neděle, 19 červen 2016 10:58

Hudbou Franka Zappy byl zahájen festival Prague Proms Doporučený

Napsal(a)
Sarah Hicks Sarah Hicks Foto: Jan Malý / Prague Proms

Ačkoli skladatel Frank Zappa zemřel již před 23 lety, jeho hudba žije dál. Zahajovací koncert festivalu Prague Proms totiž nabídl 18. června v pražském Rudolfinu světovou premiéru vybraných skladeb v podání Českého národního symfonického orchestru a kapely složené z bývalých Zappových spoluhráčů.

Pořadatelé festivalu Prague Proms si na dobrém dojmu této hudební události dali opravdu záležet. Již zdálky si příchozí mohli všimnout na Rudolfinu rozvěšených praporů se Zappovou podobiznou, po vstupu uvaděči v hippiesáckém oblečení nabízeli žvýkačky zabalené jako joint a v neposlední řadě byla možnost si zakoupit trička, plakáty a nahrávky se Zappovou hudbou. Posluchači sami byli již navíc před koncertem vyzváni, aby přišli oblečeni v dobovém oblečení. Nutno dodat, že atmosféru koncertu v Rudolfinu to příjemně prohřálo.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Výjimečnost této hudební události podtrhla nejen přítomnost České televize, která tento koncert přišla zaznamenat, ale také vzácná návštěva – Diva Zappa, nejmladší Frankova dcera, která se přijela na koncert podívat.

 

 

Ale nyní již k hudbě. Koncertní repertoár byl sestaven tak, jako kdyby ho vybíral sám Frank Zappa. Ten totiž po svých posluchačích v hudbě vždy vyžadoval naprostou pozornost a zkrátka je nešetřil při užívání složitých kompozičních postupů a obratů, v nichž si tolik liboval. První část koncertu se tak nesla v experimentálních a divokých skladbách z různých Zappových období.

Řízení orchestru se chopila americká dirigentka japonského původu – Sarah Hicks. Usměvavá a energická žena si brzy získala sympatie publika svým neortodoxním přístupem, který ovšem nijak nesnižoval její nasazení. Poté, co zahájila koncert skladbou Dupree´s Paradise, se divák musel brzy začít zaposlouchávat do divokých soukolí aranže této skladby z roku 1973. Zappova hudba v sobě vždy obsahovala řadu nevšedních skladatelských prvků, časté změny temp a skoků z pomalých do rychlých a někdy až disharmonických poloh.

Na koncertě došlo i orchestrální podání skladeb složených na syntezátoru Synclavier

V tomto duchu se drželi aranžéři koncertního repertoáru zappovské tradice a posluchače rozhodně nešetřili. Jakkoliv tak byla již první skladba experimentálně pojata, překonaly ji i následující dvě skladby – While You Were Art II (z desky Jazz from Hell), která se dočkala světové premiéry transkripcí a aranží z původní podoby, kdy ji složil a nahrál Frank Zappa sám na syntezátoru Synclavier, a Bogus Pomp (z desky Orchestral Favorites z roku 1979), již dirigentka Sarah Hicks představila jako nejtěžší skladbu večera.

Diváci se tak dočkali kromě divoce znějící skladby i řady pozoruhodně užitých divadelních prvků – od výstřelu signální pistole až po zvuky fistule, načasovaného smíchu symfoniků, nečekaných pauz a skoků. Zde dostali posluchači asi nejvíce zabrat a lidé, co neznali Zappovu tvorbu, si tak možná v tu chvíli říkali, kde se to vlastně ocitli. Po této složité kompozici sympatická dirigentka oznámila, že před pauzou odmění posluchače odlehčenějším kouskem – písní G-Spot Tornado, kterou Zappa rovněž složil na Synclavier, ale kterou zároveň ještě i on stihl za svého života v roce 1992 zahrát v orchestrální podobě s tělesem Ensemble Modern v rámci projektu Yellow Shark.

 

 

Co bylo snadné na Synclavieru, to bylo těžší převést pro živé těleso. Český národní symfonický orchestr se s tímto kouskem vypořádal se ctí a veselá a rytmická skladba tak divákům ulevila na chvíli od šílených předchozích experimentů. Zároveň touto skladbou byla zakončena první půle koncertu.

Ta druhá byla zahájena opět v jiném duchu – v podání kapely složené z bývalých Zappových hudebníků. Za klávesy zasedla skutečná legenda – klávesista Ian Underwood z původního obsazení Mothers of Invention (a zároveň manžel Zappovy vibrafonistky Ruth Underwood), baskytarista Scott Thunes, který proslul divokými tanečními a pohybovými kreacemi v rámci koncertní show v 70. a 80. let, kdy se Zappou vystupoval. Bubeníka Joea Traverse a kytaristu Jamieho Kima čeští posluchači mohli vidět naživo při dříve uskutečněných koncertech projektu Zappa plays Zappa, s nímž se přijel dvakrát Dweezil Zappa.

Druhá polovina se nesla v melodičtějším duchu, kdy byla zahájena písní RDNZL z roku 1972, opravdový test virtuozity pro hudebníka, který ale kapela s přehledem zvládla. Po něm si střihl příjemné klavírní intro a tedy i sólový part zároveň Ian Underwood. Vystřídal ho nádherným bicím sólem a úvodem písně The Black Page Joe Travers, jenž tak potvrdil Frankova slova svému synovi Dweezilovi, když ho přijímal do kapely: „Teď máš opravdového bubeníka." Píseň Black Page #1 celkově patří k jedněm ze Zappových nejslavnějších a nejpopulárnějších kousků už pro nevšední bubenické intro.

 

 

Kapelová část večera byla zakončena takřka valčíkovou verzí písně Marqueson´s Chicken. Po ní nastoupil opět orchestr, který již společně s kapelou potěšil posluchače majstrštykem The Dog Breath Variations/Uncle Meat ze stejnojmenného Zappova filmu. Druhá polovina se nesla celkově v klidnějším a melodičtějším duchu jako odměna pro ty, co zvládli náročnou první půli. Ve společné sestavě kapely a orchestru došlo i na dva kousky, které Frank Zappa přearanžoval a zpracoval s tělesem Ensemble Modern – písně Moggio a Strictly Genteel. Večer poté završila jedna z nejslavnějších Zappových skladeb – Peaches en Regalia. V podání orchestru a zkušené kapely důstojná a dojemná tečka za tímto výjimečným koncertem v Rudolfinu.

Publiku, orchestru i kapele vzdala hold nejen usmívající se Sarah Hicks, ale i Zappova dcera Diva, která samým dojetím nemohla téměř mluvit, přesto poděkovala jak kapele a orchestru, tak i publiku. Dojemný konec koncertu si v paměti odnesli všichni přítomní, a kdo vydržel do konce, rozhodně nelitoval, neboť výběr skladeb a zpracování patřil opravdu k unikátním hudebním zážitkům, na které se jen tak nezapomíná.

Další články

  • Foto: Kulturní úderka, Stará pekárna, 8. 11. 2019 Foto: Kulturní úderka, Stará pekárna, 8. 11. 2019

    Kulturní úderka nám zasadila řádný úder své potemnělé hudby v potemnělé Staré pekárně. Napadl mě příměr jejich hudby s Frankovkou - temné rubínové barvy, drsná tříslovina a i ta naše moravská kyselinka. Chuti někdy tvrdší, někdy více ovocné, někdy kořenité i sametové. Tak i takový byl nezaměnitelný zpěv kytaristy Štěpána Dokoupila. Koukněte, jak to tam vypadalo!

  • Joe Satriani vystoupí v květnu v Praze Joe Satriani vystoupí v květnu v Praze

    Joe Satriani zveřejnil první část svého nadcházejícího turné, ve kterém opět nezapomněl na Prahu. Celosvětově proslulý kytarový virtuos vystoupí v Praze v Kongresovém centru.

  • Queenie mají obrovský úspěch, těšte se na druhý koncert v O2 areně Queenie mají obrovský úspěch, těšte se na druhý koncert v O2 areně

    Fanoušci hudební legendy Freddieho Mercuryho a skupiny Queen mohou v květnu zažít megakoncert Queen Relived 2020 v O2 areně hned dvakrát po sobě. Pro velký zájem o vstupenky přidávají organizátoři v sobotu 16. května 2020 další show. Jedna z nejlepších světových tribute skupin Queenie tak po 1200 odehraných koncertech po celém světě uvede na domácí půdě dvojitou dávku těch nejlepších hitů legendární britské rockové kapely.

  • Velekněz jazzrockové fúze Herbie Hancock pokořil halu O2 Universum Velekněz jazzrockové fúze Herbie Hancock pokořil halu O2 Universum

    Klavírní virtuos a jeden z průkopníků elektroniky v jazzu shrnul půl století svých hudebních výbojů během jediného koncertu v sobotu 9. listopadu v nové pražské koncertní hale O2 Universum. Se svou čtyřčlennou skupinou ohromil novými zvuky i úpravami největších instrumentálních hitů. Na svých 79 let vypadá Herbie Hancock neuvěřitelně čile, při závěrečné skladbě Chameleon křepčil s příručním syntetizérem na pódiu jako rocková hvězda. Své stále bohaté vlasy si sice dobarvuje, ale hudební energie má víc než muzikanti o dvě generace mladší.