Datum 19. května se ukázalo být velmi nešťastně zvoleným termínem. Nejenže naše reprezentace hrála středoevropské hokejové derby, ale zároveň si ve fotbale šla po krku Chelsea s Bayernem. Když se podobná věc stala v Anglii Iron Maiden, bez váhání show přesunuli.

Před začátkem hlavní kapely byla ale Vltavská zaplněna, přestože zadní řady nebyly tak natlakované, jak bývá zvykem. Nějaký fotbal nebo hokej přeci ty opravdové fanoušky nemůže vytrhnout. Začátek akce ovšem vypadal s návštěvností celkem bídně.

Podívejte se také na fotoreport Katky Hajdinové z koncertu

Pořadatelé však přišli s celkem netradičním přístupem k časovému rozvrhu. Na většině webových stránek, včetně samotného KC Vltavská, byl začátek akce psán na osmou hodinu. Nicméně Pragokoncert na svých stránkách avizoval, že němečtí Voices of Destiny začnou hrát již v půl osmé. Kapela tak zpočátku čelila poloprázdnému sálu, který se teprve ke konci jejich vystoupení začal plnit.

Měli pouze půl hodinu, takže se ještě nestačili pořádně rozehrát, a už dostali echo z režie, že to mají zabalit. Bylo to vůči nim celkem kruté, ale na druhou stranu by se to takhle mohlo dělat častěji. Xandria i Epica si mohly dovolit delší set a kdo se těšil až na ně, nemusel se trápit s předkapelou. Jen to bude chtít, aby si fanoušci na tento způsob organizace zvykli, protože v našich podmínkách není tak běžný.

Kdo nepaří s námi, paří proti nám

Xandria má čerstvě vydané album Neverworld's End. Po častém střídání zpěvaček je jasné, že kapela už svůj hlas našla, a to u charismatické Manuely Kraller. Mnoho fanoušků ji považuje za Tarju s lepší výslovností, ale co se týče pódiové prezentace, ty dvě dámy jsou naprosto nesrovnatelné.

Frontwoman si nekompromisně diktovala, jak to má pod pódiem vypadat, uhranuté diváky dostala do hudební extáze. Vřelo to nejen v kotli. Posluchači perfektně reagovali na pokyny z pódia a dotvářeli úžasnou atmosféru. Stejným způsobem si bubeník Gerit Lamm řídil dění na pódiu, hudebníci se perfektně drželi jeho taktovky, přitom se ale skvěle bavili a přenášeli své nadšení na fanoušky.

Už na podzim, kdy vystoupila na festivalu Out of the Dark,  Xandria ukázala, že je ve formě jako nikdy dříve. Nyní dali svým show ještě další rozměr, a sice představili špičkové album, které, dá se říct, navázalo tam, kde Nightwish kdysi dávno skončili. Pravděpodobně o nich ještě hodně uslyšíme.

Po pivní přestávce, která je v ukrutném horku (pro Vltavskou tak typickém) bezpodmínečně nutná, rozjela svou show hlavní hvězda večera. Při dlouhém, monotónním intru si už většina posluchačů říkala, jestli ten Sabatoňácký Final Countdown nebyl lepší.

Začínající apatii prolomil příchod členů kapely na stage. Ticho vybuchlo a šílenství, které nastartovala už Xandria, se rozjelo nanovo. Na první pohled si člověk všiml, že nám celá mužská sestava trochu nakynula. Skoro to vypadalo, jako by si s sebou v tourbusu začali vozit posilovnu. Takže zatímco mužská část publika padla do kolen před Simone Simons, dámské osazení hlediště hystericky ječelo, rozčarované "výbavou" hudebníků.

Také Epica s sebou přivezla novou placku. Během dvouhodinového programu představila jak nové, tak i starší fláky, přičemž z předchozího alba, Divine Conspiracy, vybírala poměrně málo. Zcela očividně se snaží stylizovat do obrazu tvrdší, rychlejší a dramatičtější kapely. A nutno podotknout, že jim nový háv dost sluší.

Celý projev byl údernější, naléhavější a mnohem více orientován na kytary, než tomu bylo dříve. Isaac Delahaye vypaloval neuvěřitelná sóla, zatímco mu Mark Jansen, s jistotou sobě vlastní, „držel spodky". Ti dva se postupem času začali úžasným způsobem doplňovat jak po stránce hudební, tak po stránce pódiové prezentace. Zatímco Simone nevinně laškovala s publikem, oba kytaristé, často doplňováni klávesákem Coenem Janssenem, rozpoutávali peklo, každý si v celkovém projevu našel to svoje.

Moje půlka je lepší než tvoje

Vrcholem jejich neustálého vzájemného hecování bylo, že si kytaristé rozdělili publikum na pravou a levou část, přičemž každý z nich se snažil, aby ta jeho polovina byla lepší, než ta toho druhého. Show byla celkově velmi precizně promyšlená, neustále bylo na co se koukat, kapela neustále něčím překvapovala.

Například při Phantom Agony refrén přepracovali do disco verze. Osvětlovač zapnul barevnou hudbu a jel se "tuc-tuc style". Dav byl jako u vytržení. Částečně i proto, že hudebníci nasadili ty nejvážnější výrazy, jakých byli schopni. V Consign to Oblivion Coen překvapil zvukaře basovým rejstříkem kláves, takže publikem proběhla mohutná vlna vibrací. Soudě podle blaženého výrazu některých slečen, měl zvukař ten ekvalizér nechat na pokoji, nicméně při dalším opakování se již tento efekt neopakoval.

Jediné, co možná show trošku chybělo, byla nepřítomnost zakládajícího člena, odcházivšího basáka Yvese Hutse. Jeho nástupce, Rob van der Loo, zvládá svou práci dobře, nicméně není ještě plně součástí kolektivu.

Epica v KC Vltavská předvedla svou asi nejdivočejší show v Čechách vůbec a dokázala, že si své místo na špici symphonic metalu právem zaslouží. Koho nudily táhlé zadumané vokální linky, možná by kapele mohl zkusit dát druhou šanci.