Celý večer začal relativně vlažně a proběhl jakoby na půl plynu. Hlavní sál byl zmenšen přibližně na polovinu a s optimistickým pohledem na svět se dá říci, že byl tento prostor z poloviny zaplněn. Lealoo si připravili komornější set, než u nich bývalo dříve zvykem, a při absenci kompletní bicí sestavy odehráli skladby především z aktuálního alba Perioda. Novinkou byla smyčcová sekce v podání Jany Gabrielové, která hrála na violoncello, a Romana Dzacara, který měl na starosti elektriku - kontrabas a baskytaru.

Podívejte se také na fotoreportáž Tomáše Škody

Kapela se tak více přiblížila trip-hopu a naopak vzdálila rockovému nářezu. Díky tomu se jim podařilo lépe pracovat s atmosférou a emocemi, které jsou z jejich tvorby cítit. Připravené aranže a aktuální koncertní sestava umožnila velmi příjemné provedení některých skladeb. Došlo také na ráznější skladby, mezi které patřil Ocean Trip nebo parádně vygradovaná píseň s názvem Intro, jíž paradoxně skupina Lealoo celý set zakončila. Díky této emocionální rozmanistosti mohla frontwoman Evi naplno předvést své vokální možnosti. Vystoupení bylo doplněno také videoprojekcí, která zahrnovala například klip k písni Breathe In, urbanistický snímek z nočního města nebo panelákovou smyčku odněkud ze sídliště.

Ještě komornější vystoupení v podání hlavní hvězdy večera A Whisper In The Noise začalo zcela nenápadně. Do téměř prázdného sálu zazněly první tóny úvodní písně Black Shroud z aktuálního alba To Forget. Následně se dostavili diváci, kterých tou dobou bylo znatelně více než na začátku večera. Fanoušci tak ideálně zaplnili připravený prostor a zasloužili se o příjemnou atmosféru. Kdo čekal čtyřčlenný band, byl zaskočen, protože na pódiu byl pouze West Thordson a Sonja Larson. Tedy kompletní současná sestava tohoto bandu, který to nedávno málem zabalil.

Po tomto vystoupení je více než jasné, že by to byla škoda. Svým přednesem a dokonalou souhrou nabídli divákům úžasnou hudební pohodu. Základním kamenem celého koncertu byla viola a klávesy, které West doplnil pouštěnými samply a občas se chopil i elektrické kytary. Pověstnou třešničkou na dortu byly dvojhlasně zpívané pasáže, které nabídly krásné pěvecké propojení.

Vystoupení bylo zcela minimalistické. Tedy v podstatě statické, bez projekce a podobně jako u Lealoo šlo především o emoce. Nutno podotknout, že v případě A Whisper In The Noise byly emoce, pocity a celková jemnost až na prvním místě. Důkazem toho byla například skladba To Forget s propracovanou gradací nebo As We Were z desky Dry Land, u které výborně pracovali s dynamikou. Po závěrečném potlesku si diváci "vysloužili" přídavek. Poté už večer, který pro některé přítomné ještě neskončil, měli na starosti DJs.

Jak se říká: "kdo je připraven, není překvapen". To přesně platilo pro tento dvojkoncert, který nabídl českou kapelu Lealoo a americké A Whisper In The Noise v aktuální downtempové až chilloutově ambientní formě. Kdo tedy čekal kytarové gradace doplněné o smyčce, a to vše za doprovodu poctivé bicí soupravy, byl s největší pravděpodobností zklamán. Kdo však věděl, co si pro něj oblíbení interpreti připravili, nebo rád objevuje jejich nové možnosti a polohy, byl jistě nadmíru spokojen.