Po čtyřech letech se Dominic Miller vrátil do Jazz Docku, v rámci turné k novému albu “Vagabond” vydaného u ECM.
Dva vyprodané koncerty, dva skvělé večery v Jazz Docku s Dominickem Millerem, dlouholetým spoluhráčem Stinga a především vynikajícím kytaristou.
Autorskou hudbu Dominica Millera určují jeho kořeny – narodil se v Argentině irsko-americkému páru, ale studoval v Anglii a žije ve Francii. Jako hudebník tedy ve své tvorbě spojuje to nejlepší ze starého i nového kontinentu. „Jsem silně ovlivněn tím, jaký má STING smysl pro harmonii, i stylem jeho skládání textů a písní. Já zkouším to samé aplikovat do instrumentální hudby. Vyjadřuji se pomocí hudebních aranžmá,“ netají se sám Miller svou inspirací. STING svého spoluhráče také velmi obdivuje a k jeho novému albu se vyjádřil takto: „Kdykoliv Dominic hraje na kytaru, vytváří jedinečné barvy a celé spektrum emocí, ojedinělou architekturu ticha, melodie i resonancí. Dokáže hudbou pozvednout ducha do jiných sfér.“ Kromě Stinga spolupracoval Miller také s mnoha dalšími osobnostmi, například s Paulem Simonem, José Carrerasem, Philem Collinsem, Paulem Youngem, Manu Katchém, Chrisem Bottim a dalšími.
Dominic Miller přijel do Jazz Docku s bubeníkem Zivem Ravitzem, baskytaristou Nicolasem Fiszmanem a pianistou Jasonem Rebellem a přivezli kromě skvělé hudby i skvělou náladu a spousty improvizace.
Jako předkapela vystoupilo duo Sister Grace, ve ktere hraje na kytaru Milleruv syn Pablo.
Středeční večer si Jazz Dock užil parádní koncert Tria Grande 2.0, které tvoří britský saxofonista Will Vinson, izraelský kytarista Gilad Hekselman a americký bubeník/basista Nate Wood. Tři vynikající muzikanti se skvěle doplňovali, střídali svá sóla a mistrně využívali své nástroje, bubeník Nate Wood hrál zároveň na bicí i na baskytaru, Will Vinson střídal saxofon a klávesy a kytarista Gilad Hekselman naplno využíval rozsahu své kytary.
Buty je populární česká hudební skupina, původně z Ostravy, která vznikla v roce 1986 ze skupin U238 a B komplex. Hned na tři večery obsadila tato partička pražský klub Jazz Dock a my vám přinášíme z druhého večera fotogalerii.
V Jazz Docku vystoupil původem iránský skladatel, kytarista, aranžér, kurátor a hudební režizér Mahan Mirarab se svou kapelou. Hudba Mahana Miraraba mluví upřímnou řečí. Spojuje evropskou komorní hudbu se současným jazzem, a za pomoci této fúze se snaží vytvořit jedinečnou interpretaci íránské klasické hudby. Jako představitel nové generace migrujících hudebníků v Evropě rozšiřuje zvukové hranice hudební scény a zasazuje se o větší rozmanitost a kvalitu. Jeho cílem je představit blízkovýchodní kulturu ve spojení s jazzem, a oba světy zasadit do nového kontextu. Skladby Mahana Miraraba odrážejí bohatý hudební slovník a hluboké znalosti různých stylů. Jazz pro něj není jen hudba, ale filozofie ztělesňující identitu a solidaritu. Přináší silné vlivy ze svého kulturního prostředí a prostřednictvím jazzu nachází svůj vlastní jedinečný přístup, který překračuje tradiční konvence. V roce 2022 vystoupil na více než 70 koncertech po celém světě a vydal své zatím poslední album "Say Your Most Beautiful Word".
Mahan Mirarab – kytara, comp; Mona Matbou Riahi – clarinet; Golnar Shahyar – zpěv; David Six – piáno; Martin Berauer – baskytara; Amir Wahba – bicí.
Vyprodaný Jazz Dock si úterní večer naprosto podmanila new yorská zpěvačka, nominovaná na cenu Grammy, Catherine Russell. Jako dcera průkopnických a legendárních hudebníků, pianisty, skladatele a aranžéra Luise Russella a baskytaristky a zpěvačky Carline Rayové, se Catherine Russell narodila do jazzové rodiny. Začala profesionální kariéru v sedmi letech, kdy poprvé vystoupila na jevišti jako tanečnice v souboru Katherine Dunhamové, který čtyři sezóny účinkoval v Metropolitní opeře v představení Aida. Poté, co s vyznamenáním absolvovala Americkou akademii dramatických umění, měla to štěstí spolupracovat mimo jiné s Davidem Bowiem, Steely Dan, Cyndi Lauper, Paulem Simonem, Jacksonem Brownem, Michaelem Feinsteinem, Levonem Helmem, Wyntonem Marsalisem, Dr. Johnem, Rosanne Cash, Toshi Reagon a Carrie Smith. Při výběru repertoáru pro své nové album se inspirovala takovými osobnostmi jako Billie Holiday, Nat King Cole, Luis Russell, Betty Carter, Kay Starr, Joe Liggins, Earl King, Jack Teagarden, Helen Humes, Frank Sinatra, Dakota Staton, Henry red Allen a Louis Armstrong. V této hudbě se zpěvačka pohybuje jako ve starých známých vodách. Zpívá jazykem, který je pro ni přirozený, a prohlubuje tak odkaz kořenů jazzu a blues. Její procítěný a emocemi nabytý zpěv a sóla jednotlivých muzikantů nezůstávali bez odezvy a nadšené alausy nebraly konce. Catherine Russell – zpěv; Matt Munisteri – kytara; Domo Branch – bicí; Tal Ronen – kontrabas; Roy Dunlap – piáno.
Americký jazzový kytarista Scott Henderson se svým triem vystoupil ve vyprodaném Jazz Docku.
Scott Henderson začal hrát na kytaru v brzkém věku podle svých velkých vzorů, jako byli např. Jimmy Page, Jeff Beck, Jimi Hendrix, Ritchie Blackmore anebo skvělí bluesoví kytaristé Albert King a Buddy Guy. Časem jej začal zajímat také Jazz a jeho fúze s rockem. Po přestěhování z Floridy do Los Angeles začal hrát s těmi nejlepšími, kteří byli na scéně: s Elektric Bandem Chicka Corey, s houslistou Jean-Lucem Pontym a po čtyři roky také s Joem Zawinulem. V roce 1984 zformoval svůj vlastní projekt Tribal Tech s basistou Gary Willisem, se kterým vydali mnoho velmi vysoko ceněných alb. V roce 1991 byl jmenován nejlepším světovým jazzovým kytaristou časopisem Guitar World a v roce 1992 ve stejné kategorii časopisem Guitar Player. Později se začal vracet ke svým bluesovým kořenům a vydal alba Dog Party a Tore Down House se zpěvačkou Thelmou Houston a později album Well to the Bone. Stále intenzivně cestoval a hrál po USA, Evropě, Jižní Americe i Japonsku, jak s Tribal Techem, tak s bluesovým triem. Věnuje se také výuce, a dokonce vydal několik teoretických knih o hudbě, např. Jazz Guitar Chord System, obsahující revoluční metodu výuky jazzové harmonie.
V roli předskokana se představil Jeff Aug.
Kytarista a zpěvák Shahab Tolouie a jeho osobitý multikulturní styl, někdy nazývaný jako Persian flamenco fusion, rozezněl páteční večer v pražském Jazz Docku. Ve skladbách Shahaba Tolouie se prolíná jasná vroucí exprese flamenca s intonační sytostí a bohatými hudebními prvky tradiční perské hudby, mísí se zde tajemná mystika, hluboká filozofie, lehká hravost a ohnivá vášeň.
Shahab Tolouie – voc, g; Gavrilo Alexič – b; Petr Hádr – dr.
V Jazz Docku představil své pojetí jazzu jihoafrický pianista Nduduzo Makhathini. Nduduzo Makhathini vyrůstal v bujné a drsné pahorkatině u Mgungundlovu v Jihoafrické republice, v příměstské krajině, kde jsou hudba a rituální praktiky kmene Zulu symbioticky propojeny. Nduduzo Makhathini během své kariéry vydal řadu vysoce ceněných alb. In the Spirit of Ntu je jeho desátým studiovým albem (a druhým vydaným u Blue Note Records), které The New York Times označily za jedno z nejlepších jazzových alb roku 2020! Makhathini, který ve svém pojetí hudby využívá pojmů, jako jsou "mollové a durové rytmy", "řízená mobilita", "aktivní naslouchání" a "rituálnost", čerpá ze svého zázemí v zuluských tradicích, které jsou základem jeho hluboké a poutavé interpretace. Nduduzo Makhathini vystoupil spolu s kontrabasistou Zwelakhe Bell Le Perem a za bubny byl Francisco Mela.
Nedělní večer v Jazz Docku patřil hlavně funku v podání Varhan´s Groovy Jamm, tuto Jazz-Rock-funková formaci založil skladatel a dirigent Varhan Orchestrovič Bauer spolu s bubeníkem Radkem Němejcem. Funguje již několik let, původně vznikla kvůli studiovému nahrávání pro film Profil – Jan Kaplický (2004). Postupem času si tato hudba začala žít vlastním životem a odehrálo se spousty koncertů v klubech, na lodích i na firemních a soukromých akcích. Repertoár tvoří Varhanovy skladby a covery filmových hudeb, jazzových standardů a Beatles.
V Jazz Docku zahráli ve složení Varhan Orchestrovič Bauer – org; Radek Němejc – dr; Jakub Kliment – b; František Vaníček – trp; Tomáš Křemenák – ts; Strahil Gaydarski – gtr.
