Brutal Assault č.18, část druhá. Metalová hostina pokračuje

V sobotu 10. srpna vrcholil metalový dekameron Brutal Assault 18. Po Meshuggah a In Flames čekala na lehce zmoklé fanoušky další porce kvalitní muziky. Přišli si v sobotu všichni na své?

Behemoth na Metalfestu 2012 Behemoth na Metalfestu 2012 Foto: Eva Makovská/Musicweb.cz

 Začít den oslavou exkrementů zní spíš jako peklo z jiného extrémnějšího festivalu, ovšem i tak se dá začít na Brutálu. O takovou zábavu se postarala v 11 hodin ráno jako první kapela Gutalax z jižních Čech. Nepublikovatelné názvy skladeb a prasečí chropot vycházející z chlápka v úklidovém overalu, to je vydatná metalácká snídaně.

Přečtěte si také první díl reportáže z Brutal Assault 2013

Jako každý rok nelze být na BA všude zároveň a v průběhu festivalu nešlo ignorovat Obscure stage v chill-out zóně. Jako obvykle zde dostaly prostor především české kapely, kde dominovali Perfecitizen se svým brutálním death grindem nebo extrémnější projekty jako Atari Teenage Riot ze sousedního Německa. Ti se stali zřejmě nejextrémnější kapelou letošního ročníku tím, že rozpoutali opravdu uřvané techno peklo.

Trash metalová jatka

V půl třetí odpoledne už se před Metalshop stage shlukovaly skupiny fanoušků trash metalového klenotu Sylosis, který přesvědčuje posluchače po celém světě o svých kvalitách. Ani vystoupení v Josefovské pevnosti nebylo výjimkou. Josh Middleton pod neúprosnou taktovkou bezchybně zasekával do publika jeden riff za druhým jako obří buchar. K perfketnímu vokálnímu projevu si navíc dovoluje hrát komplexní melodická sóla, takže skladby Fear the World nebo závěrečná Empyreal musely rozsekat snad každého.

 

 

O pár hodin později byli konečně vyslyšeni milovníci netradiční hudby, když do nastalého ticha začal na hlavní stagi zpívat za klávesami týpek v saku ponurou melodii. Kdo poznal Einara Solberga z norských progmetalových Leprous, buď to rovnou vzdal, nebo se nechal unášet na vlně šílenství.

Změť rozsypaných riffů, nepravidelných taktů a tklivých melodií zakončila perfektní skladba Waste of Air, která přešla v otvírák melancholika Ihsahna. Následná necelá hodinka se nesla v duchu ponurého severského metalu a nutno uznat, že lásce Seveřanů k experimentování si nešlo nevšimnout.

 

 

Úderem posledního tónu byli už na druhé stagi vytvořené umělé ledovce jako pozadí k moderní trash/metalcoreové sypačce Trivium, která řádně probrala všechny přítomné. Přesvědčivé vystoupení podpořil jak parádně zpívající Matt Heafy, tak uřvané monstrum Corey a ačkoli se konaly melodické zpěvy, nelze kapele upřít urputnou sevřenost, ve které je schopna skladby prezentovat.

Vyvrcholení opět po švédsku

Po zvolnění a zpestření v podobě očekávaných Clawfinger přišel čas na pořádné HC. O to se postarali Hatebreed, na které je v tomto ohledu vždy spoleh. Vizi hněvu dále hnětla i polská sypačka a špička polského death metalu Behemoth, která zahřála pódium hlavní hvězdě večera – Švédům Opeth.

 

 

Stejně jako před čtyřmi lety se Opeth postarali o melancholické vyvrcholení Brutal Assaultu, které možná díky otvíráku The Devil’s OrchardHeritage nepůsobilo ani tak metalově, jako spíš přitvrzeně prog-rockově. Díky velké variabilitě ve své tvorbě si kapela snadno hledá fanoušky i odpůrce pro svou „vyměklost“. Faktem však zůstává, že i přes jistou rozporuplnost zvládá švédská pětice zahrát staré skladby jako Demon of the Fall se stále dostatečnou intenzitou.

Následný nášup v podobě Borknagar, zuřivých Madball, Carpathian Forest a Saturnus byl už tím posledním, co tisíce návštěvníků Brutal Assaultu slyšelo. V potemnělém areálu ale život neustal a masy proudících návštěvníků pulzovaly mezi stánky s občerstvením a pivními pípami až do svítání snažíc se urvat poslední minuty absolutní pohody jedné z nejlepších pařeb v Česku za celý rok. Nashle na Brutálu za rok… Co na nás asi pořadatelé chystají?

Napsal(a):

Zanechat komentář