Na půl osmou se do sálu Lucerny, kde se jinak například konají plesy, shromáždili hudební nadšenci všech věkových kategorií. Hvězdnou dvojici a výsledky jejich vzájemné spolupráce si málokdo chtěl nechat ujít. Jazz versus bluegrass a pop-folk. To jsou styly, ze kterých Mehldau a Thile vycházejí, a málokdo si dovedl představit jejich kombinaci. Umělci nastoupili na scénu s akademickým desetiminutovým zpožděním a zůstali v sále s diváky téměř dvě hodiny.
Z minulosti
Pro zopakování by rozhodně neškodilo napsat, že Thile, 33letý rodák z Kalifornie, se začal svému nepříliš typickému nástroji věnovat od svých pěti let a ve svých 18ti let započal svoji kariéru v kapele Nickel Creek, se kterou si vysloužil například Grammy v roce 2003 za album „This Side“. Kapela se po sedmileté pauze dala letos opět dohromady a natočila CD „A Dotted Line“. Kromě této kapely Chris působí ještě v Punch Brothers.
Brada Mehldaua oproti tomu známe například ze spolupráce se saxofonistou Joshua Redmanem či Pathem Methenym. Narodil se na Floridě a koncem 80. let se přestěhoval do New Yorku, kde rozjel svoji veleúspěšnou kariéru a kde se setkal s mnoha významnými umělci. Roku 1994 založil s kontrabasistou Larry Grenadierem a bubeníkem Jeffem Ballardem trio.
Zpět ke koncertu
Interpretované písně byly osobitými úpravami více či méně známých skladeb. Jako jedna z nejznámější zazněla Don´t Think Twice, It´s All Right od Boba Dylana. V této a mnoha jiných se Chris ukázal jako výborný zpěvák. Svým projevem dokázal strhnout posluchače, aby mu vše, co zazpíva,l uvěřili. Písně tohoto typu byly častokrát prokládány krátkými sóly na klavír i mandolínu a následně pak vyvrcholily společnými instrumentálními odpověďmi do refrénu či sloky. Mezi čistě instrumentálními písněmi zaznělo například Dexterity od Charlieho Parkera.
Ačkoliv hlavním tahounem dua se mohl zdát být Thile, bez Mehldauova dokonalého doprovodu by to nešlo. Bylo vidět, že oba muzikanti mistrně zvládají techniku a vnímání timu. Též byla radost poslouchat sehranost a vzájemné doplňování dua. Skladby, které jely v podobném tempu od začátku do konce, měly neuvěřitelné „flow“ a předaly tak posluchačům velké hudební povznesení.
Sál Lucerny byl uzpůsoben velkému počtu diváků. Židle byly rozestavěné kolem pódia, na balkóně též postávalo hodně lidí. Atmosféra byla velmi příjemná a když už se umělci chtěli rozloučit, byli dvakrát vytleskáni. Dva přídavky zakončily koncert přibližně o půl desáté a lidé se pak odebrali domů či posedět ještě na sklenku.
Letošní 19. ročník mezinárodního hudebního festivalu Struny podzimu se pomalu schyluje ke konci. Ve středu 5. listopadu se ještě v Praze v Rudolfinu představí trumpetista Hugh Masekela s pianistou Larry Willisem a 9. listopadu ve Stavovském divadle flamencová zpěvačka Estrella Morente. Na závěr proběhne 12. listopadu klubová noc čili afterparty festivalu v Roxy/NoDu.
