Gregory Porter předvedl osobitý hlas a skvělou kapelu Doporučený

Jeden z největších objevů jazzové scény poslední doby vystoupil v rámci festivalu Struny podzimu. Není řeč o nikom jiném než o zpěvákovi Gregory Porterovi. Pro velký zájem posluchačů přidal dokonce v ten samý večer ještě jeden koncert.

Gregory Porter Gregory Porter Barbora Fabiánová, MusicWeb.cz

Zpěvák Gregory Porter vystoupil v pražském Lucerna Music Baru v úterý 9. října, a to hned dvakrát za sebou. První koncert, který byl hned několik týdnů po zahájení prodeje vstupenek vyprodán, se odehrával od půl osmé večer. Zaměřme se ale na koncert noční, který odstartoval deset minut po dvaadvacáté hodině večerní nástupem čtyřčlenné doprovodné kapely.

Hudebníci spustili začátek skladby Painted on Canvas jako krátké vstupní intro, ale brzy se na pódiu objevil sám Gregory Porter a ihned se přidal zpěvem ke skladbě. Text, ve kterém jsme všichni jako děti, zpíval přirozeným a výrazným hlasem, čímž uvedl celý koncert. Poté ihned navázal jedním z nejvýraznějších a nejvíce propracovaných hudebních kousků z nového alba Be Good – On My Way to Harlem, kterou věnoval svým příbuzným a známým z newyorského Harlemu. Právě na příkladu této skladby lze ukázat, že do Prahy nepřijel pouze Gregory Porter, ale dalo by se říct, že přijel spíše Gregory Porter Band. Kapela totiž hrála jako jedno tělo, sehranost platila pro celý večer, stejně jako nasazení a radost, která byla všem muzikantům vidět na tvářích.

Podívejte se také na fotoreportáž z koncertu

Ve zmíněné skladbě se nejvíce prosadili dva členové doprovodné kapely. Nejprve si vystřihl brilantní hravé sólo saxofonista Yosuke Sato. Saxofonista si v tento moment pódium ukradl zcela pro sebe a po delší dobu, lehce podbarvován ostatními nástroji, zářil jako hlavní hvězda večera. Vzápětí se napojil svým sólem Chip Crawford, který seděl za křídlem. Pod jeho vedením si zahrála celá klaviatura, hru obohatil o přírazy i efektní akordy. V jednu chvíli se společně oba hudebníci střídali v hraných partech, kdy jeden předával slovo druhému, až nakonec zakončili společně celou skladbu.

 

 

Následovala skladba ovlivněná několika žánry včetně jazzu a soulu, ale svými slovy i tesknou melodií se nejvíce přibližovala ke gospelu. Klub se spolu s God Bless the Child rázem zahalil do komornější atmosféry. Na koncertu však zazněla jiná úprava písně, než jakou posluchač zná z nového alba, kde ji Porter zpívá bez jakéhokoli doprovodu. Zpěvák začal vyzpíváváním melodie beze slov, ale doprovod mu po celou píseň hrála kapela, největší důraz tentokrát tkvěl ve zpěvu. Porter prožíval a zakulacoval jednotlivá slova, prodlužoval tóny, každé větě bylo zcela rozumět. Přihlížející se skoro dostával do prostředí kostela, protože harmonická píseň unášela svou přemýšlivou melodií z reality.

Titulní skladba celého alba Be Good navázala na zjemněnou náladu předešlé a pokračovala v lehkých klavírních tónech pozvolna se střídajících se zpívanou částí houpavé melodie. Porter se neostýchal ukázat, že ani po předešlém koncertu nejsou jeho hlasové možnosti nijak ovlivněny a čistými výškami v refrénu zdobil píseň. Energické bubenické sólo střídající nespočet přechodů v různě rychlé a znělé rytmy zahrál Emanuel Harrold.

Saxofonista si několikrát přisvojil pódium, Porter pěvecky vynikal

Krátkou recitaci za doprovodu šustících bicích a rytmického piana uvedl zpěvák další skladbu, která se ve slokách držela stupnicového rázu směřujícího vzhůru. Z tišších částí se Porter dopracoval až do výrazných poloh svého hlasu plného emocí. Snový rytmus doprovázel saxofonista i v refrénu. Kapela uzavřela set písní s momentálně asi nejznámější Porterovou skladbou 1960 What? s velmi výraznou basovou linkou, jíž obstaral Aaron James.

Kapela odehrála nešizených pětaosmdesátt minut koncertu, publikum si nakonec ještě vytleskalo přídavek, ve kterém mělo možnost si i zazpívat. Koncert nynějšího nováčka na jazzovém poli, fanouška Nata Kinga Colea, zněl novotou. Nadšení bylo poznat v každém okamžiku a Gregory svým projevem na pódiu (skoky při ukončení skladeb) sršel energií. Nikdo by nepomyslel, že v ten samý den již jeden koncert odehrál. Pestrý repertoár se skládal z velmi povedených kompozic, ale i z melodií blížících se spíše muzikálovému, více předvídatelnému projevu. Větší část však obstarávaly soulové skladby, které dostaly ten pravý ráz až díky Portrově bezprostřednímu talentu a skvělému hlasu.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Fernando Saunders, Olomoucké kulturní prázdniny, 26. 7. 2018

    Americký baskytarista a zpěvák Fernando Saunders odehrál s kapelou skvělý koncert uprostřed města Olomouce u Terezské brány! Zcela zdarma si jej mohli poslechnout všichni příznivci dobré hudby v rámci Olomouckých kulturních prázdnin. Koukněte na krátký fotoreport z této akce.

  • Jack Broadbent a Toronzo Cannon chystají společný bluesový večer

    Liver Music připravují na říjen tohoto roku další ze skvělých bluesových večerů Prague International Bluenight, tentokrát s pořadovým číslem 127. V pražském Lucerna Music Baru zahrají dva samostatné koncerty v jeden večer představitelé současné bluesové scény „mistr slide kytary" Brit Jack Broadbent a jeden z nejžhavějších chicagských bluesových hudebníků Američan Toronzo Cannon. Taková příležitost vidět dva bluesové hudebníky hned v jeden večer se jen tak nenaskytne, takže stačí jen vyrazit!

  • The Dead Daisies si po roce opět podmanili Lucerna Music Bar

    Novou desku Burn It Down vydali v dubnu The Dead Daisies, a tak bylo jasné, že nebude trvat dlouho a přijedou ji představit i k nám. Protože jak se ukázalo při jejich minulé návštěvě, české publikum jim dokáže připravit nadšené uvítání. A tak, stejně jako před rokem, fanoušci Lucerna Music Bar opět vyprodali a nebylo pochyb o tom, že nás čeká další skvělý zážitek.

  • Colours of Ostrava 2018: Poslední dny ve znamení zpěvaček

    Poslední dva dny festivalu ovládly ženy. Pro první den a největší scénu to platilo téměř do písmene, ženskou hegemonii totiž narušil až po půlnoci Paul Kalkbrenner.