středa, 17 duben 2019 10:22

Alfa Mist: Odosobněný koncert plný virtuozity Doporučený

Napsal(a)
Alfa Mist při koncertě na Mladí ladí jazz 2019 Alfa Mist při koncertě na Mladí ladí jazz 2019 Foto: Martin Adamovský/musicweb.cz

Jedním z vrcholů letošního festivalu Mladí ladí jazz měl být koncert kapely Alfa Mist. Pojďme se podívat, jak večer před vyprodaným sálem pražského Paláce Akropolis probíhal.

Úvod večera patřil dvojici Antonín Dlapa a Jen Hovorka. Ti rozproudili pozvolna se plnící sál směsí elektronických beatů, smyček v kombinaci s Dlapovou syntetickou DSC01737 náhledbaskytarou a jazzovými klavírními výpady Jena Hovorky. Klukům to šlapalo dokonale a bylo slyšet, že instrumentálně jsou velmi na výši. Ve druhé půlce svého vystoupení se navíc blýskl Jen Hovorka skvělým beatboxovým sólem. Jejich krátké vystoupení bylo o komunikaci, radosti a bylo vystavěné a nápadité. Bylo tak takřka přesným opakem toho, co o několik desítek minut později předvedl Alfa Mist.

Ve vyprodaném sále Akropole začal koncert kolem půl deváté a už od prvních vteřin zaplnil sál skvělý zvuk. Každý nástroj byl čitelný a celek dobře vyvážený. Hudba kapely je svým způsobem hodně jednotvárná (ne ve špatném slova smyslu) a často i poměrně dost ambientní, takže špatný zvuk by celou atmosféru hodně znehodnotil. To se ovšem nestalo a člověk se mohl pomalu ponořit do zadumané Alfa Mistovy hudby.

První skladba, krátké téma a pak přišlo představení sólistů. Na trubku navodil atmosféru Johny Woodham, který střídal klasický zvuk trubky s naefektovaným wah-wah zvukem. Hrál skvěle a právem sklidil bouřlivý potlesk. To samé platilo i u kytaristy Jamieho Leeminga, jehož hraní mě osobně na poslední desceDSC01746 náhled Antiphon velmi bavilo. Následovalo glasperovsky pojaté sólo frontmana Alfa Mista, který střídal Fender Rhodes s klasickým zvukem piana.

Stejný model včetně délky všech sól, pořadí a zvuku se opakoval i při druhé skladbě. Při třetí už měl však člověk pocit, že není něco v pořádku. Uběhlo totiž 30 minut koncertu a z pódia, kromě skvělých sól, nic nešlo. Vše ještě více podkresloval fakt, že za celou dobu se na pódiu takřka nikdo, ba ani náznakem, neusmál a takřka všichni tak působili dojmem, že je koncert absolutně nebaví. Těžko říct, jaké byly důvody, ale výsledek působil velmi neosobně a odosobněně.

Druhá polovina a především poslední třetina koncertu byla naštěstí lepší, než předchozí části. První čerstvý závan vzduchu po více než 45 minutách navodil zpěv baskytaristky Kay Thomas-Dyke. Nový element v podobě hlasu celou atmosféru výrazně pozvedl, ačkoli jsem se i tak nemohl zbavit dojmu, že hlasový projev a nasazení je dosti bez zájmu. Koncert spěl do finále, gradoval a bylo cítit, že sólisté se rozehřáli a více uvolnili. Zcela na závěr zazněla i nejznámější, soudě dle okamžité reakce publika, skladba kapely Keep On. Nic naplat. Celkový dojem z koncertu ani znatelně lepší druhá polovina koncertu nespravila.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Alfa Mist je kapela plná skvělých muzikantů. To vše ale neobstojí, pokud v muzice není jistá forma uvolněnosti a otevřenosti. Ta bohužel z pódia Akropole cítit nebyla.

Další články

  • Blues Alive završil koncert Kennyho Neala s jeho bratry Blues Alive završil koncert Kennyho Neala s jeho bratry

    Bluesová plejáda v Šumperku dospěla. K poslechu bylo poslední den mnohé, repertoáry interpretů byly stejně pestré jako jejich vlastní životní osudy, o nichž nejen blues tak rádo vypráví.

  • 24. Mezinárodní festival jazzového piana nabídne přehlídku hráčské originality 24. Mezinárodní festival jazzového piana nabídne přehlídku hráčské originality

    Program již 24. ročníku MFJP je tradičně pestrý. Královské klavírní disciplíně bude věnováno osm různorodých sólových recitálů špičkových hudebníků tří kontinentů, které proběhnou během čtyř pražských večerů v termínech od 25. listopadu do 18. prosince. Těšit se můžeme na umělce jako Sunna Gunnlaugs, Andreas Ulvo, Greg Burk či Chris Gall. Že i letošní MFJP bude mimořádný, naznačil ostatně už jarní prolog festivalu v režii Larryho Willise. Po setkání s legendou jsou na řadě koncerty talentů na vrcholu sil.

  • Blues Alive v H-Clubu: Pod střechou melodií Blues Alive v H-Clubu: Pod střechou melodií

    K pátečnímu, druhému a zároveň prostřednímu dni festivalové přehlídky Blues Alive v jesenickém podhůří neodmyslitelně patří i odpoledne strávené v podkroví šumperského H-Clubu. Zdejší prostor s výhledem na koleje místního nádraží tradičně hostí interprety komornějšího projevu, lakájícího k nabytí sil před hlavním programem. Letos střešní trámoví rezonovalo silněji, než tomu bývá zvykem. Oba účinkující totiž disponovali energií, která se netajila ambicí posluchačovu pohodu narušit.

  • Ronnie Baker Brooks nezapřel talent svých předků Ronnie Baker Brooks nezapřel talent svých předků

    Zatímco úvod prvního večera svěřilo vedení do rukou slovenských sousedů, ten následující, jen s návratem k tradičnímu výkopu z předsálí, opanovali ti polští. Karolina Czelej své hráčské ambice realizuje v jiném projektu, a tak se mohla jako jediná z Caramel Black ve foyer plně věnovat mikrofonu. Klasickou blues-rockovou nálož protkanou i popovějšími nápěvky, tedy standardní balíček většiny polských kapel, povyšuje Karolínina barva hlasu.

Další podobné články

var sklikData = { elm: "sklikReklama_57358", zoneId: 57358, w: 728, h: 90 };