Čerstvý vítr z prérie – 6 kovbojů dneška do vašich sluchátek Doporučený

Minulý rok zamávala dvojice jejích intimních alb Folklore a evermore světovými žebříčky i názory kritiků. Taylor Swift navrátila do mainstreamového hudebního éteru důvěrný, folkem a indie ovlivněný zvuk, představující antitezi k aktuálnímu comebacku disca, který novodobou společnost od konce 70. let opakovaně provází počátky těžkých časů.

Nikki Lane Nikki Lane Zdroj: facebook.com

Současná americká country scéna, k níž se Swift jako náctiletá svým působením v Nashvillu přimknula, si však hýčká nováčky i mimo hlavní proud. Přinášíme vám půltucet interpretů, kteří formulují nynější příběh divokého západu.

  •         Sturgill Simpson

Po předloňské rock’n’rollové, na Grammy nominované odbočce s albem SOUND & FURY se dvaačtyřicelitý rodák z Kentucky rozhodl vrátit k bluegrassovým počátkům. Cuttin' Grass – Vol. 1 (Butcher Shoppe Sessions) a Cuttin' Grass – Vol. 2 (Cowboy Arms Sessions) si ke konci roku i přes záplavu vánočních songů prodraly cestu na přední místa country hitparád. Zatímco první deska obsahuje již dříve vydané písně, na dvojce představuje cenami ověnčený zpěvák i zbrusu nový materiál. Hledáte-li klasiku vyprávěnou optikou dneška, najdete ji právě tady.

 

 

  •           Nikki Lane

Když se majitelka celebritami oblíbeného obchodu s vintage oblečením potkala na bleším trhu s Danem Auerbachem z Black Keys, ten neváhal a nabídl jí svoje studio a producentské schopnosti bez nároku na honorář. Přestože od její poslední nahrávky s názvem „Highway Queen“ uplynuly bezmála čtyři roky, stále patří mezi nejvýraznější hlasy dnešní mladé americany.

 

 

  • Paul Cauthen

Pro svůj sametový baryton si vysloužil přezdívku „Big Velvet“, sám si nechá říkat texaský trubadúr, který je větší než život sám. S dědictvím legendárního Johnnyho Cashe si někdejší půlka Sons of Fathers pohrává na hranici únosnosti, v klipu ke Cocaine Country Dancing plném absurdních stylizací dává ale Cauthen tušit, že to se sebou nemyslí rozhodně tak vážně, jak by se na první pohled mohlo zdát.

 

 

  •          Margo Price

Zatímco se svými posledními nahrávkami hrdě přihlásil ke kořenům, pomohl je Sturgill Simpson koprodukcí „That’s How Rumors Get Started“ nashvillské usedlici přesekat. Margo Price sice písní jako „Twinkle Twinkle“ skutečně žánrové škatulce uniká, i přes četné výroky interpretky o útěku z pohodlí jednoho stylu se nelze zbavit dojmu, že nosným sloupem její hudby stále zůstává podmanivý mix country a politicky angažovaného písničkářství.

 

 

  • Orville Peck

Ohýbá kovbojskou rétoriku přeplněnou vizemi o správném mužství jako nikdo jiný před ním. Na veřejnosti nesundá koženou masku s třásněmi, jasný odkaz na queer scénu, k níž se hrdě hlásí. Do hledáčku světových hudebních médií se dostal bromancí s producentským velikánem Diplem, o svých předchozích hudebních projektech však maskovaný milovník Dolly Parton mluvit nechce. Přestože se loňským albem „Show Pony“ vrátil ke klasickému zvuku, pro posluchače, kteří se nebojí objevit jeden ze současných odstínů popu, je tu hlavně jeho předchozí deska „Pony“ nabitá dekadentní melancholií, kterou známe třeba od transgender interpretky a producentky ANOHNI nebo čerstvého objevu starého kontinentu, belgického zpěváka Tamina. 

 

 

  • Juanita Stein

V tomhle výčtu by vlastně neměla být – není Američankou a její hudba se stěží dá označit za čistokrevnou country. Bývalá frontmanka indie rockových Howling Bells se desítkou do morku kostí truchlivých písní rozhodla vyrovnat se smrtí otce, potomka českých migrantů a hudebníka budujícího blues a folkové zázemí v Sydney. Ty v Brightonu nahrála společně se svým bratrem a bývalým spoluhráčem v jedné osobě. Přestože má „Snapshot“ do tradiční country daleko a jeho recenze tak na velkých žánrových platformách nenajdete, už na první poslech je více než jasné, že Stein z americké poetiky čerpá nejen svou image. Pro pochybovače o oprávněnosti zařazení této nezávislé verze Lany del Rey (podobnost hlasů obou interpretek je v některých polohách zarážející) mezi country umělce pak může být útěchou starší „America“, na níž je vliv prérijního narativu patrný na první dobrou.

 

 

Napsal(a):

Zanechat komentář