Portishead se zpožděním naplnili očekávání fanoušků

Pro české fanoušky kapely Portishead se stala středa 19. června velkým dnem D. První koncertní vystoupení v České republice sice přišlo téměř po dvaceti letech od vydání debutové desky Dummy, ale se vší parádou naplnilo většinu očekávání. Velkým bonusem byla dívčí předkapela Savages, která předvedla vynikající set.

Portishead Portishead Foto: Marie Kozmová, Musicweb.cz

Předkapelu čekal nelehký úkol. Horko, nezaplněná hala, postupně přibývající diváci, vydýchaný vzduch a v zádech Portishead. Jak tedy vytěžit z půlhodinového setu maximum? Skupina Savages nabídla jasnou odpověď se vztyčenou hlavou, když se jejich poměrně neoriginálně působící studiový materiál servíroval formou vynikajícího živého provedení. Aktuální post-punkový objev dostál své krátce budované pověsti.

Čtyřčlenná sestava na první pohled disponovala skromnou pódiovou prezentací (pomineme-li tancem prožívaný zpěv Jehnny Beth). Většinu jejich vystoupení dokreslovala čistě bílá světla a mlha v souladu s černým a bílým oděním. Zvuk nebyl poznamenán poměrně běžným údělem předkapely a směle jej můžeme srovnávat s následnou produkcí Portishead. Výrazná baskytara, perfektní zpěv a vše jako celek přehledné a čitelné, takže tvorba Savages živě fungovala ještě lépe něž na debutové desce Silence Yourself. Výsledkem nebyl standardní zdvořilostní aplaus, ale na poměry supportujícího interpreta šlo o nadšené reakce.

Podívejte se také na fotogalerii z koncertu Portishead

Důstojně zaplněná hala, horko na hraně únosnosti a na scéně se objevilo charakteristickým fontem vyvedené písmeno P. Bristolská parta se na scénu dostavila v sedmičlenné sestavě a přes bouřící dav zahájila koncert písní Silence z posledního alba Third. Vzrušené debaty před začátkem koncertu byly zapomenuty a z publika se jen občas ozývaly nevěřícné reakce. Portishead skutečně dorazili do Prahy.

Britská skupina si připravila průřez dvacetiletou, tříalbovou historií. V logicky vystavěném setlistu dostaly největší prostor skladby z poslední nahrávky a debutového alba Dummy, přičemž nejstarší skladby jednoznačně sklízely největší úspěch. Zpestřením setu byla hravá singlovka Chase The Tear. Tato nejmladší píseň a aktuálně poslední oficiální nahrávka je datována do roku 2009 a není ani na jedné řadovce.

 

 

Nádherný hlas zpěvačky Beth Gibbons zněl dokonale po celou dobu koncertu a výborně se snoubil s mistrovským nazvučením zbytku kapely. Jeden z nejkouzelnějších momentů ve vydýchané Tipsport Areně však zajistila komorní verze Wandering Star, kdy na pódiu zůstalo pouze trio hudebníků a následující Machine Gun tak byla dokonalým kontrastem. Milované písni Glory Box patřil také jeden z největších ohlasů publika. Give me a reason to love you. První koncert Beth, Geoffa a Adriana v České republice nabídl mnoho důvodů, proč milovat Portishead. Někteří diváci zcela bezpochyby prožívali dlouhá léta nenaplněný hudební sen, který ještě umocnila introvertní zpěvačka výletem za fanoušky pod pódiem. Její dobrá nálada a následný úsměv všechny potěšil.

Finále bylo dotažené k dokonalosti. Dvoupísňový přídavek otevřela křehká píseň Roads na kterou Portishead navázali We Carry On a díky tomu přišel vrchol koncertu skutečně až na závěr. Precizně vygradovaná píseň a zajímavě pozměněné aranže, díky kterým Portishead potvrdili, že na koncertech nečerpají jen z přehrávání studiového materiálu. Možná takovýchto okamžiků mohlo být více. Možná. Ale pak by závěr nepůsobil tak úžasným dojmem.

Napsal(a):

Zanechat komentář