pondělí, 15 říjen 2018 10:44

Broadbent zahrál placatkou, Cannon zněl spíš jako dělo Doporučený

Napsal(a)
Jack Broadbent na koncertě v Lucerna Music Baru 14. října 2018 Jack Broadbent na koncertě v Lucerna Music Baru 14. října 2018 Foto: David Webr/musicweb.cz

Říjen je každoročně ročním obdobím, které fandí blues. Ani letos tomu není jinak a fanoušci tohoto žánru se dočkali hned dvoukoncertu v jeden večer. V Lucerna Music Baru zahrál britský předskokan Jack Broadbent a poté Američan Toronzo Cannon s kapelou. Tak rozdílní hudebníci se snad na pódiu sejít nemohli...

Pokud bychom tento večer přirovnali k předešlým ročníkům Bluefestu, kde vystoupili například Roomful of Blues, Coco Montoya, Rusty Wright, Mr. Sipp, Lil' Ed a loni Anthony Gomes a Kenny Neal, znovu bychom si přišli na své a pokračovali v započatém vzorci. Tento seznam už se začíná plnit bluesovými stálicemi i vycházejícími hvězdami žánru a letošek nebyl výjimkou. Stálice na scéně i mladí nováčci, to je záměr těchto koncertů.

Od devíti hodin večer odstartoval svůj koncert Jack Broadbent, který přijel s akustickým bluesovým setem převážně vlastních skladeb. Dlouhé hnědé vlasy a plnovous mu při hře přepadávaly do obličeje, a tak se většinu koncertu za nimi schovával. Jeho vzezření skoropiráta doplňovala hra placatkou na pražec, jelikož střídal dvě kytary. Chvilkami měl jednu položenou vodorovně na klíně, poté hrál klasicky. Ať už zvolil ten či onen způsob hry, dokázal ze strunného nástroje doslova vytřískat maximum.

Utáhnout sólový koncert pouze s kytarou není jednoduchý úkol a občas se hudebníkům stane, že upadne do unylosti. Jack ale dokázal, že by klidně dokázal hrát ještě další hodinu a nenudil by ani chvíli. Jeho hřmotný hlas duněl tak, jak se při blues sluší a patří a nástroj ovládal bravurně. Vůbec nevadilo, že nemá doprovodné perkuse, dokázal si je při hře vytvořit sám a roztančil tak ne moc početné publikum. Mezi písničkami bavil posluchače vtipy, například se zeptal, jestli jsou lidé šťastní. Když se ozval souhlas, opáčil, že jsou přece na bluesovém koncertě, tak jaká spokojenost.

Skladby jako Making My WayLeavin' Blues nebo Gone Gone Gone představily pravé blues, které čerpá z tradice a nesnaží se jí vysmeknout. Syrové a blues takříkajíc od podlahy osvěžilo starší technickou hru a Jack rozhodně nebyl jen předskokanem, který pouze vyplňuje čas před hlavní hvězdou. V mnohém byl větším překvapením a hudebním zážitkem. Rozloučil se kytarovou verzí skladby Hit the Road Jack od Raye Charlese, která v jeho podání zněla energicky a v novém hávu jí to velmi slušelo. Poté pozval posluchače do horního patra, aby si přišli koupit nějakou z jeho tří desek, nebo jeho placatku, bez níž by jeho vystoupení nemělo ten pravý švih.

 

 

Výměna hudebníků na pódiu proběhla tak rychle, že to mnohé posluchače zaskočilo. Připravené nástroje vzali do rukou čtyři hudebníci - klávesista Luca Chiellini zasedl za pořádnou výbavu kláves, hammondek i nord leadů, do bicích doslova mlátil Melvin "Pooky Styx" Carlisle a basu obstaral Dave Forte.

Celé kapele ale vévodil hlas chicagského blues Toronzo Cannon, jehož pěvecký projev byl přirozený a dokázal publikum rozproudit tím pravým elektrickým blues. Tento levoruký kytarista si vystřihl několik kratších sól a na kytaru se doprovázel, ale jeho set stál především na zpěvu. Kytarových partů, exhibicí nebo sól se posluchač nedočkal. Krátká sóla si zahráli i doprovodní muzikanti, ale například zmíněný klávesista a očividně excelentní hráč na svůj nástroj ale potenciál taktéž nevyužil dlouho. 

 

 

Nicméně kapela šlapala na jedničku, energie sršela z každého hudebníka a sehraně představili bluesový set, na který se dalo tančit. Mnoho plouživých a melancholických skladeb nezaznělo, naopak Toronzo chvílemi překračoval mezi žánry a zavítal k funku, rockenrolu i bluesrocku. When Will You Tell Him About MeChicken Comin' Home To Roost nebo Walk It Off byla ochutnávka různých pojetí žánru.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Vydařený a poctivý koncert zakončil hudebník hookerovským rychlým stylem a po skoro třech hodinách odcházel posluchač spokojený, jelikož agentura Livermusic opět ukázala, že se nebojí objevovat talenty pro Českou republiku a přiváží opravdové jedničky na hudební scéně. Tento podzim nás čeká ještě několik bluesových zážitků, které tento koncert úspěšně započal. 

Další články

  • Blues Alive završil koncert Kennyho Neala s jeho bratry Blues Alive završil koncert Kennyho Neala s jeho bratry

    Bluesová plejáda v Šumperku dospěla. K poslechu bylo poslední den mnohé, repertoáry interpretů byly stejně pestré jako jejich vlastní životní osudy, o nichž nejen blues tak rádo vypráví.

  • 24. Mezinárodní festival jazzového piana nabídne přehlídku hráčské originality 24. Mezinárodní festival jazzového piana nabídne přehlídku hráčské originality

    Program již 24. ročníku MFJP je tradičně pestrý. Královské klavírní disciplíně bude věnováno osm různorodých sólových recitálů špičkových hudebníků tří kontinentů, které proběhnou během čtyř pražských večerů v termínech od 25. listopadu do 18. prosince. Těšit se můžeme na umělce jako Sunna Gunnlaugs, Andreas Ulvo, Greg Burk či Chris Gall. Že i letošní MFJP bude mimořádný, naznačil ostatně už jarní prolog festivalu v režii Larryho Willise. Po setkání s legendou jsou na řadě koncerty talentů na vrcholu sil.

  • Blues Alive v H-Clubu: Pod střechou melodií Blues Alive v H-Clubu: Pod střechou melodií

    K pátečnímu, druhému a zároveň prostřednímu dni festivalové přehlídky Blues Alive v jesenickém podhůří neodmyslitelně patří i odpoledne strávené v podkroví šumperského H-Clubu. Zdejší prostor s výhledem na koleje místního nádraží tradičně hostí interprety komornějšího projevu, lakájícího k nabytí sil před hlavním programem. Letos střešní trámoví rezonovalo silněji, než tomu bývá zvykem. Oba účinkující totiž disponovali energií, která se netajila ambicí posluchačovu pohodu narušit.

  • Ronnie Baker Brooks nezapřel talent svých předků Ronnie Baker Brooks nezapřel talent svých předků

    Zatímco úvod prvního večera svěřilo vedení do rukou slovenských sousedů, ten následující, jen s návratem k tradičnímu výkopu z předsálí, opanovali ti polští. Karolina Czelej své hráčské ambice realizuje v jiném projektu, a tak se mohla jako jediná z Caramel Black ve foyer plně věnovat mikrofonu. Klasickou blues-rockovou nálož protkanou i popovějšími nápěvky, tedy standardní balíček většiny polských kapel, povyšuje Karolínina barva hlasu.

Další podobné články

var sklikData = { elm: "sklikReklama_57358", zoneId: 57358, w: 728, h: 90 };