Po koncertním předvečeru v Kralupech se narozeninová oslava roudnické skupiny Demencia Mortalis přesunula na domácí půdu. Početný dav vyrazil do KD Říp, aby se mohl těšit ze společnosti přátel, dobré hudby a vychlazeného piva. V předsálí panovala příjemná atmosféra, v sále se ještě v poklidu dolaďovaly detaily, aby se s úderem osmé mohlo začít.  

Sál potemněl, zůstala jen zadní podkresová světla, a večer mohl být oficiálně prohlášen za zahájený. Ústecká doomová banda Adagio Funebre šla na věc bez přehnaných teatrálních cavyků, přesto bylo zahájení poměrně působivé. Temně atmosférickou hudbu podporovala hra stínů ve zšeřelých prostorách „kulturáku“. Začali pouze ve čtyřech, klávesačka se k nim připojila až v průběhu setu.

Blány v ohrožení

Chvíli trvalo, než se skupina aklimatizovala. Aydenovi to zpočátku lehce ujíždělo, ale po chvíli bylo jasné, že prostě jen potřeboval nažhavit hlasivky. Po prvním songu ohlásil komplikace v podobě zničeného rytmičáku. Bubeník prostě jel až na doraz a virbl poslal do věčných lovišť rychlostí, kterou by mu mohl závidět i Mike Terrana. Závada byla vmžiku odstraněna a kapela se mohla plně soustředit na natlačení temnoty do duší a uší smrtelníků.

Po krátké pauze na kondiční cvičení spojené s přenášením nástrojových aparátů se ke slovu dostali RAW. Tam posluchač asi nejvíce pocítil zvukové nedostatky. Těžko říct, jestli byl na vině zvukař, nebo aparát, který obsluhoval, ale pásmo kytar bylo po celý večer znatelně slabší než ostatní frekvence. Kytary se tak slévaly s rytmickou sekcí a namísto toho, aby se prořezávaly zvukovou koulí, jen lehce podkreslovaly zbytek.

Na druhou stranu ale o to více vynikl zpěv, který rozhodně stál za to. Kráska a zvíře to bez jakéhokoliv ostychu ládovali do lidí. Řádně zkreslený altík vnášel do představení snad ještě více energie než hrdelní řev. Na projevu bylo vůbec vidět, že si všichni hraní náležitě užívají.

Smyčcové běsnění

Zbytek večera už patřil pouze kapelám s výrazným zastoupením smyčcových nástrojů. Ačkoliv violoncello nebylo, podobně jako kytary, příliš slyšet, housle znovu dokázaly, že se umí protlačit naprosto všude. Na pódium vkročili ostravští Silent Stream of Godless Elegy. V ten moment už asi v sále nebyl nikdo, kdo by zůstal jen tak sedět na židli, i poslední opozdilci se natlačili k pódiu. Perfektně sladěná parta pohodových lidí, asi tak by se dal popsat hlavní tahoun večera. Lidové popěvky a chytlavé rytmy si pomalu získávaly zpočátku nepříliš akční dav. Pořádné nabuzení před grandiózním finišem.

Už Adagio Funebre na počátku večera předeslali, k čemu se schyluje. Za doprovodu tklivé melodie začal Ayden hrobovým hlasem pronášet proslov začínající slovy:

 „…sešli jsme se tu v tento den, abychom oslavili jedny narozeniny…“

Ona chvíle právě nadešla. Kolos jménem Demencia Mortalis se dal do pohybu. A málokdo možná na první pohled zaregistroval, že je smečka ještě větší než obvykle. Namísto klasického počtu osmi lidí na pódium vstoupila devítka. Vůbec poprvé vystoupila roudnická banda ve složení se třemi kytarami. Logické vysvětlení, že mají členové kapely nejspíš potřebu neustále se množit, ovšem v tomto případě neobstojí. To se jen dřívější kytarista vrátil z Kanady.

Dalším speciálním hostem byla bývalá klávesačka Pája Krejzová. Nutno podotknout, že tím je zcela vyčerpána historie personálních změn. Je až s podivem, jak dokážou členové téhle bandy držet pohromadě.

Po řádné koncertní náloži se vyždímaní návštěvníci začali pomalu trousit domů, party však trvala dál. Z kulturního domu se pouze přesunula o pár ulic dál, aby ti odvážnější mohli slavit až do rána. Na tuhle párty hned tak někdo nezapomene.