Zpěvačku a pianistku přivál obrovský vzdušný šat, sedla za piano a odehrála rychlý koncert. To by byl velice zkrácený průběh večera po deváté večerní 11. června. Ve skutečnosti za tím bylo mnohem víc různorodých poloh její tvorby i prožitku během jejího předání.

Koncert uvedlo a podpořilo britské kytarové duo Trevor Moss a Hannah Lou se svým albem La Ferme de Fontenaille. Tato dvojka sice spadá do písničkářského ranku jako hlavní účinkující, ale tak trochu jinak.

Během samotného koncertu Tori Amos šlo nejvíce asi o to, že se zpěvačka nevnímá stejně jako před pár lety. Skladby jako Crucify a Cornflake Girl v živé podobě tak asi měly své opodstatnění jindy než teď. Tori sama otevřeně tvrdí, že nemůže cítit totéž co dvacetiletá a že po padesátce svět vnímá rozdílně od toho, co bylo před. Tak se zdá, že právě tyto vyžádané singly z devadesátých let ani nemohly působit upřímně. Na druhou stranu Tori zaručily příchod posluchačů až k ní a ti tak ke konci koncertu vytvořili u podia nejméně tři řady, k zadním řadám vysílající světélka přenosných záznamových zařízení a určitého poselství. Třeba takového, že by zrovna tato zpěvačka mohla pro příště zvolit jiný sál.

 

 

Pokud jde o další skladby „na místě“, zrovna tak lze srovnat Pretty Good Year se zcela novou Wild Way, ačkoli obsahově rozdílné, melodicky podobně jednoduché. Je možné, že za pár let právě Wild Way převezme místo Pretty Good Year nebo Cloud On My Tongue, která v programu také zazněla a působila podobně jako další starší skladby s výjimkou Space Dog. Perfektně zahrané, ale možná už u umělkyně emočně překonané.

Tori toho během koncertu moc nenamluvila, možná proto, že je složité komunikovat osobně s každým městem zvlášť. V půli koncertu však Praze věnovala speciální dárek, skladbu Imagine. Možná je překvapivé, že své nové album slovně nepodpořila, záměrem ale zřejmě bylo představit ryze svou práci, kterou má očividně ráda.