První den startoval program od dvou hodin odpoledne. Přesně v dobu, kdy spadly první kapky, vystoupil na pódium první účinkující – italský kytarista Paolo Angeli. Nejeden posluchač si mohl klást otázku, zdali tento hudebník utáhne sólový koncert pouze se svou kytarou. Odpověděl ihned s prvními tóny. Instrumentální hudba tohoto Itala doslova žhnula virtuozitou. S pražci si nedělal žádnou hlavu, prsty nechal běhat a rozezníval je v různých tklivých harmoniích, ale o experiment či divokost se nejednalo. Poklidně, nijak překvapivě, se držel této hry po celou dobu svého koncertu.

Jeho dvanáctistrunná kytara však vyžadovala nutné soustředění, a tak jeho koncert působil v některých chvílích jako lyrický přednes. Gradace nastala s připojením smyčce, kterým rozezněl struny kytary, jako by se jednalo o smyčcový nástroj. Paolo obstaral příjemný vstup do osmnáctého ročníku Respect festivalu a divákům připravil výrazné kytarové umění.

V lyričnu se pokračovalo nadále, stejně jako v sólovém vystoupení. Po krátké přestávce se na stejném místě objevila portugalská lyrická kytaristka a zpěvačka Lula Pena. Hudebnice představila žánr portugalského fada, teskného a melancholického projevu jižanského národa, s brilantním kytarovým přednesem. Avizované propojení fada s, můžeme říci, blízkým příbuzným žánrem - šansonem-, se projevovalo jen nepatrně. Lula Pena se dokáže vypořádat s vlastní hudbou po svém.

Velký důraz při svém vystoupení kladla i na texty, především na jednotlivá slova. I když posluchač nerozuměl portugalsky, její frázovitost a velmi vřelá snaha o sdělení mu pomohly k porozumění. Žánr spojený s nelehkou historií Portugalska, žánr Amálie Rodriguez nebo Marizy však působil odlišně. Folkový prvek chvílemi odkazoval na jihoamerické státy a na básnický přednes například písničkářky Violetty Parra. Posluchač dostal hned zpočátku velkou dávku přemýšlivosti a hudby, u které se sice nedalo tolik tančit, ale dokázala oslovit svým identickým zvukem. Počasí vyjadřovalo dosti podobné emoce. To byli Paolo Angelo a Lula Pena.

Během druhého vystoupení dne sice několikrát sprchlo, ale jednalo se jen o krátké přeháňky. Před třetím koncertem však mračna zavelela – do stanů! Hromy a blesky spolu s lijákem ochromily na nějakou chvíli festival a čekalo se, až se déšť dostatečně vyřádí. Většina publika se schovala do přilehlých stánků, kde se předtím prodávalo jídlo, pití, oblečení nebo se podepisovali nejrůznější petice. Zbývající vytáhli výbavu v podobě pláštěnek a přečkali smršť schovaní přímo na louce před pódiem.

Podívejte se na fotogalerii z prvního dne Respect festivalu

S příchodem indické divy Susheely Raman, která dokáže svým hlasem během chvilky uhranout, se na obloze ukázalo i několik duh a mohlo se pokračovat. Spolu s kapelou připravila živelné vystoupení, do kterého zapojila svou čarovnou moc hlasu. Pojetí indických skladeb, které ovšem již nahlédly do západního světa, unášel dráždivý hlas plný temperamentu, energie a živelnosti. Susheela je neuvěřitelnou zpěvačkou, zvláště exotickou pro Evropana, ale také dobrou herečkou, protože při jejím vystoupení mluví i její tvář, její oči i její ladné pohyby a posluchače vtahuje do své hudby a uhranuje.

I když je některé ze znamení v určité kultuře zažité jako zlé, nemusí být tato pověra vždy platná. Takovým příkladem je i Salif Keita, albínský hudebník z Mali, který upoutal svým hlasem, jež se již za ta léta přiblížil uším západoevropského posluchače. Poslední kapelou večera se stali afričtí Abavuki.