Na úvod odstartovala hlavní stage jedna z novějších českých kapel Lake Malawi, v čele s Albertem Černým, frontmanem z bývalého Charlie Straight. Ta zahrála opravdu povedený koncert i přes déšť, který ze začátku bránil lidem přijít blíž k pódiu, nicméně netrvalo dlouho, a i ty ostýchavější podstoupili riziko mokrého oblečení a zaplnili úspěšně prostor pod ním. Ačkoli indie kapel se v poslední době vyrojilo více než dostatek, Lake Malawi působí autentičtěji než ostatní, a svým mladistvým a přirozeným projevem nemají problém získat si rychle každého, kdo vidí jejich koncert, a s přehledem se vyrovnat zahraničním interpretům
Oproti jiným indie kapelám má Lake Malawi zajímavější aranže, jež nejsou tak předvídatelné a navíc se postupně proměnují, takže nemáte pocit, že posloucháte stále jedno a to samé. A díky charismatickému frontmanovi, který se nebál skočit mezi dav lidí pod pódiem s kytarou v ruce a v dešti pobíhat mezi lidmi, má myslím kapela velkou šanci na úspěch u ženské části publika. Pro fanoušky zaniklé kapely Charlie Straight také zazněla píseň "Your Home" z bývalé Charlie Straight, kterou zahrál Albert pro změnu na klavír, ačkoli jinak se držel po celou dobu kytary.
Pro milovníky jazzu se naskytla možnost účastnit se koncertu Martina Kratochvíla & Jazz Q, kde mimo zajímavých jazzových rytmů pokřtili novou desku. Tančení mezi kapkami deště - tak by se dal nazvat koncert holandské "hitmakerky" Caro Emerald, jež vystupovala vůbec poprvé v české republice, a který si i přes nepřízeň počasí nenechalo ujít bezpočet diváků a Caro Emerald je za to náležitě odměnila, skvělou energickou směsicí elektroswingu, čtyřicátkového jazzu a hlavně - skvělou náladou.
Lake Malawi nebyli jediní z českých kapel, kteří dostali prostor pro vystoupení na jedné z větších stage. Na té druhé největší vystoupila stálice české funkové scény - Monkey Business, která ačkoli se drží svých známých chytlavých hitů, tak udělala dobře, protože takovou nálož energie jen tak někdo vytvořit nedokáže. A bylo to znát i na publiku, které svým burácivým křikem vcelku znesnadnili ostatním umělců, aby tuto laťku dokázali přeskočit. Kromě trenek Matěje Rupperta s nápisem festivalu a neonových oblečků celé skupiny se naskytla dojemná podíváná každému, kdo vydržel na přídavek kdy zazněla píseň Piece of My Life, a téměř všichni na vyzvání vyndali své rozsvícené mobilní telefony a vytvořili "hvězdné nebe" pod pódiem. Monkey Business dokázali, že se dokáží vyrovnat světovým hvězdám a zaujmout i diváky nepocházející z naší země, protože popěvky jejich songů, jste mohli slyšet ještě douho po skončení...
Po Monkey Business začala na hlavní stage hrát poněkud klidnější kapela Kodaline z Irska. Tklivým hlasem Steva Garrigana a emotivními aranžemi se dotkli určitě spousty srdcí a získali si je dozajista i svým přirozeným a upřímným projevem. Pro posluchače dychtící po řekněme expresivnějším pojetí se na české Radegast Stage objevila experimentátorská dvojice DVA. Ta předvedla svůj minimalismus, multiinstumentalismus a především chytlavé rytmy orámované texty z různých smyšlených jazyků.
Vrcholem večera se stalo vystoupení americké legendy Thievery Corporation, jenž nás vzala na výlet do různých koutů světa v příjemné a uvolněné atmosféře. Ať už to bylo na vlně živelného hip hopu a funku nebo naopak spíše zasněnějšími melodiemi či hrou na sitár, která propůjčila zvuku exotickou stopu, mixováním různých žánrů a nálad to bylo více než uspokojivé zakončení třetího dne. Za celý koncert se na stage vystřídalo sedm různých zpěváků pocházejících z různých koutů světa. Díky celkové plynulosti a dynamičnosti uběhl celý koncert neskutečně rychle, že muselo být leckomu smutno, že výlet skončil.