Vytisknout stránku
25.01.2013 15:00

Bílé včely jako naivní nesnový pokus skupiny Květy

Květy - Bílé včely Květy - Bílé včely Zdroj: přebal CD

Skupina Květy za poslední léta prošla celou řadou žánrových experimentů. Za poslední dvě desky si vysloužila cenu Anděl v kategorii alternativa. Brněnská parta se opět pokouší hledat změnu polohy své hudební bárky, která probrouzdala hladiny folkových i rockových vod.

O texty a zpěv se opět postaral Martin Kyšperský, který tentokrát vsadil na nesnová slova, respektive od snářství se posunul k lehce depresivněji existencionální oblasti, kterou ovšem vyvažuje někdy až infantilně znějícími skladbami.

Zvuk desky Bílé včely i rockové riffy podpořené xylofony jsou příjemnou kulisou ke vnímání textů, na kterých koneckonců celé album stojí. Bylo by tedy nefér věnovat jí přílišnou důležitost, když zde má pouze doprovodnou roli. Sama o sobě by totiž až na výjimky (píseň Po zarostlém trávníčku) v instrumentální formě neobstála, s čímž si ale u folkové desky není třeba lámat hlavu.

 

{soundcloud}https://soundcloud.com/indiesproduction/kostra{/soundcloud}

 

Zpět k textům. Jak již bylo řečeno, desce dominují temnější a rozhořčené obviňující texty nové ztracené generace, která neví, kudy dál životem, nenachází životní cíl nebo vůbec smysl jeho hledání. V tomto ohledu je nejvýraznější písní skladba My děti ze stanice Bullerbyn, která čitelně odkazuje na tvorbu Astrid Lindgrenové. Tyto průhledné narážky jsou často možná až příliš nápadné, a ztrácejí tak onu nápaditost, která člověka nabádala k hledání důmyslnějších náznaků v textu.

Tvoje vlastní bílá kostra nesouhlasí s tím, co děláš

V podobném duchu se nese i skladba Kostra, kde se kostra bouří proti svému pánovi a chce opustit jeho tělo. Za doprovodu drsné rockové kytary a houslí je rozhořčená zpráva posluchačům vyřčena celkem jasně. Problémem skupiny Květy je však charakteristický hlas zpěváka Kyšperského, jehož zajíkavý vokál se ve výškách někdy ztrácí, což ovšem místy působí, jako by si šlapal na jazyk.

Dětsky nedětská píseň Kopýtko je hravým pokusem o hřejivou píseň, kde se snaha ovšem ztrácí v poněkud otravném refrénu a opětovném pěveckém zajíkání. Přes všechny výtky je třeba ovšem kapele Květy smeknout klobouk za dlouholetou snahu o hravé a nápadité české texty, což dnes rozhodně není samozřejmostí. Bílé včely jsou rozhodně příjemné k poslechu naživo, deska však spíše zůstane založená mezi ostatními deskami knihovničce, kde si ovšem své místo zaslouží.

Poslední od Martin Faix