Cíl soutěže Jazz Fruit si klade za cíl, stejně jako v minulých letech, podporu mladých začínajících jazzových kapel. Podpora spočívá v tom, že vítězná skupina je odměněna finanční částkou a možností natáčet v nahrávacím studiu desku. Právě tato myšlenka letos oslovila více jak 30 kapel, z toho dokonce necelou polovinu ze zahraničí.

Nakonec se do finále, které proběhlo právě ve středu 23. března v Jazz Docku, probojovaly tři kapely – jako první vystoupila německá skupina BeatBüro. Během vymezeného času, nutno dodat, si rozhodně nevedla nijak špatně. Pětičlenná partička, kterou vedl charismatický dlouhovlasý kytarista Michael Schumacher, sázela na klasické jazzrockové postupy, jež lehce vycházely z dob skupiny jako Weather Report, ovšem přeci jen jejich tvorba byla lehce usedlejší. Zvuk saxofonu, perfektní rytmika ovšem rozhodně nenudily.

Jako druzí nastoupili zástupci z Polska - Weezdob Colletive. Tato kapela nasadila laťku velice vysoko. Kromě perfektních bicí zaujal zejména drobný basista Damian Kostka. Nejen publiku učaroval ovšem i energický hráč na foukací harmoniku Kacper Smoliński, který předváděl divoká sóla a připomněl tak, že i harmonika má v jazzu co říci, a to dokonce i v jeho fusion formách. Mladý polský hudebník tak připomněl mimo jiné i zajímavý hudební fakt, že stále jazzové harmonice kraluje dnes již dvaadevadesátiletý belgický hudebník Toots Thielemans.

Po tomto příjemném osvěžení se na pódium Jazz Docku dostali konečně i zástupci české jazzové omladiny a to konkrétně seskupení Bert & Friends, jež upoutalo na první pohled již svými zlatými kosmickými převleky. Tím, jak podotkl pořadatel Jan Gregar, vyhráli rozhodně cenu o nejlepší kostým. Česká skupina vsadila na údernou rytmiku s jedovatým zvukem kláves Nord Lead, což vyústilo v chytlavou fusion masáž, jež sice nebyla po stránce kompoziční nějak oslnivá, přesto však zvukově oproti dvěma předchozím kapelám osvěžující. Porota, v níž zasedl například i známý basista Jaromír Honzák, následně oznámila, že nejvíce hlasů od publika získala právem polská kapela, na porotě zbyla individuální ocenění. Po krátké přestávce tak konečně mohl vystoupit Oran Etkin, jenž se svým basklarinetem ve složení tria basa + bicí rozjel oddychovou a zádumčivou show. Jeho kompozice nezapřou židovské ladění písní, přesto však po jazzové stránce se jednalo o zajímavý experiment, už co se týče zvuku právě basklarinetu. Mladý hudebník se nebál jít do delších sól, jeho rytmika ovšem rovněž se nedržela pouhých doprovodů, ale nápaditě se snažila jeho výstup doplňovat. Oranův koncert tak byl příjemnou tečkou za bohatým jazzovým večerem.