neděle, 04 listopad 2012 18:00

Bubeník Chris Dave dominoval experimentální akci Spotlight

Napsal(a)
Bubeník Chris Dave na akci Spotlight Bubeník Chris Dave na akci Spotlight Eva Makovská, MusicWeb.cz

Akcí Spotlight byl završen letošní ročník festivalu Struny podzimu. Kromě zástupců domácí scény vystoupili v klubu Roxy například hip hoperka Akua Naru nebo americký bubeník Chris „Daddy" Dave.

Na závěr festivalu Struny podzimu, který letos uspořádal koncerty takových hvězd jako například klavíristky Hiromi Uehara, saxofonisty Sonnyho Rollinse nebo zpěvačky Joyce Moreno, pořadatelé nachystali v klubu Roxy program plný hudebních experimentů.

Jako první nastoupila na pódium česko-německá dvojice - beatboxeři a loopeři En.Dru a Ricoloop. Jak už to ovšem s experimenty někdy dopadá, ne vždy proběhnou úplně šťastně. Své pro toto fiasko v mnohém udělalo i špatné nazvučení, nicméně ani obsahová složka nenabídla nic, z čeho by posluchač mohl omdlít blahem. Poměrně tupé a jednoduché rytmy nenabídly prakticky nic zajímavého k poslechu, a tak se téměř hodinové vystoupení stalo po chvíli utrpením v podobě přehnaného vazbení, při kterém by člověku vyskočil mozek z hlavy, pokud by ještě dříve neohluchl.

Večer patřil jazzovému experimentu bubeníka Chrise Davea

Od devíti večer přišlo překvapení v opačném duchu, a to velmi příjemném. Na pódium nastoupila černošská skupina Drumhedz amerického bubeníka Chrise Davea. Čtyřčlenná sestava ve složení basa, bicí, kytara a saxofon se stala jednoznačnou jedničkou večera.

 

 

Nasazení kapely bylo neskutečné. Temné groovy, mixy stylů a šílená sóla, která evokovala freejazzová léta, ukazovaly, že Chris Dave vychází ze všeho, čím si jazz vývojově prošel od 50. let až do současnosti. Fascinujícím zážitkem určitě bylo sledovat, jak kapela narušuje pro mnohé diváky zažité koncertní zvyklosti. Časté změny temp a melodií vyhazovaly z rytmu jinak vlnící se diváky, kteří nestačili chápat, co se to vlastně na pódiu děje. Koncert jel bez jediné přestávky a mezi improvizacemi a písněmi neexistovaly dělící momenty. Sestava zkrátka jela jistě přes všechny překážky jako tank a ještě se bavila tím, jak publikum nestíhá její myšlenkové pochody.

Zajímavým koncertním prvkem byl moment, kdy basa a kytara držely poměrně hravý groove s jednoduchou melodií a bubeník Chris Dave hrál sóla v jiném rytmu. Tato drobná válka probíhala na pódiu celé vystoupení Drumhedz, nicméně co by se mohlo zdánlivě zdát jako nesouhra, bylo ve skutečnosti perfektně nacvičeným divadlem. Nebylo tedy neobvyklým postupem, když skupina hrála poklidnou melodii, do které vstoupil řízným freejazzovým sólem saxofonista Kebbi Williams, aby se následně celá skupina přepnula až do punkjazzového groovu.

Dokonalý mix žánrů minulých i současných nabídl představu novodobé formy jazz fusion

Chris Dave Spolight2012Chris Dave a jeho Drumhedz by se dali nazvat jakousi žánrovou cestovní kanceláří, protože časté přeskakování mezi styly, tempy a žánry bylo dokonalou ukázkou moderně pojaté jazz fusion. A ačkoli Chris Dave dával převážně prostor svým kolegům, což jistě při jejich kvalitách nebylo na škodu, neváhal si vzít občas hlavní slovo, kdy pomocí ozvěny přidané na jeden buben využil tohoto signálu k řízení ostatních členů.

Na závěr koncertu skupina zahrála klasickou píseň Hey Joe od Jimmyho Hendrixe. Ta paradoxně nejméně zapadala do celkového konceptu koncertu, což ovšem nemohlo pokazit výsledný dojem z tohoto dokonalého vystoupení. Na konci osmdesátiminutového koncertu si vzal prostor pro své sólo také sám Chris Dave. Kromě bezchybného šimrání virblu a hry s kopáky využil svých různých udělátek, která měl k sestavě bicích přidělána. Pohrál si tak například se šroubovitě přidanými plechy k bicím, které chřestily pozoruhodným způsobem.

Po tomto velkolepém zážitku vyšla na pódium hiphoperka a básnířka Akua Naru, která se svojí jazz-funkovou sestavou nabídla divákům jiné pojetí tohoto stylu. Nicméně i v tomto případě se experiment vůbec nepodařil. Texty americké hiphoperky se jako tolik průlomové neukázaly a skupina, ačkoli byla plná kvalitních hráčů, nezaujala. Hlavní problém byl v tom, že pětičlenná skupina hrála strojově chladně a bez výrazu. Sóla nenabízela nic zajímavého, vše zkrátka znělo již podezřele povědomě a nudně.

Podívejte se také na fotky z koncertů od Evy Makovské

Fádní rytmy a skladby nepředstavovaly nic, co by běžný hip hopový zpěvák nedokázal zahrát s jedním dobrým DJem. Experiment se v tomto případě tedy příliš nevydařil.

Večer již notně pokročil a vystoupení již nabrala dávno zpoždění. Ke slovu se také ještě dostala česká skupina Sato-San To. Pod tímto nic neříkajícím názvem byla ovšem schována taková jména jako basista Jaromír Honzák, bubeník a looper Tom Herman a trumpetista a klávesák Oskar Török. Pánové představili svůj nu-jazzový experiment v elektronickém pojetí.

Pro ty úplně největší koncertní vytrvalce byl v nočních hodinách ještě připraven český DJ Hoffee, který téměř celý večer hrál v prostorách chill-outu. Spotlightová tečka za Strunami podzimu však zůstane v paměti především díky úžasnému jazzfusionovému vystoupení Chrise Davea.

Další články

  • Foto: Blues Alive, Šumperk, 15. 11. 2019 Foto: Blues Alive, Šumperk, 15. 11. 2019

    Druhý den Blues Alive zahajovaly polské skupiny Caramel Black a Forsal. Dluholetý moderátor festivalu Marek Hlavice zde pokřtil svoje nové CD, které následně věnoval jedné krásné slečně v publiku. A pak už se rozjel hlavní program naplno. Francouzští Dirty Deep to rozpálili na plné pecky se svojí typickou živelností. Klidnější blues nám zahrál Watermelon Slim na svojí slide kytaru. Zato po něm vtrhla na pódium mladá kapela Beaux Gris Gris & The Apocalypse a kromě skvělé hudby předvedli a strhující podiovou show. Závěr patřil hvězdě tohoto večera Ronnie Baker Brooksovi, který všechny posluchače nadchl svým skvělým chicagským blues. Před koncem se na chvíli vystřídal u jeho kytary Kenny Neal. Nečekané překvapení! Koukněte na náš fotoreport!

  • Foto: Blues Alive, Šumperk, 14. 11. 2019 Foto: Blues Alive, Šumperk, 14. 11. 2019

    Tak už nám to začalo! Největší a nejlepší bluesový festival - šumperský Blues Alive 2019! Začali jej slovenští Kiero Grande a Tony Bigmouth Pearson. Následovalo oficiální zahájení a pak už se to naplno rozjelo. Skvěle zpívající Američanka Lizz Wright s neméně skvěle hrající partičkou muzikantů. Pak to nejlepší! Jak už je tu zvykem, tak to není nakonec (alespoň pro mě). Texasský kytarista Doyle Bramhallm II to tu pořádně roztočil. Spoluhráč např. Erica Claptona byl nejen pro mě parádním překvapením. Prostě paráda! Večer ukončila na vlně boogie woogie letošní sedmdesátnice, ale především zpěvačka a pianistka Marcia Ball.

  • Iron Maiden v červenci zahrají v Praze Iron Maiden v červenci zahrají v Praze

    Britští heavymetaloví velikáni Iron Maiden se znovu vrátí do Prahy. V červenci příštího roku vystoupí na stadionu Sinobo ve Vršovicích. Jako předskokany s sebou přivezou skupiny Airbourne a Lord of the Lost.

  • Rock for People rozšiřuje program o šestici jmen Rock for People rozšiřuje program o šestici jmen

    Šestadvacátý ročník festivalu Rock for People postupně odhaluje silný line-up. Poté, co bylo oznámeno nové datum konání 18.-21. června 2020 a koncert amerických punk rockerů Green Day, přichází s další várkou hvězd současné hudební scény. Připravte se na The 1975, Neck Deep, Motionless in White, De Staat, Dream State a Horkýže Slíže.

var sklikData = { elm: "sklikReklama_57358", zoneId: 57358, w: 728, h: 90 };