Když do zaplněného sálu Divadla Hybernia nastoupilo ve večerních hodinách na pódium toto nenápadné trio hudebníků, ještě nikdo z přítomných nemohl tušit, jak velkolepý koncert si pro pražské publikum tito umělci připravili.

Čtěte také: Struny podzimu přivítají osmdesátiletého Waynea Shortera

Multikulturní spojení rytmicky přesného a exotikou Blízkého východu znějícího perkusisty Zohara Fresca spolu se seversky přesným Larsem Danielssonem dalo jedinečný prostor klavíristovi Leszkovi Możdżerovi, aby naplno předvedl nejen svoji virtuozitu při hře na tento nástroj, ale také procítěnou a přemýšlivou povahu skromného polského hudebníka.

Po poklidných úvodních tónech začal postupně koncert nabírat na obrátkách. Leszek Możdżer od divokých běhů po klaviatuře přecházel do fascinujícím způsobem někdy až disharmonických tónů, které ovšem v celkové náladě skladeb pasovaly naprosto přirozeně. Zároveň neváhal experimentovat s klavírem tím způsobem, že na jeho odhalené struny pokládal různé předměty – od korálů po šátky, čímž ovlivňoval zvuk nástroje, že připomínal místy až klasické cemballo.

Tichá voda břehy mele

Při poslechu hluboce procítěného a přemýšlivého klavírního projevu polského hudebníka bylo krásně poznat, v čem se odlišuje myšlení evropských, zvláště pak středoevropských, klavíristů od jejich protějšků ze zbytku planety. Leszek Możdżer odvážně kombinoval prvky vážné hudby a jazzu natolik nápaditě, že se nedalo v zásadě rozlišit, co převažuje. Naopak by se dalo říci, že si vytvořil vlastní, pravda Chopinem výrazněji znějící, styl hudby, jenž je natolik originální a tvárný, že umělecky vysoce vybíravá vydavatelství jako ECM nebo ACT s tímto klavíristou léta úzce spolupracují.

Právě k tomuto originálnímu hudebnímu vyjádření samozřejmě výrazně přispívali oba další hudebníci na pódiu. Lars Danielsson téměř celý koncert hrál na kontrabas, při závěru koncertu ovšem dokázal, že skvěle umí hrát i na cello. I on projevil svůj tvůrčí přístup, protože mnoho skladeb z desek Time a Between Us and the Light, z nichž byl poskládán koncertní setlist, je i jeho dílem. A v živé podobě poté také naplno ukazoval, že pro svůj přemýšlivý a vnímavý projev přesahuje hranice pouhého doprovodného basisty. Vlastní autorskou písní Suffering dokázal propojit mírně zasmušilou, přesto atmosférou procítěnou, náladu severského přístupu k hudbě spolu s Frescovým přesným rytmickým doprovodem, čímž bylo dosaženo porozuhodné hudební fúze celého tria.

Kapitolou samotnou byl výkon izraelského perkusisty Zohara Fresca. Ten přijel do Prahy vyzbrojen originální sadou perkusí, kdy kromě bubínků například předvedl úžasnou, rytmicky velice působivou, hru na tamburínu, nicméně rejstřík jeho bicích možností byl výrazně širší. K noze měl například přivázáno jakési chrastítko, čímž při podupávání do rytmu se vlastně sám doprovázel a obohacoval tak zvukovou paletu celého koncertu. Zároveň na koncertě zazněly i jeho vlastní skladby pro toto trio, čímž ukázal vyrovnanost kapely, co se skladatelských schopností týče.

Zohar Fresco - perkusista a zpěvák

V písni Asta se navíc Fresco ukázal i jako zajímavý zpěvák, kdy svůj hlas využil jako, dá se říci, doprovodného nástroje. V jeho hlase se v tu chvíli odrážely tajuplné krásy Blízkého východu, což zřetelně ovlivnilo už tak exoticky vyznívající charakter večera.

Svůj takřka dvouhodinový koncert zakončilo trio originální aranží Davisova So What, kdy na první poslech původ skladby ani nebyl patrný. Zvukové úpravy Możdżerova klavíru a vydrnkávané doprovody Danielssonova cella vytvářely z této jinak slavné skladby takřka úplně jinou, přesto však skvěle promyšlenou píseň.

Trio Możdżer, Danielsson a Fresco v Praze ukázalo, jak umí být jazzová hudba v dnešní době mnohotvárná, přesto však charakteristickým způsobem vyznívající. Všemožné exotické vlivy tento žánr posouvají stále dál, aniž by se vytrácela umělecká svoboda nápadu a improvizace, která je pro jazz charakteristická. Myslím si, že i když koncert trval téměř dvě hodiny, mnoho lidí z publika by se i vydrželo ještě déle zaposlouchávat do přemýšlivých melodií Leszka Możdżera, Larse Danielssona a Zohara Fresca. Díky, pánové, za úžasný zážitek !

Na závěr si prohlédněte fotografie pořízené na koncertě naším fotografem Jakubem Macháčkem.