Třetí den Metalfestu: Amazonské bubny, přehazování fanoušků přes mantinely a cirkusová freak show

Plzeňský Amfiteátr Lochotín se o víkendu od 2. do 4. června stal dějištěm tradičního festivalu tvrdé hudby Metalfest. Jako obvykle se sjeli metalisté z celé republiky i blízkého okolí. V neděli, poslední festivalový den, se konečně ochladilo a zapršelo. Hororové klauny Avatar vystřídali Exodus, největší kotel festivalu rozpoutali Korpiklaani. Vrcholem večera se zaslouženě stali bratři Cavalerové se svým syrovým setem.

Bratři Cavalerové předvedli dechberoucí show. Bratři Cavalerové předvedli dechberoucí show. Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

Během posledního dne plzeňského Metalfestu konečně povolují úmorná vedra. Téměř celý den je pod mrakem a chvílemi dokonce prší, takže se do festivalového areálu vypravuje více lidí. A je rozhodně proč: dopoledne vystupují thrash metaloví Dr. Living Dead v zelených obličejových maskách, po nich se o zábavu starají rockeři Double Crush Syndrome. Dav před pódiem ale pořádně houstne až kolem třetí hodiny odpoledne, kdy nastupují němečtí power metalisté Orden Ogan. Ti po dlouhé době lehce změnili vizáž a sundali ze svých kostýmů odřezky pneumatik. Na jejich hudbě se ale nic radikálně nemění. Největší potlesk sklízí Orden Ogan za profláklý kousek Fever. V davu fanoušků se ale stále více objevují lidé s tričky kapely Avatar...

Nejoriginálnější kostým? Hororoví klauni Avatar

Krátce po čtvrté hodině se v zadní části pódia objevuje velký plakát s nakresleným měsícem a různobarevnými stromy. Jako z filmu od Tima Burtona. Po chvíli na stage nabíhá frontman Johannes Eckerström s vizáží hororového klauna, v závěsu za ním zbytek kapely Avatar. Cirkusová freak show začíná. Avatar dávají do svého vystoupení neskutečné množství energie, která se přelévá i na rozjařené fanoušky. Zpěvák poskakuje, až se mu houpou červenožluté bambulky na podkolenkách a občas se napije vody z originální nádoby: kanystru na benzín. Písničku The Eagle Has Landed s Avatar zpívají téměř všichni v Lochotíně.

 

 

Při písni Vultures Fly sice zní vokály z reproduktorů trochu slaběji, Eckerström ale vzápětí vše vynahrazuje. „Páni, vypadáte odsud ze shora vážně skvěle. Díky, že jste přišli," pronáší na adresu fanoušků pod pódiem. „Johne, nahoď mi rytmus," obrací se hned na bubeníka a následující minuty se Plzní rozléhá old schoolově rocková Let It Burn.

Podívejte se také na fotogalerii z posledního dne Metalfestu 2017

Kdo byl rozehřátý ještě ze sobotního folk metalového kotle na Ensiferum, ten se pořádně vyřádil při vystoupení miláčků publika, finské kapely Korpiklaani. Ta neotevřela ničím jiným než písní A Man with a Plan. Netrvá to ani deset vteřin a pod pódiem se rozpoutává nejbláznivější pogo celého festivalu.

 

 

Metalisté běhají dokolečka, vráží do sebe a následně padají jeden přes druhého. „Zvedněte mě někdo nahoru!" křičí drobná slečna v obklopení vysokých chlapů. „Stačí říct," usmívá se jeden z nich a následující okamžik slečna pluje po rukou fanoušků až přes přední mantinely u pódia. Vzápětí ji následují další a další lidé a členové ostrahy je téměř nestíhají sundávat dolů na zem. Odtud fanoušci obíhají dav, vrací se do kotle a po chvíli plují po rukou znovu. Někdo i vícekrát během jedné písničky.

Energičtí Korpiklaani udivili i Cavaleru

Dredatý zpěvák Jonne Järvelä neztrácí čas a bez průtahů s nadšením zahajuje jednu písničku po druhé. Minä Näin Vedessä Neidon, Rauta, Lempo, Ämmänhauta... Nezapomíná ani na klasiku, bez které si koncert Korpiklaani ani nelze představit: píseň Vodka, která se díky řvoucím metalistům nese až někam do centra Plzně. „To jsou Finové, ta kapela před námi?" ptá se v zákulisí při pohledu na energický kotel a skákajícího Jonneho Järvelu hlavní hvězda večera, Max Cavalera. „Je vidět, že je lidi mají vážně rádi..." dodává a připravuje se na své vlastní vystoupení. To je zároveň posledním koncertem celého Metalfestu.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Bratři Max a Iggor Cavalerové se po letech strávených u všelijakých sólových hudebních projektů dali opět dohromady a vytvořili hutnou a syrovou show s názvem Return to Roots. Festivalové finále proto burácí především v rytmu starých písní kapely Sepultura, kterou oba bratři před lety založili. Nekompromisní otvírák Roots Bloody Roots utvrzuje již k prasknutí narvaný Amfiteátr Lochotín, že brazilský metal zdaleka neustupuje. Rozpoutává se další kotel, který graduje při písni Ambush.

 

 

Max Cavalera svým hlasem téměř uvádí přítomné do transu a Iggor Cavalera za bicími předvádí, že v jednoduchosti je krása a k dobrému bubenickému sólu nikdo nemusí mlátit do bicích jako šílený. Stačí přesný rytmus, silný úder a dobře vybraný podkres. V tomto případě ve stylu indiánských fléten. „Připadám si, jako kdybych vlezl do Amazonského pralesa," komentuje atmosféru fanoušek uprostřed hlediště. Lépe to asi nikdo v celém areálu nevystihl.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

Další podobné články