20.02.2014 19:10

Carpatia Castle debutuje albem Laudanum

Mostecká gothic rocková formace Carpatia Castle vydala na konci listopadu 2013 své debutové album Laudanum, které navázalo na stejnojmenný maxisingl a demo Vampire Requiem. 

Skupina Carpatia Castle vznikla z původně studiového projektu baskytaristy Tomáše Pošvance. Ačkoliv její kořeny sahají kamsi do devadesátých let, koncertní pódia začala dobývat před třemi lety. První nahrávky spatřily světlo světa v roce 2009, kdy bylo vydáno demo House by the Cemetary. Hned rok poté mostecká banda navázala dalším demem - Vampire Requiem, z kterého část skladeb skončila i na albu. CD Laudanum předcházel maxisingl, od kterého se však podstatně změnil sound kapely. Dosavadní operní vokály v podobě Moniky Štěpánkové byly vyměněny za průrazný altík Veroniky Seidlové. Pusťme se do díla!

Čtěte také: Gothic Theatre: Nehledě na počasí se jelo až na doraz 

Na přebalu desky se skví trojice masek, uvnitř pak kromě kýženého z jedné strany lesklého pokladu nalezneme i šestnáctistránkový booklet s texty písní a malbám, které se k nim vztahují.  

Celá deska začíná hřměním a duněním kostelních zvonů. Po krátkém symfonickém intru přecházíme rovnou do první skladby – Amenti. Bez velkých cavyků startujeme úderným hardrockovým sólem jako vystřiženým z učebnice. Sundáváme nohu z plynu a přecházíme do první sloky. Texty s sebou přináší temnotu, z které se v nejbližší zhruba hodině jen tak nevyhrabeme. Propracované klávesové aranže a kromě narativních zpomalení ve slokách velmi slušná úderka se silným hymnickým refrénem. Možná je jen škoda, že je v refrénu mužský vokál se ženským v unisonu a vzájemně se tak oba hlasy přebíjí.

Následující skladba, Julie začíná zběsilým kytarovým běsněním a dvojšlapkovým peklem. Také hlavní vokál je o poznání méně jemný, než tomu bylo v předchozím kousku. Velmi energicky se přesouváme až na refrénový vrchol, na kterém se dramaticky zastavíme. Tentokrát jsou refrénové aranže vokálů promyšlené a působí impozantně.

Dramatické smyčcové postupy vyvolávající mrazení v zátylku, temná atmosféra a dva výpravné hlasy, které nás provádí pádem kamsi do hlubin prázdnoty. Tak začíná píseň Křídla v temnotách, která se ve svých dvou třetinách zvrtává ve speedovou řežbu, aby na konci zopakovala zpěvný refrén. V kontrastu s touto temnotou přichází na řadu dalo by se říct až hardrocková baladka nazvaná Written by Angel. Jemně klávesami podkreslený vokál s občasnými kytarovými vyhrávkami exploduje do mocného refrénu, ve kterém se ukazuje, jak dobře se oba hlasy doplňují, pokud překročí jednoduchou unisonovou strukturu. Velmi podařený kousek.

 

Sledujte metal na Facebooku:
 

 

Než přejdeme k další skladbě Hřích, vyslechneme si tříminutové intermezzo Markheim s výraznými syntetickými plochami a temným prologem. Samotná skladba začíná syrovým riffem. Výstřel na začátku písně jako by byl signálem pro Veroniku Seidlovou, aby se pořádně rozjela. Nekompromisně přikládá pod kotel a kope rozjetého železného oře do slabin. Úderku dokreslují a částečně zjemňují klávesové party, i přesto však nedokážete na konci skladby uvěřit, že už uběhly víc jak čtyři minuty.   

Pokračujeme nejdelší skladbou na albu, Vampyre requiem. Začátek ozvláštňuje zdvojené kytarové sólo a dramatickou atmosféru dodávají varhany. Velmi emotivní a atmosferické dílko, které je do struktury alba vhodně zasazeno mezi dva úderné kusy. Ačkoliv to tak zpočátku nevypadá, i titulní píseň alba, Laudanum, má silný tah na bránu. Rozehřívací instrumentální pasáže postupně gradují a stejně tak jemný nástup vokálu jen mate tělem. Připravte se na nejtvrdší refrén, jaký na této desce můžete zažít.

 

 

Silný vliv hardrocku není možné na albu zapřít. "Hammondky", které někdy výrazně, jindy pouze subtilně podkreslují celou skladbu Lidčina skála, nás již nemůžou ani v nejmenším překvapit. Občas to v některých pasážích vypadá, jako by se staří Deep Purple zničeho nic objevili na panství hraběte Drákuly. Ale jenom občas, někdy zabrousíme spíše temně atmosferických věcí typu Theatre of Tragedy nebo Paradise Lost. Tvorba Carpatia castle je zkrátka kdesi na pomezí všech těchto vlivů a zdárně se jí přitom daří držet si svou vlastní fazónu. Asi nejpřesvědčivějším úkazem je toho další dílo, Rituál. Břitké kytary, dramatické smyčce, ale také hluboce temné riffy a vokální party podpořené pouze agresivní baskytarou, tento kousek nám neustále ukazuje nové tváře, a přesto si zachovává vnitřní konzistenci.

V kontrastu ke komplikovanému rituálu je Svatá Rita z Cascie velmi přehlednou a nenáročnou skladbou. Tvrdě se tlačí vpřed, dvojkopák občas slastně zadupe a tempo je nasazeno tak vysoko, že celá řežba skončí ani ne za tři minuty. Zpomalení se dočkáme až v následujím díle. Syčivý hlas doplňují ve výškách atmosferické ženské backgroundy. Jízlivý monolog se v refrénu vytrácí, aby se opět vrátil v další sloce. Po dalším refrénu se však dostáváme do středu maelströmu, na závěr se však dočkáme spasení. Noční můra je u konce.

Prohlédněte si také fotoreport z Basinfirefestu 2013

Album uzavírá skladba nazvaná Brána prokletých. Oproti zbytku alba znějí vokály v úvodní části až hravě. Nálada celé písně je o poznání odlehčenější. Jakási pozitivní tečka, která uzavírá onu necelou hodinou čiré temnoty a beznaděje. Posledním dovětkem je instrumentální outro Erynies Time, ve kterém veškeré dojmy doznívají. Přelétáváme nad bojištěm, na kterém nezbylo nic, jen smrt a rozklad.

Album Laudanum je velmi podařeným debutovým albem, který má oproti předešlým nahrávkám Carpatia Castle o poznání více energie a drajvu. Gothic-doomové aranže se snoubí s hardrockovým odkazem a vytváří velmi zajímavé dílo. Tak temné, jako osobité.   

Zanechat komentář

Ujistěte se, že jste zadali všechny požadované informace označené hvězdičkou (*). HTML kód není povolen.