středa, 01 červenec 2015 13:01

Nejazzově jazzový Branford Marsalis Doporučený

Napsal(a)
Vince Mendoza na koncertě Branforda Marsalise 30. června 2015 Vince Mendoza na koncertě Branforda Marsalise 30. června 2015 Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Málokdo by očekával, že Branford Marsalis poprvé v Čechách nevystoupí v jazzovém klubu, nýbrž v Obecním domě. Festival Prague Proms však využil spojení Vince Mendozy s Českým národním symfonickým orchestrem a přichystal program klasických děl pro sólový saxofon nebo trubku, na jehož výběru se sám Marsalis podílel.

Je sen jazzového muzikanta zahrát si sólový part v orchestru? Pro Branforda Marsalise, všestranného saxofonistu a držitele tří Grammy, jenž navázal hudební spolupráci s tak odlišnými hudebními ikonami 20. století jako jsou Sting a Grateful Dead je každá nová zkušenost výzvou. Minulý rok vydal nahrávku svého sólového koncertu z katedrály v San Fransciscu a tudíž, když přišla nabídka zahrát si na Prague Proms s ČNSO, Marsalis nejspíše dlouho neváhal a hbitě přikývl.

MarsalisCož o to, o virtuozitu a bravurní techniku Marsalis nouzi nemá, ale interpretace sólového partu v orchestru vyžaduje mnohem více – maximální trpělivost (obzvlášť při zkoušení), disciplinovanost a schopnost naprosto utnout svůj temperament,  je-li to nutné v rámci zachování zvukové vyrovnanosti a dynamiky celého tělesa. To jsou požadavky, které by mohly v leckterém jazzovém sólistovi vyvolat chmury, ne-li odpor. U Branforda Marsalise tomu ovšem takto nebylo. Sólových partů se naopak zhostil spíše nejazzově a možná až příliš poslušně. Následkem toho působilo melodické vedení mírně nepřesvědčivě a nesměle, a to i přesto, že celý koncert odehrál působivě bez jediného nahlédnutí do not.

První část koncertu věnovaná ruským skladatelům Mikhailu Glinkovi a Alexandru Glazunovovi působila spíše jako rozehřívací etapa a po dramaturgické stránce kdovíjaký smysl nedávala. Glazunovův Koncert pro saxofon a orchestr v Es dur samozřejmě přišel vhod, avšak svým po folklóru tesknícím post-romantickým étosem se trochu v kontextu následujících minul účinkem. Orchestru chyběla pára a grácie, Marsalis hrál technicky dokonale, ale strádal na výrazu a melodické fráze se tak rozplývaly v nepříliš přesvědčivém výkonu orchestru. Výjimkou byly pasáže, kde orchestr zcela ustal a saxofon dostal možnost se předvést chromatickými melodickými běhy – zde se osvědčila i Marsalisova jazzová, resp. bebopová průprava. Inu, jelikož si Glazunovův koncert vyžádal hrát sám Marsalis, Mendozovi nezbývalo než dirigovat a orchestru hrát.

Po pauze se již pomalu z mlhy začínaly vynořovat mrakodrapy Mendozových New York Stories. V tomto Concertinu pro trubku a orchestr se nepředstavil nikdo jiný než sólista ČNSO Jan Hasenörl, pro něhož sám Mendoza trumpetový part napsal a jenž Hansenörl uvedl již na jeho premiéře minulý rok. Jeho projev byl až na pár nejistých not na začátku přesvědčivý a velice živelný. Až v této elegantně znějící kompozici, která svou filmovou dramatičností a orchestrální úderností obohacenou o jazzovou harmoniíí připomíná skladbyAarona Coplanda, se orchestr plně rozevřel a nabídnul posluchačům celé své dynamické rozpětí.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

V následujících Eskapádách pro orchestr a altsaxofon Johna Williamse z filmu Chyť mě, když to dokážeš se na pódium vrátil Branford Marsalis, tentokrát s posilou dvou sólistů vibrafonisty a kontrabasisty. Hravým a zpěvným melodiím eskapád se Marsalisovi dařilo vdechnout život o poznání lépe než Glazunovovým ponurým tónům. K tomu saxofonu vděčně vypomáhal i vibrafon, který s ním místy hrál unisono. Marsalis vynikal i ve překotných trylcích  a vysokých klenutých tónech eskapád, jakožto i chromatických bězích, kterých je ve Williamsově díle požehnaně. Jen sóĺový kontrabas se bohužel ve zbytku zvuku ztrácel, i přesto, že byl v této části koncertu ozvučen mikrofonem.

Podívejte se také na fotogalerii z koncertu

Branford Marsalis se tedy českému publiku na festivalu Prague Proms ukázal spíše v nejazzovém světle. Vzhledem k tomu, že jazz a klasika jsou hlavními oporami festivalu Prague Proms dalo se z tohoto večera očekávat trochu eklektičtější spojení těchto kdysi tak vzdálených přístupů k hudbě, jak tomu bylo minulý rok na Mendozově vystoupení na Prague Proms s Joe Lovanem a Johnem Abercrombiem. Namísto toho jazz posloužil jen jako prostředek k dosažení perfektní techniky hry na hudební nástroj a jako užitečný inspirační zdroj v područí vážné hudby, čímž byl bohužel naprosto opomenut jeho nejpodstatnější aspekt - spontaneita.

Další články

  • Foto: Blues Alive, Šumperk, 15. 11. 2019 Foto: Blues Alive, Šumperk, 15. 11. 2019

    Druhý den Blues Alive zahajovaly polské skupiny Caramel Black a Forsal. Dluholetý moderátor festivalu Marek Hlavice zde pokřtil svoje nové CD, které následně věnoval jedné krásné slečně v publiku. A pak už se rozjel hlavní program naplno. Francouzští Dirty Deep to rozpálili na plné pecky se svojí typickou živelností. Klidnější blues nám zahrál Watermelon Slim na svojí slide kytaru. Zato po něm vtrhla na pódium mladá kapela Beaux Gris Gris & The Apocalypse a kromě skvělé hudby předvedli a strhující podiovou show. Závěr patřil hvězdě tohoto večera Ronnie Baker Brooksovi, který všechny posluchače nadchl svým skvělým chicagským blues. Před koncem se na chvíli vystřídal u jeho kytary Kenny Neal. Nečekané překvapení! Koukněte na náš fotoreport!

  • Foto: Blues Alive, Šumperk, 14. 11. 2019 Foto: Blues Alive, Šumperk, 14. 11. 2019

    Tak už nám to začalo! Největší a nejlepší bluesový festival - šumperský Blues Alive 2019! Začali jej slovenští Kiero Grande a Tony Bigmouth Pearson. Následovalo oficiální zahájení a pak už se to naplno rozjelo. Skvěle zpívající Američanka Lizz Wright s neméně skvěle hrající partičkou muzikantů. Pak to nejlepší! Jak už je tu zvykem, tak to není nakonec (alespoň pro mě). Texasský kytarista Doyle Bramhallm II to tu pořádně roztočil. Spoluhráč např. Erica Claptona byl nejen pro mě parádním překvapením. Prostě paráda! Večer ukončila na vlně boogie woogie letošní sedmdesátnice, ale především zpěvačka a pianistka Marcia Ball.

  • Soutěžte o 1x2 lístky na koncert Pedra El Granaína Soutěžte o 1x2 lístky na koncert Pedra El Granaína

    Vychutnejte si večer plný nejčistších emocí, které flamenkový zpěv přináší přímo z hloubky celého srdce zpěváka Pedra El Granaína. V písních se s vámi podělí o nezměrné radosti, největší lásky, starosti i nejhlubší životní tragedie. Na kytaru ho doprovodí Antonio de Patrocinio hijo. Více se o festivalu dočtete zde. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o volné vstupy na tuto temperamentní akci! 

  • Rozhovor s Flook: Naše hudba neměla nikdy žádné hranice Rozhovor s Flook: Naše hudba neměla nikdy žádné hranice

    Roku 2008 oznámila britsko-irská čtveřice Flook konec, letos se vrátila na pódia s novinkou Ancora nominovanou na BBC2 Folk Awards. Do České republiky se vrací po dlouhých třinácti letech, fanoušci mohou očekávat energický set v pražském Rock Café. "Připravte se na subtilní oheň, hráčský důvtip a rytmickou sílu. Ti čtyři báječní lidé na vás z rohu hojnosti vylijí tolik velebného muzikanství, až se z toho málem zalknete," napsali o skupině v magazínu fRoots.

Další podobné články

var sklikData = { elm: "sklikReklama_57358", zoneId: 57358, w: 728, h: 90 };