Už na deskách jako All The Waters Of The Earth Turn To Blood (2010) nebo Christs, Redeemers (2013) do své sludgové špíny zamíchali sice i poměrně tradiční prvky jako syntezátory, housle nebo ženský vokál, ovšem v jejich podání je ten kontrast zničující. Místo aby tyto elementy hudbu odlehčily nebo jí snad dodaly romantický háv, jen víc zdůrazňují všudypřítomný rozklad a zmar, který Lee s Chipem rozsévají plnými hrstmi. Je příznačné, že The Body původně pocházejí z Providence, jež je spjatá se jmény jako E. A. Poe nebo H. P. Lovecraft.

Kapela spolupracovala na kolaboracích se jmény jako Braveyoung, Thou a na jejich letošním aktuálním albu I Shall Die Here odplouvají do dosud neprobádaných zkalených vod, kde prosvítá šlem power noisu a agresivně podaného dark ambientu, jak ho známe od mága The Haxan Cloak. Ten se na desce výrazně podílel a spojení je to doslova smrtící, především však dokonale symbiotické (i když v tomto případě možná spíš parazitické).

Co od The Body čekat naživo? Především bordel, hluk, rachot, dekadentní chaos, směs vybuzených riffů, vazeb a nevěrohodně znějících bicí s občasným doprovodem nepříjemného jekotu. Po takovém poslechu se budete cítit jako po čerstvě prodělané lobotomii.

Komu by však samotná nálož od The Body nestačila, může věřit, že mu sluchovody dostatečně proženou i Lovci lebek, kteří na chvíli přilezou ze svého kouta dvorku a utopí nás hlukem. Ve vzduchu už sice nejspíš bude jaro, ale následující ██████ přinesou vichr a sychravo, a ani dvě patra diskotéky nad námi nás neschovají. A pokud nám nakonec u The Body poteče krev z uší, bude všechno v pořádku. Zbytek večera už se na sebe budeme jenom smát, mluvit nebude mít cenu.