Counterfeit o pražském Aerodromu: Byli bychom blázni, kdybychom takovou příležitost nevzali!

V rámci Aerodrome festivalu k nám do Prahy letos už podruhé zavítala londýnská punk-rocková kapela Counterfeit. Kvůli nehodě v Německu se bohužel na akci nedostavili britští Mallory Knox, díky čemuž se pořadatelům lehce změnily plány a nám tak zbyl jen poměrně omezený čas na rozhovor. I přesto se nám ale v zákulisí letňanského Aerodromu členové Counterfeit rozpovídali nejen o právě uplynulém koncertu, ale prokázali i výtečné nadání na češtinu a skvělý smysl pro humor. Díky čerstvě vyplaveným endorfinům jsme je snad nemohli zastihnout v lepší náladě.

Counterfeit in Duomo di Milano Counterfeit in Duomo di Milano Zdroj: tumblr.com

První otázka se pochopitelně týká právě dnešního Aerodromu. Před chvilkou jste dohráli, jak to šlo?

Sam: Přesně tak, bylo to úžasné! Roland: Naprosto neskutečná show. Jamie: Bylo to úplně neuvěřitelné! Vlastně to byla největší show, na které jsme kdy hráli. Moc jsme si to užili, bylo to skvělé.

Proč jste se vlastně rozhodli tuhle příležitost vzít?

Jamie: Minulý rok byl na Aerodromu skvělý line up a když jsme viděli, kdo vystoupí letos... nemohli jsme to nevzít. Vždyť bychom byli úplní blázni, kdybychom to nevzali! (smích)

Která z kapel na Aerodromu je vašemu srdci nejbližší a proč?

Jamie: To je docela těžká otázka. Tristan: Linkin Park. Stoprocentně. Jejich Hybrid Theory bylo úplně první album, které jsem si kdy koupil, vyrůstal jsem na nich. Sam: Já mám upřímně hodně rád i Mallory Knox.

 

 

Letos jste v České republice už podruhé, takže mám pro vás jednoduchou otázku. Už jste ochutnali nějaké typicky české jídlo?

Jamie: Určitě ano. Ochutnali jsme něco, když jsme byli v Praze prvně, ale nejsem si úplně jistý, jestli to bylo takové to "typicky typické jídlo" jako když přijedeš třeba do Británie, kde si můžeš na každém rohu koupit Eagle Pie. Ale je to fakt hodně špatné, raději bych si Eagle Pie nekoupil být turistou. (smích)

A co třeba trdelník?

Tristan: T-co?

Trdelník, sladký desert například se zmrzlinou, který můžete koupit zejména tady v Praze.

Sam: Aha, takže je to spíš na chuť. Jamie: Aha, typicky české jídlo - svačinka! (smích) it

Měli jste čas se projít po Praze?

Jamie: Dnes bohužel ne.

Jimmy: Tentokrát jsme se prošli tak maximálně na cestě od auta do hotelu. (smích)

Jamie: Musím ale říct, že vy Češi máte stejně zajímavý noční život. Celou noc jsme slyšeli různý hluk a hlasy. (smích)

Dokážete říct "řeřicha"?

Jamie: Jessica? (smích)

Ře-ři-cha.

(všichni se neúspěšně pokouší vyslovit dané slovo)

Jimmy: šežicha

Skoro! Výborně, Jimmy!

Jamie: Hej, jak jsi to udělal? (smích)

A teď mi prozraďte, proč jste se rozhodli, že budete hrát pop.

(uplynulo několik sekund a pět zaskočených výrazů)

Jen si dělám srandu, samozřejmě.

(smích) Jamie: Wow, teď jsi nás dostala. (smích) Už jsem chtěl říct něco ve smyslu: "Cože? Vždyť jsme rockeři!" (smích)

Jamie (k Rolandovi): Já to říkám pořád, proč prokrista nehrajeme pop?! (smích)

Ve skutečnosti jsem se chtěla zeptat na hudbu. Jaký žánr vlastně hrajete? Shodneme se na rocku, ale můžete to nějak blíže definovat?

Jamie: To je docela těžká otázka. Snažíme se hrát svůj vlastní styl, něco, co tu ještě nebylo, i když je upřímně hodně těžké být sám sebou a nenechat se ovlivnit od konkurenčních kapel. Myslím, že se pohybujeme někde mezi punkem a rockem. Něco jako punk-rock-rock-rock. (smích)

Tristan: Nebo rock-rock-punk-punk. (smích)

Jamie: Punk-rock-něco-něco. (smích)

Podívejte se na fotogalerii z Aerodrome festivalu 2017

Jak se vás pět vůbec sešlo? Jak jste se poznali?

Jamie: (smích) Víš, my neměli na vybranou. Já a Sam jsme bratři, takže jsme neměli šanci si vybírat. (smích)

Když už jsme u tebe, Same, jaké to je hrát v jedné kapele se starším bratrem? Nejsi někdy tak trochu "oběť"?

Jamie: Myslím si, že je. (smích)

Sam: (smích) No, ze začátku to bylo trošku těžší, ale teď už je to v pohodě. Nakonec jsme všichni jako jedna rodina. (smích)

Všichni dáváte do svých vystoupení neskutečné množství energie a máte pořád nabitý program. Cítíte se někdy unaveni?

Jamie: (smích) Nikdy! Nikdy!
Sam: Myslím, že když už tohle děláš, musíš být unavený. Když sejdeme z pódia, všichni si potřebujeme odpočinout a odpadneme.
Jamie: Dáváme do toho úplně všechno, chceme hrát co nejlépe a předat naši energii fanouškům. Někdy si prostě nemůžeš pomoct, máš před sebou tuhle obrovskou show a jediné, co ti běží hlavou je: "Panebože, pojďme na to!". (smích)

Na hudební scéně jste už dva roky, máte za sebou celou řadu úžasných koncertů. Ještě pořád jste před vystoupením nervózní?

Všichni (najednou vážní): Ano, rozhodně.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Máme tady poslední otázku. Můžeme se těšit, že nás příští rok opět navštívíte?

Jamie: No, já nevím, nevím. (smích)
Roland: Já myslím, že ano. (smích)
Jamie: Určitě! Jestli se naskytne příležitost, moc rádi do České republiky znovu přijedeme.

:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Colours of Ostrava: Poslední den s Katarzií a Jamiroquai

    Poslední den Colours of Ostrava byl ve znamení studené sprchy. Netýkala se však žádného hudebního zklamání, ale průtrže mračen, která v podvečerních hodinách doslova propláchla celý areál Dolních Vítkovic.

  • Foto: Jethro Tull + Stromboli, Konopiště, 21. 7. 2017

    Příjemný podvečer v amfiteátru pod zámkem Konopiště odstartovala skupina Jeseter. Pak již nastoupili očekávamí Jethro Tull v čele s frontmanem Ianem Andersonem. Perfektní zvuk, skvělé výkony všech muzikantů, neúnavný Anderson teatrálně pobíhající a tančící pódiem na jedné noze. Největší pecky kapely, úžasná flétna, hutná kytara… jen ten zpěv Iana Andersona už není pochopitelně to, co býval v 70. letech, ale koncertu to nijak neuškodilo. Pořadatelská agentura a služba by si zasloužila zvláštní odstavec - poněkud přehnané “bezpečnostní opatření” před pódiem (kde je beztak propadliště cca v šířce 20 metrů), fronty na stáncích na 1,5 hodiny nebo i déle, občas arogantní ochranka… Setmělo se a nastoupili Stromboli v původní sestavě. Koncert otevřelo Sandonoriko, následoval blok novějších songů v angličtině, trochu chladněji přijímaný (všichni čekali na legendární hity kapely), i když některé písně měly také obrovskou sílu a velkou instrumentální hodnotu. Pak již konečně došlo na Carmen, Villa Ada, Veliké Lalulá, Košilela... nadšeně přijímané publikem. Precizní zvuk, skvělý výkony Báry Basikové, nezaměnitelná kytara Michala Pavlíčka, který si hru opravdu užíval a servíroval vygradovaná sóla i jemné polohy… Kapela přidala lehce pro ni netypickou “funkovou” Okolo ohňů, ale ani poté ji ovace publika nenechaly odejít ze scény na dlouho. Ó hory, ó hory, závěr, který musel přijít! Díky za krásný večer!

  • Foto: Colours of Ostrava, 22. 7. 2017

    Colours of Ostrava 2017 je minulostí. Poslední den jedné z největších hudebních akcí sezóny přinesl vystoupení Afro Celt Sound System nebo českého zpěváka Davida Kollera. V posledních hodinách také na festivalový areál dopadla silná bouřka. Ani ta však nezabránila fanouškům užít si show dalších headlinerů Jamiroquai či koncert skupiny Justice, který program na největších stagích zakončil. 

  • Foto: Colours of Ostrava 2017 - 4. den

    Poslední den multižánrového festivalu Colours of Ostrava 2017 je za námi. Není překvapením, že hlavní slovo měli Jamiroquai, kteří svým funky disko hity roztančili celou Ostravu. Přes den jste ale mohli slyšet a tančit na balkánské rytmy s kapelou The Carny Villais a nebo úžasnou soulovou zpěvačku Lauru Mvula. Podívejte se na fotorepot

Rozhovory z rubriky