Oregon boří jazzová klišé Doporučený

Pokud v poslední době zaznívají stesky nad tím, že moderní jazz je již vyčerpán, určitě se to netýká americké skupiny Oregon a jejího hlavního skladatele Ralpha Townera. Tento multiinstrumentalista stál v 70. letech u zrodu odvážných fúzí s etnohudbou a dodnes udivuje autorskou invencí i technikou. A hned v úvodu je třeba poděkovat agentuře P&J Music za to, že koncert Oregonu 25. března v Praze zprostředkovala.

Oregon v pražském divadle U Hasičů Oregon v pražském divadle U Hasičů Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

V divadle U hasičů jsme tak byli svědky jedinečného hudebního zážitku. Podle připravených nástrojů na pódiu se dal čekat minimálně desetičlenný orchestr. Oregon však v poslední době hraje jen jako kvartet, kdy Ralph Towner vládne kytarám a digitálním klávesám a jeho hlavním spoluhráčem je Paul McCandless, který mistrovsky improvizuje na basklarinet, hoboj, anglický roh, sopránsaxofon a sopranino. Kapelu pak dotváří mladý dynamický bubeník Mark Walker a kontrabasista Glen Moore, kteří se během večera také předvedli jako sólisté.

 

Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu skupiny Oregon

V úvodním bloku se čtyřiašedesátiletý Ralph Towner představil jako akustický kytarista, kdy rafinovaná témata střídal s improvizacemi. Jakmile se ale chopil kláves, Oregon zvukově zmohutněl a také díky sopránsaxofonu Paula McCandlesse zněl jako Weather Report v nejlepších letech.

 

 

Po klidnější skladbě As she sleeps ale přišlo další překvapení v podobě zvonivé elektrické kytary. Ralph Towner si umí namixovat klasický zvuk s rejstříky ze své digitální banky a výsledkem byla velmi atraktivní jazrocková fúze, jakou by většina přítomných čekala spíš od generačně mladších muzikantů. Oregon se nebojí místy až popových harmonií, které ale v jeho podání nikdy nesklouznou k banálnosti.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Pokud lze snad něčeho litovat, tak jen toho, že Ralph Towner se nepředvedl se svou dvanáctistrunnou akustickou kytarou, která ho charakterizovala na jeho prvních albech. Pochopit toto ale lze - při dynamickém stylu jeho hry by se mu takový nástroj více rozlaďoval než klasická šestirustrunná španělka. I tak totiž Towner trávil přestávky mezi skladbami jen jejím ladění. A na závěr už jen malá poznámka – v historii jazzu i vážné hudby jsem zatím nenarazil na nikoho, kdo by na mistrovské úrovni zvládal kytaru i klavír tak jako Ralph Towner.

 

Napsal(a):

Zanechat komentář