pondělí, 02 červen 2014 15:24

Carla Bley Trio svou nonšalantností nadchlo české jazzové publikum Doporučený

Napsal(a)
Carla Bley v pražském Jazz Docku 1. června 2014 Carla Bley v pražském Jazz Docku 1. června 2014 Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Včerejší vystoupení Carly Bley a jejího tria v pražském Jazzdocku bylo pro české jazzové publikum obrovským zadostiučiněním. Přestože se tato světoznámá pianistka, varhanice a především skladatelka, která vyrostla z podhoubí newyorské avantgardní jazzové scény 60. let, skládala hudbu pro jazzové velikány Charlieho Hadena nebo Garyho Burtona a spolupracovala například i s Jackem Brucem z kapely Cream nebo Nickem Masonem z věhlasných Pink Floyd, mihla na přerovské Matějské jazzové pouti v roce 2012, do Prahy až do včerejšího večera nezavítala.

Carla Bley v Jazz Docku představila své trio, ve kterém ji doprovází její manžel, baskytarista Steve Swallow, a anglický tenorsaxofonista a sopránsaxofonista Andy Sheppard. I když v tomto obsazení vystupuje kapela už přes 20 let, ani na vteřinu nezavládl dojem, že by muzikanti vykazovali známky únavy či nedostatku hráčské invence. Naopak, i bez rytmické opory bicích se skladby mohly pyšnit rytmickou přesností a nápaditostí, která vycházela ze všech tři muzikantů zároveň a dovolovala jim tak pouštět se do složitých změn tempa i všelijakých rytmických kudrlinek.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Koncert zahájila kapela trojskladbou Wildlife: Horns/Paws without claws/Sex with Birds, v níž okamžitě rozpoutala svou delikátní souhru elegance, důvtipu a virtuozity. V této postupně se rozvíjející hymně k přírodě nejsilněji zapůsobila prostřední část, v níž se jemně rytmicky kladené akordy na piano spojovaly s lahodícím zvukem Swallowovy baskytary za znění Sheppardova zpěvného sopránsaxofonu. Ten navíc Sheppard ke konci skladby přiměl k rytmickému pohvízdávání, které nápadně připomínalo ptačí cvrlikání.

 

Skladba Naked Bridges - Diving Brides, při jejímž komponování Carla Bley částečně vycházela z Mendelssohn-Bartholdyho svatebního pochodu, zase stavěla na dialogu jazzu a klasiky, v jejichž prolínání dýchala krása pečlivě zkomponovaných melodických partů piana a saxofonu a zároveň radost z volnosti improvizace. Groove postavený na zdvojených basových tónech piana a baskytary a jejich vzájemném doplňování poté doprovázel skladbu Healing power, jejímž prostřednictvím se trio jalo osvěžit a popřípadě i vyléčit ty posluchače, kteří se ten večer necítili fyzicky nejlépe.

Poslední skladba programu večera The Girl who Cried Champagne  — nepočítáme-li krátký přídavek — byla pro změnu v rytmu samby. Ta jakoby svými nonšalantními harmonickými změnami, rozvolněným, kytaru připomínajícím sólem na baskytaru a trefně prostou melodií saxofonu vybízela k oslavnému popíjení šampaňského, kterého se Carla, jak Steve Swallow prozradil, vždy domáhá po domnělém dopsání každé ze svých skladeb, i když se později ukáže, že daná skladba ještě zcela hotová není.

Podobně humornými příběhy tato trojice výjimečných muzikantů koncert příjemně zpestřovala a ačkoliv byli všichni tři oblečeni v černém a na pohled působili velice profesionálně, dávali všemožně najevo, že si sami ze sebe dokážou tropit šprýmy, a že žádnou zahleděností sami do sebe rozhodně netrpí. Tato přirozenost a bezprostřednost dodávala seskupení na sympatičnosti stejně tak jako uvolněnost a vlídnost, která ze všech hráčů vyzařovala. Carla Bley se tedy ve svých 78 letech české jazzové veřejnosti představila bez jakýchkoliv projevů okázalosti či pompéznosti, a to jako nápaditá skladatelka, výborná aranžérka a talentovaná pianistka v jedné osobě.

 

Další články

  • Struny podzimu přinesly výjimečné hudební zážitky Struny podzimu přinesly výjimečné hudební zážitky

    Mezinárodní hudební festival Struny podzimu 2019 je minulostí. Ve středu jej zakončil koncert hip-hopových legend De La Soul. Dramaturgie letošního ročníku doslova naplnila neoficiální podtitul „od Bacha po hip-hop". Bachovy suity totiž zazněly v podání violoncellisty Jiřího Bárty jen pár dní před hip-hopovou party v režii De La Soul. Jak široké hudební spektrum se mezi těmito póly rozprostírá, dokumentovalo dalších osm hudebních večerů, během nichž se publiku představili jazzmani Charles Lloyd, Fred Hersch, Lionel Loueke a Luboš Soukoup, soulová zpěvačka Laura Mvula, soudobou hudbu reprezentující JACK Quartet, Michael Gordon společně s Mantra Percussion a osobnost domácí hudební scény, písničkář Jiří Suchý.

  • Blues Alive završil koncert Kennyho Neala s jeho bratry Blues Alive završil koncert Kennyho Neala s jeho bratry

    Bluesová plejáda v Šumperku dospěla. K poslechu bylo poslední den mnohé, repertoáry interpretů byly stejně pestré jako jejich vlastní životní osudy, o nichž nejen blues tak rádo vypráví.

  • 24. Mezinárodní festival jazzového piana nabídne přehlídku hráčské originality 24. Mezinárodní festival jazzového piana nabídne přehlídku hráčské originality

    Program již 24. ročníku MFJP je tradičně pestrý. Královské klavírní disciplíně bude věnováno osm různorodých sólových recitálů špičkových hudebníků tří kontinentů, které proběhnou během čtyř pražských večerů v termínech od 25. listopadu do 18. prosince. Těšit se můžeme na umělce jako Sunna Gunnlaugs, Andreas Ulvo, Greg Burk či Chris Gall. Že i letošní MFJP bude mimořádný, naznačil ostatně už jarní prolog festivalu v režii Larryho Willise. Po setkání s legendou jsou na řadě koncerty talentů na vrcholu sil.

  • Blues Alive v H-Clubu: Pod střechou melodií Blues Alive v H-Clubu: Pod střechou melodií

    K pátečnímu, druhému a zároveň prostřednímu dni festivalové přehlídky Blues Alive v jesenickém podhůří neodmyslitelně patří i odpoledne strávené v podkroví šumperského H-Clubu. Zdejší prostor s výhledem na koleje místního nádraží tradičně hostí interprety komornějšího projevu, lakájícího k nabytí sil před hlavním programem. Letos střešní trámoví rezonovalo silněji, než tomu bývá zvykem. Oba účinkující totiž disponovali energií, která se netajila ambicí posluchačovu pohodu narušit.

var sklikData = { elm: "sklikReklama_57358", zoneId: 57358, w: 728, h: 90 };