EDITORIAL ŠÉFREDAKTORA: Češi jsou líní posluchači

V prosincovém editorialu se ohlédnu za listopadovým Slavíkem, který mne přivedl na jistou myšlenku o jakési lenosti tuzemského posluchače hudby.

Výsledky Českého slavíka dokazují, jak líný jsme národ Výsledky Českého slavíka dokazují, jak líný jsme národ Zdroj: ceskyslavik.cz

Letošního Slavíka vyhrála Lucie Bílá, která si ho jistě zaslouží. Ve srovnání s nedozrálou Ewou Farnou, která dosud ani neví, zda je Polka, nebo Češka, se jistě shodneme, že na trůn nejen dámský, ale i celkový usedl opravdový zpěvák. Rozhodně se nebudu zaobírat tím, jestli s hlasy fanoušků někdo manipuluje, protože našinci je těžké zavděčit se. Svou vlnou kritiky totiž neprochází pouze tato pěvecká ocenění. 

V kategorii zpěváků jistě zaujal proslov Dana Landy, na který si každý udělal svůj názor, a až čas ukáže, co tím vůbec bývalý zpěvák opravdu zamýšlel. Překvapením pro mnohé bylo druhé místo Karla Gotta, ale se vší úctou ke Karlu Gottovi, Tomáš Klus, který kategorii Zpěvák roku vyhrál, má jistě více fanoušků, než Mistr. Určitě i díky tomu, že dokáže zaujmout více než jednu generaci. Klusovi fanoušci si lépe rozumějí s internetem i mobilním telefonem. I to může mít vliv na větší počet hlasů pro Tomáše. 

Přečtěte si také reportáž z vyhlašování Českého slavíka

Skokanem roku se stala skupina Eddie Stoilow. Konečně, chtělo by se říci, si jich tuzemský fanda všiml. Když uvážíme, že kapela letos slaví desáté výročí, tak to docela trvalo. A ano, Eddie Stoilow hrají skvělou muziku, podpořenou nezaměnitelńym hlasem zpěváka Honzy Žampy, už od svých počátků. Však si pořiďte jejich alba a dáte mi zapravdu. Takže kde je zakopanej pes?

Eddie Stoilow totiž začali hrát v rádiích celkem nedávno. A co nedostane Čech na vlnách rozhlasu, to jako by neexistovalo (nepočítaje skalní fandy). Není řeč bohužel jen o Skokanovi roku. Znám se osobně s jednou pražskou kapelou, která dokáže vyprodat klub v hlavním městě naší republiky, ale prakticky jako by neexistovali, přestože mají na svém kontě několik singlů, které by éteru rozhlasových stanic minimálně slušely.

 

 

A jsme u dalšího nejlepšího přítele člověka (i když zakopaného). V dnešní době totiž není žádná sranda dostat singl přes programového ředitele rádia. Když zůstaneme u kapely, kterou jsem okrajově zmínil, tak té byl poprvé singl zamítnut proto, že je zpívaný v angličtině. Druhý pokus, kde kluci zpívali tak, jak jim zobák narostl, byl odmítnut ze závažnějších nedostatků. A to proto, že byl zpíván česky.

Češi jsou líní hledat dobrou muziku jinym způsobem. Bohužel jsem se setkal i s tím, že jsem své přátele pozval na koncert právě Eddie Stoilow a po jeho skončení byli nadšeni. Jenže ve chvílích upřímných mi potvrdili, že sami by na koncert nešli, jelikož o nich do té doby nic neslyšeli. Jak tedy dostat muziku mezi lid jinak, než pomocí rádií?

Napsal(a):

Zanechat komentář