Američan Robert Cray rozhodně nepatří mezi nováčky na hudební, zvláště té bluesové scéně. Za sebou má již dlouhou kariéru a mnoho studiových alb. Nyní přichází s novou deskou s názvem Nothin' But Love, kterou již od počátečních tónů první skladby (Won't Be) Coming Home vyvyšuje velice dobrý zvuk a dobrá aranž. Hebký a silný hlas zpěváka, který se střídá s kytarou přejímající sólový zpěv, zní přirozeně, kvalitně pracuje s více znějícími pasážemi i s těmi méně zvučnými.

Deska jako celek posluchači nabídne velmi dobré bluesové skladby s propracovanými melodiemi. Album se v některých skladbách dostává silně nad průměr. Mezi tyto skladby se rozhodně zařadila A Memo s pohodovým a nenásilným refrénem. Právě zde vyniká Crayův hlas, který často podkresluje ve stejné lince i jeho kytara. Cover verze Bobbyho Parkera Blues Get off My Shoulders desku brilantně obohatí o Crayovský pohled na starší bluesové melodie. Procítěný hlas čistě vyznívá ve zpívaných pasážích, objevuje se zde mírný, nevtíravý podklad klavíru, což se na desce opakuje častěji. Klavír zde hraje sice postranní roli, ale za to neodmyslitelnou.

Crayův zpěv je hlavním motivem alba

Následující Fix This si jede od počátku ve stejném rytmu. Po několika sekundách začne Robert znovu procítěně zpívat, i ve slokách zde nejvíce vyniká jeho hlas ve vyšších tónech. Propojení textu o lásce, ve kterém myslí pouze na tu jednu, a promyšlené melodie jsou přesně stavěny jak pro kapelu, tak pro Crayův hlas.

Nejvýraznější klavírní základ přináší skladba Great Big Old House pojatá lehce soulovým stylem. Jemný hlas Roberta protahuje samohlásky na konci slov, opakující se název skladby vytahuje z textu a zvýrazňuje ho. Skladba trvající skoro šest minut svou výrazností posluchači utkví v hlavě na delší čas a ihned si i s ní spojí jméno Roberta Craye. Krátký vstup do písně prostřednictvím kapely a nadále zmiňované linky piana, do které se poté připojí Robertův hlas, je velmi typickým postupem srovnatelným s kompozicí celého alba. Opakování used to be love, po kterém ihned následuje začátek sloky, jenž je vyjádřen větší hlasitostí a na nějž zpěvák klade velký důraz. Propracované, avšak nijak divoké kytarové sólo se drží v zajetých kolejích skladby a nahrazuje hlas.

Kytara ukáže vůdčí roli v další písni nazvané Sadder Days. Posmutnělý text s prvky jasně odkazujícími k bluesovým písním spolu s vůdčím pěveckým přednesem Craye vyzdvihuje skladbu nad všechny ostatní. Znovu se zde objevuje podkreslující klavír, ale ke slovu se více dostává Crayova hravá kytara v sólech, doplňuje s ní i vlastní něžný hlas a můžeme zde slyšet i doprovodné zadní vokály.

Ať už celá Robertova kapela vybírala skladby na album z velkého spektra, či chtěla nahrát pouze těchto deset skladeb, volba se zcela vydařila. Vsadit přesně na tento výběr a postupné uspořádání návaznosti skladeb je jednou z výšin celého počinu. Pracuje zde s vlastním materiálem, se skladbami muzikantů z kapely i s cover verzemi, zapojuje do nové nahrávky všechny pohledy na hudbu.

I když se nejedná o přelomové album, které by blues či hru na kytaru nějak zvlášť modifikovalo nebo přinášelo nový pohled na blues obecně, pojímá deska Nothin´ But Love blues konvenční, které navazuje na starší, především chicagské hvězdy, s virtuózní hrou a skvělým zpěvákem. Právě hlas Roberta Craye, jeho cit pro rytmus i pěvecká procítěnost desku tolik ozvláštňuje. Album osvětluje nenásilnou formou, jak zní dnešní blues s nitkami do minulosti i posluchači, který se s touto hudbou často nesetkává. Jedná se o vyrovnaný a poklidný počin v dobrém slova smyslu.