Radostný i melancholický jazz v podání kapely Limbo

Plzeňská experimentálně-jazzová kapela zavítala ve středu 16. října do klubu Jazz Dock, kde se v akustické verzi po delší době objevila i před pražským publikem. Protože se jednalo o poslední koncert Limbo v Praze v tomto roce, nebylo důvodů otálet s návštěvou.

Skupina Limbo 16. října v pražském klubu Jazz Dock Skupina Limbo 16. října v pražském klubu Jazz Dock Foto: Petr Hájek/musicweb.cz

Nejen s repertoárem aktuální živé desky Koncert předstoupila kapela před návštěvníky Jazz Docku. Vedoucí Pavel Hrubý v doprovodu trumpetisty Františka Kučery, mladičkého bubeníka Dušana Černáka a basisty Tarase Vološčuka nabídl posluchačům takřka mysteriózní zážitek. Limbo má totiž daleko k tomu, aby se dalo považovat za klasickou jazzovou kapelu.

Čtěte také: Free jazzové dobrodružství protagonistů kapel Limbo a NTS

V jejich písních pozorný divák zaznamená různé hudební vlivy, které posouvají jejich tvorbu do mnohovrstvých žánrových rovin. Nálada skladeb je faktor, se kterým hudebníci z kapely rádi pracují. Tajuplné melodie, u nichž se střídají melancholické tóny s veselými a radostnými, přinášejí do písní ještě jakousi dějovou linku, po které se divák může svézt a uchytit tak, že mu nakonec koncert uteče, ani neví jak.

Pavel Hrubý 2013 10 16 Jazz DockZ introvertního hudebního projevu saxofonisty Pavla Hrubého bylo od začátku patrné, jak každý svůj tón má pečlivě promyšlený. Ať už na basklarinet, nebo na saxofon, bylo vždy patrné, že prostřednictvím své hudby se snaží posluchačům něco naléhavého sdělit. Hudba Limba je k zamyšlení. Člověk přemýšlí, odkud se v dnešní době vzala taková kapela, která se nebojí jít svojí cestou, a nehledí na zaběhnutá jazzová klišé.

Tento zamyšlený nádech koncertu kontrastně držela výrazně rytmická složka Taras Vološčuk – Dušan Černák. Ten, kdo podle mládí před koncertem podceňoval mladého bubeníka, záhy poznal svůj omyl. Černákův sebejistý bicí výstup nakopával kapelu tak, že sóla se pak musela hrát takřka sama. Nejde ovšem samozřejmě vyzdvihnout jenom část kapely. To, čím Limbo uchvacuje, je fakt, že jejich hudební výstup je výsledkem nejen nástrojové, ale i myšlenkové souhry. Na pódiu tak vystupují jako jeden funkční stroj na jazz. Stroj, co se týče přesnosti a souhry.

Zazněly i písně z desky Koncert

Samostatnou kapitolou byla sóla, kterých si zřejmě nejvíce užil basista Taras Vološčuk. Ten patří ke zkušeným jazzovým hudebníkům na naší scéně a jeho výkon také potvrdil, že opravdu patří ke špičce ve svém oboru. Jako pavouk mrštně přebíhal sebejistě od tónu k tónu a jeho dobře laděné tóny nádherně pasovaly do celkové nálady koncertu. Sám je autorem například skladby Dumka, která během koncertu také zazněla.

Z oceňované desky Koncert toho samozřejmě bylo zahráno mnohem víc. Diváci se tak mohli například rozhýbat u skladby Mandibula, o které je na obalu desky napsáno, že je věnována alkoholu. Přes zdánlivou melancholii skladeb je vidět, že humorná stránka není kapele vzdálená, což dokázala při svižné skladbě Nahý rabín. Při ní se v plné síle projevila dvojice Hrubý a Kučera, když předvedla perfektní souhru i zajímavé sólové výkony. František Kučera je vnímavý trumpetista, který ví, kdy se má do situace vložit, a podpořit tak citlivě svého kolegu od dechů. Když ovšem má prostor pro sólový výkon, neváhá si ho užít a pustí se klidně až do freejazzových pásem.

 Sledujte jazz a blues na Facebooku:

 

V Limbo se toho zkrátka po žánrové stránce tluče hodně, nicméně to zajímavým způsobem všechno pasuje dohromady naprosto přirozeně. Rychlé i pomalé skladby. Náladou seversky zachmuřené i veselé. Je vidět, že se nám toho kapela snaží sdělit hodně, a po takovém úctyhodném vystoupení, jaké kapela v Jazz Docku předvedla, se můžeme těšit, čím nás příště Pavel Hrubý a jeho souputníci opět překvapí. Zatím skupina poměrně sebejistě natáčí desky, které nemají slabá místa, a předvádí takové výkony, že se tají dech. Jejich koncerty je tak vždy dobré vyhledat a kdo si ve středu večer udělal čas, a navštívil klub Jazz Dock, rozhodně nelitoval.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2017

    Hlavní hvězdou čtvrtečního večera a i letošního Blues Alive byl bezpochyby Jonny Lang. Ale začněme od začátku. Hned na úvod návštěvníky přivítal ve foyer živelný Band of Heysek (CZ). Na pódiu zahájil festival britský rocker Phil Shoenfelt & Southern Cross a po něm polská kapela Nočna zmiana bluesa s charismatickým foukačkářem Slawkem Wierzcholskim, kteří v Šumperku nebyli poprvé a předvedli publiku skvělou show. Následovalo americké trio Nick Schnebelen Band a po něm již Jonny Lang. Musím přiznat, že oproti poslechu jeho hudby, je koncert zcela jiné kafe! Strhující, dynamický zpěv a skvělá hra na kytaru nenechaly nikoho v klidu! Všichni si tento první večer bluesového festivalu skvěle užili!

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Vánoční Respect festival

    Hudba z Konga je světově proslulá především díky sladkému zpěvu a energií sršícímu kytarovému doprovodu. Styl známý jako soukous či konžská rumba však není jediným reprezentantem hudby tohoto kraje. Konono No. 1 je první kapelou, která vystoupí na Vánočním Respect festivalu 8. prosince od 19 hodin v Paláci Akropolis spolu se skupinou Disciplin A Kitschme, která navazuje na stále nedoceněnou historii jugoslávské new wave scény. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o volňásky na tuto vánoční party!

  • Hrát na suzafon je jako chodit aneb Mad Skillet v Jazz Docku

    Právě tak, jak stojí v úvodním nadpisu, charakterizoval hru na tento zajímavý nástroj Kirk Joseph, suzafonista kapely Mad Skillet aneb v překladu Šílené pánvičky, která vystoupila v Jazz Docku.