Tommy Emmanuel opět bravurní Doporučený

V neděli 9. dubna 2017 bylo jedno místo v Praze společně se všemi lidmi, kteří se tam v tu dobu vyskytovali, na krátkou dobu zcela pohlceno jedním australským hudebníkem – Tommym Emmanuelem.

Tommy Emmanuel Tommy Emmanuel Martin Juha/musicweb.cz

Tommy Emmanuel opět nezklamal a předvedl bravurní show, je však velmi těžké psát o koncertu, který slovy lze velmi špatně popsat. Mistrovská hra, energie, vtip a showmanství, skvělý zvuk, dynamika, komunikace... To vše činí živé koncerty magickými a u Tommyho Emmanuela to platí dvojnásob. Pojďme ale vzít večer pěkně od začátku.

První půlhodina koncertu patřila předskokanovi, americkému kytaristovi Adamu Raffertymu, a o tom, že se jedná o skvělou volbu, bylo jasné již po několika úvodních minutách. Adam se věnuje výhradně interpretaci převzatých skladeb, ale osobitým způsobem a své vystoupení navíc okořeňuje zpěvem a především 04 Tommy Emmanuel rafbeatboxem, což ukázkově předvedl i v Rudolfinu. Energické vystupování, skvělá hra a po pár skladbách byli diváci jeho. Ti nadšeným potleskem na konci nedali Adamovi také jinou možnost, než zahrát přídavek, kterým nebyla žádná jiná skladba než ta, která ho patrně asi nejvíce proslavila – Billie Jean. Při této skladbě si publikum také zazpívalo a najednou se člověk ocitl atmosférou v malém klubu. Nutno zmínit, že zaranžovanou a zinstrumentovanou má tuto skladbu americký kytarista skvěle a některé pasáže, kdy hraje složitou basovou i pěveckou linku dohromady, nejsou vůbec jednoduché.

Bouřlivý potlesk postupně dozníval a pokud byste nyní čekali hlavní hvězdu večera, nedočkali byste se. Bohužel následovala nesmyslná 15minutová přestávka. Po ní ovšem již nebránilo nic tomu, aby na prkna Dvořákova sálu Rudolfina jistým krokem a z úsměvem od ucha k uchu nevkročil Tommy Emmanuel. 18 Tommy Emmanuel 20170409A pak následovaly téměř dvě hodiny kytarového šílenství. Zběsilá hra, avšak nikdy se nejednalo o kytarový exhibicionismus na úkor hudby jako takové, v jednu chvíli extrémně rychlý bluesrockový vál a o chvilku později pak klidná a jednoduchá, intimní a dojemná skladba I Still Can't Say Goodbye, kterou Tommy Emmanuel zpíval s viditelným pohnutím.

Nechyběly samozřejmě ani perkusivní kousky, které na chvíli proměnily Rudolfinum v místo afrických šamanských rituálů. Posluchače neochudil Tommy ani o jeho typický dialog štětky a mikrofonu, při kterém údery bubenickou štětkou do mikrofonu simuluje dalšího perkusivní nástroj. Do toho stačí ještě druhou rukou hrát další rytmické paterny na ozvučnou desku kytary a zároveň levou rukou ještě basovou linku. Nepopsatelné.

Co se týče skladeb jako takových, koncert byl, jak už to tak u Tommyho bývá, mixem jeho vlastních skladeb a pak jeho oblíbených coverů. Zazněla Over Ther Rainbow, Classical Gas, Guitar Boogie a i nádherná skladba George Harrisona While My Guitar Gently Weeps. V průběhu koncertu se však člověk neubránil dojmu, že je Tommy poněkud unavený. Ne, že by se to snad projevilo na jeho hře, ale i tak. Možná shoda náhod, anebo prostě jen velmi náročný život muzikanta, který žije již roky dvojnásob nadoraz než řada ostatních. Tento fakt nakonec potvrdili i ti, kteří měli to štěstí se s ním po koncertě na chvíli setkat v zákulisí. Těsně před koncem celého koncertu se na pódiu objevil ještě Adam Rafferty a dohromady si pánové střihli ještě dvě skladby. Na jednu instrumentální se pak ještě zastavil na pódiu pořadatel koncertu Stanislav Barek.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Závěrečné trojnásobné standing ovation, jako přídavek z hlavy zahraný Mozartův Turecký pochod a zcela na závěr krásná intimní instrumentální skladba. Děkujeme Tommy a odpočiň si!

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2017

    Hlavní hvězdou čtvrtečního večera a i letošního Blues Alive byl bezpochyby Jonny Lang. Ale začněme od začátku. Hned na úvod návštěvníky přivítal ve foyer živelný Band of Heysek (CZ). Na pódiu zahájil festival britský rocker Phil Shoenfelt & Southern Cross a po něm polská kapela Nočna zmiana bluesa s charismatickým foukačkářem Slawkem Wierzcholskim, kteří v Šumperku nebyli poprvé a předvedli publiku skvělou show. Následovalo americké trio Nick Schnebelen Band a po něm již Jonny Lang. Musím přiznat, že oproti poslechu jeho hudby, je koncert zcela jiné kafe! Strhující, dynamický zpěv a skvělá hra na kytaru nenechaly nikoho v klidu! Všichni si tento první večer bluesového festivalu skvěle užili!

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Vánoční Respect festival

    Hudba z Konga je světově proslulá především díky sladkému zpěvu a energií sršícímu kytarovému doprovodu. Styl známý jako soukous či konžská rumba však není jediným reprezentantem hudby tohoto kraje. Konono No. 1 je první kapelou, která vystoupí na Vánočním Respect festivalu 8. prosince od 19 hodin v Paláci Akropolis spolu se skupinou Disciplin A Kitschme, která navazuje na stále nedoceněnou historii jugoslávské new wave scény. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o volňásky na tuto vánoční party!

  • Hrát na suzafon je jako chodit aneb Mad Skillet v Jazz Docku

    Právě tak, jak stojí v úvodním nadpisu, charakterizoval hru na tento zajímavý nástroj Kirk Joseph, suzafonista kapely Mad Skillet aneb v překladu Šílené pánvičky, která vystoupila v Jazz Docku.