18.07.2012 7:00

MoR 2012: Sobotní večer smetla invaze z Finska Doporučeno

Ve Vizovicích se ve dnech 12. až 15. července konal desátý ročník festivalu Masters of Rock. Chladný sobotní večer rozehřály kapely Korpiklaani, Stratovarius a Nightwish.

Podmračené a ukňourané ráno dopadalo na návštěvníky vizovického festivalu stejně jako řádná kocovina. Den plný mírného, zato ale vytrvalého deště, však nebyl pro nikoho omluvou pro neúčast na další části pestrého metalového programu.

Jedinečnou atmosféru vytvořila spolu s Luckou Bílou domácí trashová legenda Arakain. Fanoušci měli možnost zhlédnout jejich výroční tříhodinový set nacpaný do sedmdesáti minut. Na Honzův průřez dějinami kapely navázala Lucie skladbou Cornuto. Set pak společně završili skvěle provedenými duety, zazněla Zimní královna i Dlouhá noc.

Čtěte také: Reportáž z pátečního večera Masters of Rock

Sobotním otazníkem byla řecká formace Firewind. Usměvavý frontman Apollo Papathanasio s přehledem řídil divokou, kytarově orientovanou smečku. Prázdné hlediště se během prvních dvou songů začalo plnit a během dalších dvou rovnou skákat. Když došlo na trumfovou kartu vystoupení, skladbu Tyranny, bylo jasné, že je čeští fanoušci budou chtít brzy zpět na domácí půdě.

 

 

Snad žádná zahraniční kapela nevystupuje na MoR tak často jako finští Korpiklaani. Skandinávská dávka lesního punku rozproudí krev a spolehlivě zbaví přebytečné energie. Již během prvních halekaček si kotel vymodlil wall of death, která v různé intenzitě trvala až do konce show.

Kapela se mohla také pochlubit novým přírůstkem: minulý houslista totiž musel skončit kvůli zdravotním problémům. Jeho nástupce nekompromisně předvedl, že mezi lesní mužíky perfektně zapadá. Dostal navíc možnost předvést své schopnosti v divokém, folkově laděném sólu.

Podívejte se také na fotogalerii Katky Hajdinové ze sobotní části programu

Na hlavním pódiu se vzápětí představují další Finové, power metaloví klasici Stratovarius. Areálem se rozléhají zběsilá klávesová sóla kombinovaná s méně zběsilými sóly kytarovými. Timo Tolkki prostě ve výsledném soundu chybí, i tak ale kapela předvádí mnohem lepší show než při minulém vystoupení na MoR. Škoda, že zpěvák Timo Kotipelto nepředvádí to, co zamlada. Drobné intonační problémy bystré ucho zaregistrovalo téměř všude, těch výraznějších si ale musel všimnout opravdu každý.

Je úsměvné, že učedník přichází na stage až po mistrovi. Nejvíce propagovaným headlinerem festivalu a hlavní hvězdou večera byli finští Nightwish. Monstrózní ohnivá show podkreslovala mocné orchestrálky skladatelského génia Tuomase Holopainena, vstup na scénu byl opravdu bombastický. V prvé řadě nutno podotknout, že Anette Olzon se od MoR 2009 naučila zpívat. Hrůzu, která minule donutila mnohé odejít, vystřídal naprosto špičkový výkon.

Staré rány se jen těžko zhojí

Bohužel, nová sestava má úžasnou vlastnost ukazovat se v tom nejhorším světle. Na tiskové konferenci div nevyrazí dveře s reportérkou, která se jich zeptá na Tarju, dušují se, že všechny otázky tohoto typu jsou již dávno zodpovězeny, že za vším udělali tečku a že jsou teď úplně nová kapela hrající úplně odlišnou hudbu.

Aby tento argument řádně podpořili, z nového alba Imaginaerum, o kterém prohlašují, že má vyšší prodejnost než poslední album Iron Maiden a které se těší výborné kritice, zaznělo naprosté minimum. Stejně tak z prvního alba, na kterém účinkovala Anette, Dark Passion Play, nebylo slyšet víc než pár kousků.

 

 

Namísto předvádění toho, že opravdu jsou novou kapelou, která si stojí za tím, co v současnosti dělá, zvolili Nightwish set hodný vlastního revivalu. Vybíraly se duetové kousky jako Dead to the World nebo Planet Hell, ve kterých dominoval především basák Marco Hietala, což opět staví Anette do špatného světla. Je to škoda, protože je opravdu výbornou zpěvačkou, která do současné tvorby ideálně zapadne. Není od ní ale možné očekávat, že publikum posadí na zadek přehráváním Tarjiných partů.

Na druhou stranu zazněly věci, které publikum znalo, takže reakce byly vynikající. Kapela si show viditelně užívala, Jukka bubnoval jako o život a Emppu měl celý koncert úsměv od ucha k uchu. Marco si vzal na starost komunikaci s fanoušky, kteří trápili své hlasivky a mocně vyřvávali své oblíbené melodie do éteru. Za hradbou kláves vše dirigoval hlavní mozek kapely, melancholický génius Tuomas. Snad příště už konečně nechají Tarjinu éru spát a najdou svou novou identitu i na pódiu.

To nejlepší na konec: Poslední den završil švédský triumf

Zanechat komentář

Ujistěte se, že jste zadali všechny požadované informace označené hvězdičkou (*). HTML kód není povolen.