Sampler: Elektronika umí černobílou skladbu pořádně obarvit Doporučený

Samply, samplování, sampler. To jsou slova, která nejen slýcháváme na koncertech, ale rovněž o nich často čteme. Samply jsou dnes již běžnou součástí hudebních děl, avšak jaké tajemství skrývají přístroje se spoustou knoflíků?

Sampler je dnes v hudbě hojně používaný Sampler je dnes v hudbě hojně používaný Zdroj: samsontech.com

Sampler se stal běžným inventářem nejen mladých experimentujících kapel. Vskutku se jedná o hudební nástroj, na který je potřeba naučit se hrát. Tento elektronický instrument pracuje se zvukovými vzorky, samply, které jsou zpracovány v digitální (číselné) formě. Sampler lze tedy chápat rovněž jako hardware.

Samplování, nebo-li vzorkování, má na svědomí převzetí zvuku či části nějaké nahrávky. Tento zvukový vzorek je potom znovu využíván, avšak v odlišném kontextu. Vzorek může být upraven do zvuku hudebního nástroje, nebo může být přímo využit ve své původní formě v nové skladbě.

Zásadní rozvoj těchto technických zázraků byl spjat s rozpínáním taneční hudby. Samplový boom vypukl v 80. letech minulého století, kdy si mladí umělci začínali hrát se zvuky, s jejich barvou i symbolikou. Avšak právě zde muzikanti třímající ve svých rukách sampler narazili.

 

 

Jejich umění totiž chápala jen hrstka odvážlivců. Ostatní samplování jednoduše označili za vykrádání původní tvorby skutečných umělců. Kritici označili samplování za pseudoumění a odmítali přistoupit na jeho domnělou jednoduchost, ke které nebylo potřeba žádného hudebního vzdělání. Vlna kritiky však byla roztříštěna o první skálu, ke které se přiblížila, a samplování se rozšířilo z taneční hudby, housu a rapu i do dalších žánrů.

Zvukové vzorky dnes můžeme slyšet v popu, v jazzu, zkrátka všude, kde to fantazie dovolí. Již se nevykrádají cizí skladby, ale používá se nahrávací technologie, která dokáže do sampleru převést zvuky snad jakéhokoli nástroje, lidskou řeč, šumy a ruchy nejen z ulice. Díky tomu sampler získal titul plnohodnotného hudebního nástroje, který může s hrdostí sekundovat svým o něco starším a tradičnějším sourozencům.

Čtěte také: Sluch a tvrdá hudba. Jde to dohromady?

Samply se využívají především ve třech složkách: v melodické, harmonické a rytmické. Melodická složka umí načíst jakýkoli zvuk, který převádí na tóny určité stupnice. Z obyčejného zvuku tak vytvoří melodii. Harmonická složka pracuje s více (zpravidla se třemi) samply. Zvuk každého samplu je v jiné výšce, čímž jejich souzvuk získává charakter akordu. Poslední, rytmická složka nahrazuje tradiční zvuky rytmických nástrojů. Místo bubnu se tak může ve skladbě objevit například dupání.

Samplery se se svou nově objevenou chutí zařadily mezi nástroje, které dokážou oživit tradiční zvuky. Pasáže skladeb, v nichž jsou vzorky použity, tak mohou mezi obyčejnými nástroji excelovat. Písně díky zvukovým vzorkům dostávají nový rozměr, který nezná hranic. Jedinou překážkou invenčnímu využívání elektrického přístroje může být zamračená či uzavřená mysl jeho uživatele. 

Napsal(a):

Zanechat komentář

?>