úterý, 28 říjen 2014 10:20

Když se Robert Cray pustí do soulového blues... Doporučený

Napsal(a)
Robert Cray při koncertě v Paláci Akropolis 27. října 2014 Robert Cray při koncertě v Paláci Akropolis 27. října 2014 Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

Po dvou letech do České republiky zavítal americký bluesový kytarista a zpěvák Robert Cray se svou kapelou. Nebylo tomu jinak a i nyní koncertně představoval novinkovou desku – In My Soul.

S večerní půldevátou se na pódiu Paláce Akropolis objevili bez předkapely Robert Cray Band. Do setmělého sálu napochodovali čtyři hudebníci a chopili se svých nástrojů. Ihned se pustili do hraní, jelikož bylo hned zřejmé, že koncert nebude delší než hodinu a půl, jelikož v klubu se vždy hraje nejdéle do desíti večer.

První polovina koncertu se nesla na tónech soul-blues, vévodily jí pomalejší, přemýšlivé a melancholické skladby, které svou spiritualitou působili rozněžněně i teskně. Hned zpočátku zazněla skladba I Shiver. Po prvních zpívaných tónech Robertem Crayem bylo jasné, že půjde o velmi vydařený koncert z pěveckého a kytarového hlediska. A také, že se v průběhu večera toto tvrzení potvrdilo.

Procítěnost a hebkost Crayova hlasu zněla snad ještě lépe než na studiových albech. Tóny dokázal protahovat i variovat spolu s melodiemi, s grácií nastoupil do vyšších poloh skladeb především v refrénech a předával slovo sám sobě – chvilku vévodil zpěv, poté se ujal kytarového sóla, v němž publikum přesvědčil, že se jedná opravdu o jednoho z nejlepších kytaristů současnosti. Přechody na hmatníku zvládal bez sebemenšího zaváhání a s lehkostí střídal akordové party, vybrnkávání i vlastní exhibice prodlužující a ozvláštňující samotné skladby.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Poklidná atmosféra spolu s virtuozitou panovala nadále i ve skladbě Fine Yesterday z nového alba In My Soul. Výraznou basovou linku předvedl již dlouholetý člen kapely - bosý Richard Cousins. Doprovodní hudebníci včetně bubeníka Les Falconera a klávesisty Dovera Weinberga hráli po celou dobu spíše - obrazně řečeno - druhé housle. Technicky skvěle odehrané pasáže ozvláštňovaly jen krátké vstupy, kdy se projevoval především klávesista, ale koncept kapely byl jasný – hlavní hvězdou je Robert Cray.

Robert přívětivě komunikoval s publikem a předem uváděl některé z písní. Však přestávky mezi skladbami byly velmi krátké a pokaždé (!) byly využité k výměně Crayovy kytary. Na stupňovitě akordové bázi založená skladba What Would You Say si vyhrávala se strunným nástrojem ve vyšších opakujících se polohách. Během večera se hudebníci vypořádali i s malou nepříjemností, kdy se jim přehřálo vybavení přímo na pódiu, nicméně na kapele to nezanechalo jedinou pochybnost a svěže pokračovali v hraní.

 

 

Zvuk kapely byl po celou dobu velmi vydařený, především – a to je důležitý aspekt při takovýchto koncertech založených na zpěvu – vyzníval Crayův hlas a zřetelně bylo rozumět i anglickým textům. Jednotlivé instrumenty tvořily stejně tak výrazný, ničím nerušený celek. Na závěr se lehce zrychlilo a atmosféra se jemně posunula od až gospelově znějících blues k jediné instrumentální skladbě večera, která nejspíš patřila mezi přídavky. To bylo těžké odhadnout, jelikož kapela zůstala po celou dobu na pódiu vzhledem k blížící se desáté hodině. Hip Tight Onions zněla s temperamentní linkou kláves v opakujícím se veselém motivu a Cray s Cousinsem si synchronně zatančili se svými nástroji.

Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu

Opravdu ani tón navíc. Přesně s úderem avizované desáté se kapela ztratila s rozloučením v zákulisí a již se na oficiální přídavek nedostalo. Nicméně Robert Cray ukázal to nejlepší ze svého talentu i kytarového umu, přenesl publikum svým výrazným a citlivým hlasem do zcela jiných krajin bluesového žánru a repertoár dokázal sestavit z nové desky doplněné několika staršími skladbami například z předešlé vydařené desky Nothin´ But Love. Mezi zástupce by patřily Crayova autorská Side Dish či Won´t Be Coming Home. Závěrem lze dodat, že se české publikum může těšit na další řadovou desku a jestli Cray bude postupovat dle stejné rovnice, objeví se s ní i příště v Praze.

Další články

  • Rozhovor s Flook: Naše hudba neměla nikdy žádné hranice Rozhovor s Flook: Naše hudba neměla nikdy žádné hranice

    Roku 2008 oznámila britsko-irská čtveřice Flook konec, letos se vrátila na pódia s novinkou Ancora nominovanou na BBC2 Folk Awards. Do České republiky se vrací po dlouhých třinácti letech, fanoušci mohou očekávat energický set v pražském Rock Café. "Připravte se na subtilní oheň, hráčský důvtip a rytmickou sílu. Ti čtyři báječní lidé na vás z rohu hojnosti vylijí tolik velebného muzikanství, až se z toho málem zalknete," napsali o skupině v magazínu fRoots.

  • Foto: Ida Nielsen & The Funkbots, Jazz Dock, Praha, 11. 11. 2019 Foto: Ida Nielsen & The Funkbots, Jazz Dock, Praha, 11. 11. 2019

    V rámci koncertní šňůry Jazz čtyř kontinentů vystoupila v pražském Jazz Docku skupina Funkbots americké baskytaristky a zpěvačky Idy Nielsen, kterou proslavila její spolupráce s Princem. Z tohoto koncertu vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Kulturní úderka, Stará pekárna, 8. 11. 2019 Foto: Kulturní úderka, Stará pekárna, 8. 11. 2019

    Kulturní úderka nám zasadila řádný úder své potemnělé hudby v potemnělé Staré pekárně. Napadl mě příměr jejich hudby s Frankovkou - temné rubínové barvy, drsná tříslovina a i ta naše moravská kyselinka. Chuti někdy tvrdší, někdy více ovocné, někdy kořenité i sametové. Tak i takový byl nezaměnitelný zpěv kytaristy Štěpána Dokoupila. Koukněte, jak to tam vypadalo!

  • Joe Satriani vystoupí v květnu v Praze Joe Satriani vystoupí v květnu v Praze

    Joe Satriani zveřejnil první část svého nadcházejícího turné, ve kterém opět nezapomněl na Prahu. Celosvětově proslulý kytarový virtuos vystoupí v Praze v Kongresovém centru.

var sklikData = { elm: "sklikReklama_57358", zoneId: 57358, w: 728, h: 90 };