Zobrazení položek podle značky: Rachot

Historie Orchestra Baobab sahá až do zlatého období africké hudby, které mělo srovnatelný význam s érou Beatles či Led Zeppelin v západním světě. Žánrově je ale skupina Babobab naprostým unikátem: zatímco Beatles vznikli pod vlivem amerického rock and rollu, v Senegalu obdobnou roli katalyzátoru sehrála latinskoamerická hudba. Styl skupiny vyzrál do sofistikované esence, která propojila africké kořeny s afrokubánskými rytmy. Níže se podívejte na fotogalerii z koncertu.

V Paláci Akropolis zahrál americký zpěvák a kytarista Jontavious Willis. Níže si prohlédněte fotogalerii z koncertu, na tomto odkazu si můžete také přečíst reportáž.

Do žižkovského Paláce Akropolis zavítal americký bluesový zpěvák a kytarista Jontavious Willis. Tento mladý hudebník odehrál sólový, nikterak dlouhý koncert, ale v průběhu něj představil publiku ten nejlepší odkaz klasického blues.

Britský kytarista, multiinstrumentalista a skladatel Fred Frith se vrátildo Prahy v rámci turné k jeho 75. narozeninám! Podívejte se na několik fotografií z tohoto koncertu.

Trumpetista Nils Petter Molvær spojuje prvotřídní jazz s trip-hopem, drum'n'bass a samply. Do Prahy přijel s albem Stitches, které nahrál se svým kvartetem a které z velké části vznikalo během pandemie covidu. Přesto zní album plynule a organicky a dokazuje, že spolupráce a umělecká vize mohou překonat izolaci i odstup. Závěrečná skladba je vůbec první coververze, kterou Molvær udělal – ohromující verze písně "True Love Waits" od skupiny Radiohead.

Máte rádi hudbu a chcete lásku k ní předat i svým dětem nebo vnoučatům? Toužíte zajít si na koncert, ale večer to kvůli dětem prostě nejde? Nebo hledáte inspiraci jako učitel pro kulturní zážitek pro vaši třídu? Pak tu pro vás máme několik tipů, kam se v Praze vydat s dětmi na koncert. Podzimní sezona je pro koncertní sály navíc jako dělaná!

Mats Olof Gustafsson je švédský freejazzový saxofonista, improvizátor a skladatel. Je známý svou tónovou bojovností a intenzitou při improvizaci. Do jeho širokého záběru patří free jazz, rock, elektronika, noise i spolupráce s divadelními a tanečními soubory. Žánrově všestranný skladatel a hráč na velké skotské dudy Erwan Keravec z Bretaně se pohybuje na hranicích lidové hudby, klasické hudby, free jazzu, noisu a scénické hudby. Patří do stejné třídy nadžánrových improvizátorů jako jeho častí spoluhráči, renomovaný experimentální skladatel a vizionář Heiner Goebbels a švédský saxofonista Mats Gustafsson. Ve středu 25. 9. 2024 se oba sešli na pódiu pražského klubu Punctum a my vám z tohoto koncertu přinášíme fotoreportáž.

Jontavious Willis, teprve 28letý rodák z Georgie, se již jako mladík rozhodl pro svoje poslání: oživit současné blues duchem minulosti. Nejde přitom o nějaké povrchní plagiátorství, jeho autorské akustické blues je autentické, intimní a překvapivě současné. Přesto v jeho tvorbě zaslechneme ozvěny velikánů raného blues, jako je např. Robert Johnson nebo Skip James. Jako skladatel bývá označován za přímého pokračovatele tradice, ve které excelují např. Taj Mahal či Keb‘ Mo‘. Není divu, že jeho druhé a zatím poslední album Spectacular Class (2019), za něž byl nominován na Grammy, produkovaly právě tyto dvě žijící bluesové legendy.

Zbožňovaná rock'n'rollovými velikány, bluesovými nerdy i vyznavači world music - fanklub malijské pouštní legendy Tinariwen se za čtyři desítky let její existence rozvětvil do pestrobarevných podob. Pouštní blues, hypnotická směs tradice a elektrifikace, je dnes zavedeným pojmem, který skloňují tisíce fanoušků po celém světě, Česko nevyjímaje - o tomto fenoménu ostatně najdete (a nejen na internetu) spoustu kvalitních tuzemských článků. U žánrového zrodu stáli právě Tinariwen - fluidní uskupení členů kočovného berberského národa Tuaregů, kteří do vyprodané pražské Akropole přijeli po čtrnáctileté pauze.

Sahara působí jako pustina, ale karavany, které ji protínaly, sehrály stejně významnou roli jako námořní cesty či kupci putující po Hedvábné stezce mezi Evropou a Asií. Po staletí byl saharský obchod v rukou Tuaregů, etnika které nejen ovládalo umění přežít, ale i umění komunikace. Jelikož karavany vytvářely spojení mezi černošskou Afrikou na jihu a Araby a Berbery na severu, hudba Tuaregů byla dobře srozumitelná na obou stranách pouště. Život na cestě vyžaduje mobilní výbavu, místo obrovitých bubnů slyšíme tleskání dlaněmi. Výsledkem je hudba expresivní a tajemná s minimem nástrojů, podobně jako venkovská podoba amerického blues. Tinariwen na tuto tradici navázali úsečnými ornamenty elektrických kytar i hlubokým feelingem. Je to výpověď psanců, jejichž pouštní vlast byla rozparcelována nově vzniklými hranicemi. Právě zástupci žánru Tinariwen se 5. září představili Paláci Akropolis. A my vám přínášíme fotoreportáž: