

Jeho tenor saxofon na pódiu doplňovali hned dva bubeníci („přivezl jsem dva nejlepší bubeníky na světě“ – o čem se ale dalo pochybovat), trombonista, klávesista, vokalistka a výtečný kontrabasista. Po třetí písni se k suverénní sedmičlenné skupině přidal i někdo speciální. Podle Kamasiho slov ten, který ho naučil všechno, co zná, jeho otec Rickey Washington s příčnou flétnou. Jak naznačuje nejen název jeho posledního regulérního alba The Epic, ale i jeho téměř tříhodinová stopáž, Kamasiho skladby jsou výpravné a dosahují délky téměř dvaceti minut, takže jich během koncertu zaznělo jen pár.

Saxofonista se rozmáchnul i na připravovaném dvojalbu Heaven & Earth, které vyjde 1. června. Koncept díla tvoří podle Kamasiho Země jako svět, kterého je součástí a Nebe představuje vnitřní svět, který je jeho součástí. Na Zemi jsme zažili divokou jízdu během songu Fists of Fury (melodií z kung-fu filmu ze 70. let s Brucem Lee), který zobrazuje život jako boj se svými výzvami a překážkami a do Nebe jsme nahlédli prostřednictvím lyrické The Space Travellers Lullaby, kdy nejen denní snílci cestovali po vlnách hudby vesmírem ke hvězdám. Oproti monumentálně znějícím studiovým nahrávkám představované skladby bez přítomnosti velkého orchestru a početného sboru, který zastoupila jen zřídka vokalistka a klávesista s vokodérem, působily pestřeji a tanečněji.

 

 

Kamasi je velmistr gradace. Energie se do nás valila od prvních tónů a kapela šlapala jak dobře namazaný stroj. Na některé návštěvníky ale byl mohutný zvuk a tlak v každé písni tak vydatný, že se radši přesunuli do předsálí nebo pod balkón, který zvuk tlumil. V paměti utkvěly zejména fenomenální sóla na kontrabas, potažmo klávesy. Sám saxofonista osciloval mezi dvěma extrémními polohami – od zvířecí živočišnosti a vypjatosti až po lyrickou nebo intimní náladu, v sólových pásmech i za doprovodu rytmiky. Lze také ocenit, že až snad na drobné výjimky nehrál téměř vůbec v altissimu – veškerou gradaci dělal v základním rejstříku a dynamicky, jednak hlasitostí a jednak energií, kterou stále více přitápěl pod kotlem.

Celkově se kapela ladně pohybovala od funkových až disko rytmů a vyhrávek, často naivně hravých, přes improvizace v jazzovém duchu až po živočišnost a vypjatost avantgardní (free-jazzové) vlny 60. let. Kompozičně převládal spíše jednodušší přístup - jednoduché harmonie před komplikovanými jazzovými harmoniemi, jak je typické pro moderní jazz. Nechyběly však ani soulové kusy, zejména v podání excelentní zpěvačky a harmonických ploch syntezátoru. Některé skladby by výborně obstály jako soundtrack k filmu, kdy se posluchači v jeho představivosti začne odvíjet obraz putování renegáta bezútěšnou krajinou.

Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu

Kamasiho tvorba odkazuje k tak zvanému spirituálnímu jazzu 70. let minulého století, který kombinoval free jazz s disco groovy a popovými melodiemi. Jako absolvent etnomuzikologie evidentně s otevřenou myslí zkoumá možnosti, jak hrát, jak o hudbě přemýšlet a ve své tvorbě nezná žádné hranice. Nejen prostřednictvím své hudební produkce, ale i mezi písněmi se zmiňoval o toleranci, kráse nacházející se v různorodosti (The Truth). „Diversita nemá být jen tolerována, ale oslavována.“ Hudebník tepe do rasismu (nová píseň Black Man), sexismu i bigotnosti. O světlou vizi budoucnosti se musíme zasloužit drobnými skutky sami. Vcelku pozitivní poselství od velmi sympatického a talentovaného hudebníka.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Věřím, že Kamasiho vystoupení se svou dynamikou a energií představovalo intenzivní zážitek nejen pro vyznavače jazzové hudby. Po skvělém koncertě dravého a až rockového saxofonisty Donnym McCaslinovi, který vystoupil v Paláci Akropolis 21. května, se Praha mohla dotknout aktuálního hudebního nebe s jazzovým objevem desetiletí Kamasi Washingtonem.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Joe Louis Walker, Lucerna Music Bar, 12. 11. 2018

    Americký bluesman Joe Louis Walker se podruhé vydal do České republiky, poprvé do Prahy. Nejprve zahrál sólový koncert v pražském Lucerna Music Baru, který se vlnil pod jeho taktovkou, a poté míří jako jedna z hlavních hvězd na šumperský festival Blues Alive. Více se dočtete v naší reportáži. Podívejte se zde na fotogalerii.

  • Sophie Hunger je hudební chameleon

    Jen u málokterého umělce se posluchač dočká tak častých a pozoruhodných zvukových obratů, jako je tomu u švýcarské písničkářky Sophie Hunger. Ta v pražském klubu Palác Akropolis v neděli 11. listopadu představila svoji novou desku Molecules, na níž se více posouvá k elektronickému zvuku.

  • DobBroMan přijede zahrát netradiční blues

    Na své první vystoupení v České republice se chystá netradiční bluesový kytarista a zpěvák vystupující pod jménem DobBroMan. Koncert odehraje v pondělí 19. listopadu v pražském klubu Mandragora.

  • Joe Louis Walker nadchl bluesové fanoušky

    Americký bluesman Joe Louis Walker se podruhé vydal do České republiky, poprvé do Prahy. Nejprve zahrál sólový koncert v pražském Lucerna Music Baru, který se vlnil pod jeho taktovkou, a poté míří jako jedna z hlavních hvězd na šumperský festival Blues Alive.