O tom, že má Iva Bittová nejen na české, ale i světové hudební scéně vybudované jméno, není nejmenších pochyb. Za svojí dlouhotrvající kariéru vyzkoušela mnoho různých žánrových fúzí a spolupracovala s mnohými vynikajícími instrumentalisty.
V osmdesátých letech vše započalo spoluprací s Pavlem Fajtem, která vyústila v roce 1987 v album Bittová & Fajt. Když roku 1990 magazín Rock and Pop vybíral nejlepší česká alba, která za minulé čtvrtstoletí vznikla, tak se umístilo album Ivy Bittové a Pavla Fajta na čtvrtém místě. Před sebou měli pouze album Bratříčku, zavírej vrátka písničkáře Karla Kryla, eponymní monolit Pražského výběru a flamengovské Kuře v hodinkách. Na album, které osciluje na pomezí avantgardy, alternativy a lidové hudby, to byl úctyhodný výsledek.
Ke konci osmdesátých let se Iva ještě stihla mihnout na debutovém albu kapely Dunaj, v průběhu let devadesátých pak kupříkladu natočila s Vladimírem Václavkem album - klenot Bílé inferno. Jen stěží ho lze zařadit do nějaké žánrové škatulky. Lepší je nikam ho neřadit a prostě si ho poslechnout, protože za to stojí!
V novém tisíciletí je Iva rozkročena mezi vícero projekty. V Česku koncertuje s kapelou Čikori, po světě pak s nedávno založeným projektem Eviyan. Stihla si střihnout spolupráci se slovenským skladatelem Vladimírem Godárem, Škampovým kvartetem, souborem Bang on can a mnohými dalšími výraznými hudebními entitami z celého světa.
Na aktuálním albu ale je Iva Bittová pouze sama za sebe. Prim hraje její hlas a housle. Sólové hraní vždy dokonale prověří každého muzikanta. Nemá možnost skrýt se za nikoho druhého, musí jít s kůží na trh, a to absolutním způsobem. Iva je ovšem vynikající muzikantka, proto se potenciální posluchač nemusí obávat neblahého zážitku, ba naopak.
Jak bylo napsáno již dříve, na albu jsou jak skladby improvizované (je jich 5 – stejně jako je pět cípů kostela na Zelené hoře, jehož půdorys má tvar hvězdy), tak autorské skladby (je jich 7), které prošly skladatelskou a tvůrčí genezí. Některé jsou zpívány anglicky, některé česky a některé třebas i cikánsky. U některých žádný jazyk, mimo toho hudebního, potřeba nebyl. Posloucháme jen vrstvy hlasu, které ale působí nezměrnou silou. Na albu se také projevují i vlivy všech kultur, se kterými má Iva tu možnost se při četném koncertování setkat. Ve skladbě Favela si třeba přibere k houslím ještě arabskou loutnu.
Ač to vypadá, že texty mají spíše zvukomalebnou „funkci“, po začtení se do bookletu (kde je ke každé skladbě napsán krátký Ivin komentář) se dovídáme, že některé nesou jistá existenciální poselství. Příkladem za všechny je skladba Devleha, pro kterou byl použit text Růženy Danielové, romské ženy, která jako jediná z rodiny přežila holocaust. Samotný text vznikl přímo v Osvětimi, kde se veškeré peklo dělo.
Kostel na Zelené hoře také sehrál svoji nepopiratelnou roli. Toto album nezní, jako by bylo nahráno v běžném studiu. Ozvěna dodává zvuku jakousi zvláštní plnost a Iva se s tímto netradičním prostředím nebojí pracovat. Nejvíce to je cítit ve skladbě Farewell, kdy Iva v některých okamžicích odstoupí od mikrofonu a nechává zvuk houslí a hlasu odrážet od kostelních stěn. Právě skladbu Farewell lze považovat za pomyslný vrchol alba, a to nejen svou osmiminutovou stopáží. Tato skladba obsahuje, stejně tak, jako zbytek alba, veškeré esence tvorby Ivy Bittové. Je prodchnuta jakousi pomíjivou intimitou, jež má ovšem sílu a živočišnost, kterou dokáže vyjádřit jen málo dalších muzikantů. Kostel sám dodal hudbě další dimenzi, ale je důležité, že kterákoliv skladba je schopna obstát samostatně bez dalších přikrášlení.
O tomto albu by mohla být napsána ještě celá řada dalších slov, mohlo by se pojmenovat, jaké fúze lze na albu nalézt, jaké hudební prostředky Iva používá, mohlo by se zkrátka rozpitvat na prvočinitele. Ovšem, proč to dělat? Důležité je říci pouze jednu věc - z tohoto alba vyzařuje ryzí muzikantství a upřímnost. Žádná další slova nejsou potřeba. Pokud má člověk otevřenou mysl a srdce, tak se mu toto album vrchovatou mírou odmění, protože ryzejší projev hudebního ducha lze jen těžko najít. Iva Bittová je prostě hudební drahokam a toto nemůže nikdo zpochybnit!