The Dead Daisies nadchli vyprodaný Lucerna Music Bar Doporučený

The Dead Daisies se do ČR vrátili už poněkolikáté. Díky své nezvyklé činorodosti si tu stihli nadělat tolik fandů, že pro ně nebyl problém vyprodat Lucerna Music Bar. A v k prasknutí narvaném klubu předvedli show hodnou opravdových mistrů svého oboru. Aby také ne, vždyť tihle chlapíci už mají v zádech počet světových turné a arénových vystoupení s těmi největšími hvězdami. Rokenrol mají v malíku a na stará kolena si prostě jenom dělají radost. A také nám.

Vzácná chvíle, kdy John Corabi půjčil mikrofon Dougu Aldrichovi. Vzácná chvíle, kdy John Corabi půjčil mikrofon Dougu Aldrichovi. Foto: Petr Hájek/musicweb.cz

Večer zahájila švédská dívčí čtveřice Thundermother. A když říkám dívčí, nemyslím tím žádné křehotinky. Tyhle dámy jsou totiž už od pohledu ranařky a jejich muzika je hodně peprným mixem AC/DC a Motörhead. Navíc je podávána s koňskou dávkou energie. A protože songy jako We Fight For Rock N Roll jsou patřičně chytlavé a báječně zapadají do hudební nálady večera, celý klub je rychle na nohou a čtyři dračice jsou po skončení asi pětačtyřicetiminutového setu do zákulisí vyprovázeny aplausem.

Půda je tedy připravena dokonale, takže The Dead Daisies zbytečně nezdržují a po krátkém intru nastupují na scénu. A hned je vidět, že si večer budou užívat minimálně stejně jako ti pod pódiem. Long Way to Go je parádní volba pro otevírák, písnička má odpich, a jako všechno od téhle party, je extrémně posluchačsky přívětivá. Díky kulatému pódiu je ze všech stran na dění na scéně krásně vidět a všichni členové sestavy mají dost prostoru. Mezi vystupujícími a fanoušky navíc není vůbec žádná překážka a první řada tak má slavné hudebníky doslova na dosah. Brian Tichy není za hradbou bicích ukrytý, jak to někdy bývá, ale naopak nade všemi vyčnívá. Pokud jste příznivci bubenických sól, nebudete zklamáni. Tichy má totiž kromě techniky v malíku i šoumenství, takže dokáže zpravidla nudnou mezihru, kdy se vyčerpaní hudebníci občerstvují v zákulisí, proměnit v poutavou podívanou, kterou hltá celý sál.

V sestavě pro tento večer chybí kytarista David Lowy, jehož musel na poslední chvíli zastoupit Yogi Lonich (Buckcherry, Chris Cornell), ale v žádné chvíli bych nepoznal, že se jedná o náhradníka. Kromě toho, že je skvělým muzikantem, působí po celou dobu nesmírně pohodářským dojmem, čímž do celkového obrazu večera zapadá jako správně zvolený kousek puzzle. Baskytarista Marco Mendoza a kytarista Doug Aldrich jsou zkrátka a dobře neskuteční profíci. Užívají si každou minutu na pódiu a zjevně se báječně baví. Aldrich je navíc opravdovým mistrem kytarových sól. A pak je tu John Corabi, se svojí vizáží hipíka, v němž The Dead Daisies našli dokonalého frontmana. Skvěle zvládá nejenom zpěv, ale i práci s publikem, jež mu patřičně zobe z ruky.

 

 

Základem muziky The Dead Daisies je hard rock. Takový ten původní, propocený, bez kudrlinek. Není důležité, jestli zrovna hrají nějaký vlastní kousek, nebo jeden z nepřeberného množství coverů. Jednotlivé písně totiž při tomto vystoupení nejsou zase tak důležité. The Dead Daisies čerpají hodně ze sedmdesátých let, ale nemají problém sáhnout i po Iron Maiden, když se to hodí. Díky svému nezměrnému muzikanství dokážou nastolit při koncertu tu pravou atmosféru. Je prostě neskutečné sledovat, jak jim to společně báječně šlape, jako by to vlastně všechno bylo strašně jednoduché. Ten pocit, že jste na jedné velké party, kde se všichni znají a klepou si nohama do rytmu, vás pohltí a ať už ty písničky znáte, nebo ne, koncert neskutečně rychle uteče. Na scéně se neodehrává žádný souboj přebujelých eg, ale spíše hodina a půl jamování party starých známých. A kluby, kde interakce s publikem je přece jenom mnohem těsnější a živelnější, se pro ně hodí mnohem víc než velké arény.

The Dead Daisies nebudou přepisovat historii hudby. Na jejich vystoupení se nebude vzpomínat jako na životní zážitky. Ale přesto na ně bude vždy chodit spousta lidí. Protože jsou to mistři svého oboru a zároveň prima chlapi. A takových už je dnes pomálu. Fotoreport z akce naleznete zde.

Setlist The Dead Daisies: Long Way to Go, Mexico, Make Some Noise, Song and a Prayer, Fortunate Son (Creedence Clearwater Revival cover), We All Fall Down, Lock 'n' Load, Last Time I Saw the Sun, Join Together (The Who cover), All the Same, With You and I, Mainline, Helter Skelter (The Beatles cover), We're an American Band (Grand Funk Railroad cover), Midnight Moses (The Sensational Alex Harvey Band cover)

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Nadace Metallicy All Within My Hands slaví rok své existence

    Charitativní projekt americké Metallicy s názvem All Within My Hands se postupně uvádí do provozu a každým měsícem se vybrané částky zvyšují. Kapela se již před více než rokem rozhodla splatit dluh, který cítí vůči široké veřejnosti, a teď se aktivně zapojuje do charity pomocí vlastní nadace.

  • Rainbow v Praze spustili stroj na vzpomínky

    Po téměř dvaceti letech hraní středověkých balad se legendární kytarista Ritchie Blackmore vrátil k elektrické kytaře a představil další reinkarnaci svého seskupení Rainbow. Pražský koncert měl ukázat, jestli by nebylo lepší, kdyby zůstal u loutny.

  • Československý beatový festival se vrací a nabírá na objemu

    Není to ani půl roku zpět, co se ve Velkém sálu pražské Lucerny uskutečnil při příležitosti 50. výročí čtvrtý ročník Československého beatového festivalu a přípravy na ten pátý už jsou v plném proudu. Novinkou je rozdělení festivalu na dvoudenní akci, vzpomínkový koncert v Divadle Hybernia a soutěž ROCK PRO TENTO ROK, do které se může přihlásit libovolná skupina.

  • Jak správně vybrat akustickou pěnu? Praktické tipy

    Nejeden hudebník se zamýšlel nad tím, jak dosáhnout lepšího zvuku. Plata od vajec, staré koberce či matrace. Znáte to? Možná jste si tím také prošli, ale stříleli jste naslepo nebo jste nedosáhli požadovaného akustického efektu. Doba se změnila, to co bylo kdysi nedostupné, je nyní dostupné za rozumnou cenu a v širokém výběru. O čem je řeč? O akustické pěně.

Další podobné články