Vstupní branou začaly proudit davy lidí hned po jejím otevření a bylo tak téměř jisté, že velmi slušná podpora bude čekat už na první kapelu programu, německé Winterstorm. S vervou sobě vlastní se do toho hned ze začátku obuli pěkně z ostra a lidé, kteří chtěli pokojně hodovat a dopřávat si oběd na sluníčku, museli toho všeho nechat a jít se na tuhle mladou krev podívat hezky zblízka. Vytvořená atmosféra mohla leckoho uvést v omyl, že tohle je opravdu otvírák a téměř všichni si určitě řekli, že o téhle kapele neslyší naposledy. K popularitě na našem území může určitě napomoct i to, že basák Peter Cerveny ovládá základy našeho jazyka - vzpomeňme na Sabaton. Další na řadu po této smršti přišli trošku klidnější Delain, zformovaní Martijnem Westerholmem, bývalým členem Within Temptation. Těm, kteří o kapele mnoho nevěděli, tak mohlo být už předem jasné, jak by měla znít. Stylová podoba s mnohem slavnějšími krajany byla nezanedbatelná, ale i přesto dokázali Delain svým pohodovým přístupem k publiku strhnout veškerou pozornost na sebe a rozhodně za to nevděčili jen pohledné zpěvačce Charlotte Wessels. O jejich popularitě svědčí i to, že mají svůj vlastní fanklub i tady, v Čechách.
Prohlédněte si také: Páteční program okem Evy Makovské
Řádící část publika si během hodinky stihla v klidu vydechnout a mohla se nachystat na nejtvrdší kapelu prvního dne, švédské Grave. Kapela se svého úkolu, rozběsnit obecenstvo v kotli k nepříčetnosti, zhostila se vší grácií a od první minuty servírovala ten spávný, severský death metal, na který se všichni těšili. První ze dvou kapel, jejichž název v překladu znamená Hrob, odehrála svůj hodinový set bez jakéhokoli zaváhání a znovu dokázala, že ve svém žánru patří k evropské špičce. Přesně prostřední kapelou pátečního programu byli zvoleni Die Apokalyptischen Reiter, kteří dostáli svému jménu jezdců apokalypsy a rozsévali zkázu po písečné ploše mezi pódiem a sedačkami. Chytlavé melodie kombinované s tvrdými riffy nutily skákat a hopkat většinu lidí v kotli, a tak Mayhem, kteří nastupovali hned po nich, měli laťku nastavenou velmi vysoko. Jediná black metalová banda letošního ročníku ale ukázala, že už to nejsou jen ti "pošuci", kteří před více než 20 lety zapalovali kostely, ale stala se vyzrálým, profesionálním a hrdým nositelem žánrového štítu, takže po zaznění posledních tónů songu Pure fucking armageddon zůstal jen málokterý z fanouškovských corpse-paintů nerozmazán.
Jako předposlední kapela prvního dne přišli na řadu němečtí Brainstorm, skupina hrdě se hlásící k power metalu, ze které to power opravdu sálá. Energie, která z kapely proudila pod pódium, by probrala i těžce nemocného a na muzikantech samotných bylo vidět, jak je hraní v amfiteátru baví. Přestože kapela zahrála "jen" 11 songů, málokdo odcházel zklamán, protože zazněly samozřejmě i největší hity jako Below the line a All these words a o tom, že v kapele všechno ladí tak, jak má, svědčily i sladěné outfity a bílé tenisky vystupujících Němců.
Super duper Alice Cooper
Ve chvíli, kdy na chrámu svatého Bartoloměje v centru města odbíjely zvony půl, tak o něco málo severněji vběhl na pódium král letošního ročníku, Alice Cooper. Hned na úvod naservíroval zcela zaplněnému hledišti hitovky House of fire a No More Mr. Nice Guy, čímž si nerozhodné diváky získal okamžitě na svou stranu. Hudebně to kapele ladilo na výbornou s hvězdičkou a pódiová show byla ještě lepší. Obří loutka, gilotina a další hračky, které k vystoupení tohoto velikána patří, se smysluplně střídaly a po useknutí hlavy přišel na řadu drobný šok. Na plachtě za pódiem se objevila čtyři jména už bohužel zesnulých umělců, kterým se Alice rozhodl vzdát hold. Osazenstvo si tak mohlo užít dnes již naživo a v takovéto kvalitě neslyšitelné songy Break on through od The Doors, Revolution od Beatles, Foxy lady od Jimi Hendrixe a My generation od The Who. Po této nostalgické vzpomínce přišly na řadu nejznámější pecky I'm eighteen, Poison a School's out a publikum se do stanového městečka a hotelů rozcházelo s pocitem, že dostalo opravdu hodně (a kvalitní muziky) za málo peněz.
Pohledem musicweb.cz - Kuba: Od prvního dne jsem očekával opravdu hodně a musím říct, že jsem odcházel naprosto spokojený. Nemohl jsem si nechat ujít hned první kapelu programu, velmi mě zaujali už v březnu v Praze a čekal jsem, že předvede obdobný výkon - ale oni se ještě zlepšili! Odpoledne jsem si užíval klidným poslechem následujících kapel z bezpečné vzdálenosti od kotle a vyčkáváním na večerní program. Mé těšení se ještě znásobilo, když mi moderátor festivalu, Standa Rubáš, prozradil, že Alice Cooper má na večer připravenou aparaturu, pyrotechniku a podobné hračky přes celou šířku stage. Netrpělivě jsem tak tlačil hodiny kupředu, vyčkávajíc příchod největšího jména, jaké jsme zatím v Plzni za celých 5 let mohli vidět. Čas jsem si krátil mimo jiné i pozorováním ostatních návštěvníků a hrozně mě překvapilo, jak je teď "in" vodit si partnera za sebou na obojku. S úderem půl desáté mistr spustil a od začátku bylo jasné, že to bude nejlepší koncert, jaký jsem zatím v Plzni (a jeden z nejlepších vůbec) viděl. Dojem kazily akorát deštníky lidí přede mnou, ale když prší, tak holt prší, ale i přesto stálo za to být šokován vystoupením Coopera, jeho pódiovou show i tím, jak perfektně čistý zvuk koncert má (hláška chlapíka kolem padesátky o řadu nade mnou: "Ty vole, on snad hraje na playback"). Po hodině a půl trvajícím vystoupení jsem odcházel oblažen o neskutečný kulturní zážitek, který v nejbližší době máloco překoná, a natěšen na to, co přinese druhý den.