čtvrtek, 18 říjen 2018 13:27

Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let Doporučený

Napsal(a)
Paul Brady při pražském koncertě v Divadle Archa 17. 10. 2018 Paul Brady při pražském koncertě v Divadle Archa 17. 10. 2018 Foto: David Webr/musicweb.cz

Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.

Podvečer na potemnělé rovné pěší zóně, otevřené dveře do barů a hospůdek a snad z každého okna se line nějaká hudba. Idylická atmosféra centra Dublinu - známá Temple Bar - se pro jeden večer ocitla v centru Prahy. Čtveřice výtečných hudebníků a především průkopníků irské lidové hudby odehráli velmi vřelý koncert plný tradice, historie a písničkářství, který patřil do miniturné dvou legend irské hudby - Paula Bradyho a Andyho Irvina. Tito pánové se dali dohromady jen na několik koncertů a jednou z jejich zastávek kromě rodného Irska se stala právě Praha.

Paul Brady je na irské scéně ikona. Působil v kapelách The Johnstons a také v kultovních Planxty, ve kterých působil i Andy Irvine. Po jejich rozpadu se tito hudebníci dali dohromady a natočili v roce 1976 album s jednoduchým názvem Andy Irvine & Paul Brady, které je považováno za jeden z milníků irské folkové hudby vůbec. Do Prahy si s sebou přivezli ještě dva vynikající hudebníky stejného stylu - multiinstrumentalistu Dónala Lunnyho, který do irské hudby zakomponoval řecký nástroj buzuki a během večera bubnoval i zahrál na kytaru, a houslistu Kevina Burkeho

Koncert byl nabitý slovy, oba hudebníci představovali skladby, které následně zahráli, a všechny písně stály nejen na excelentní instrumentalitě a velmi dobrém zpěvu i přes věk obou hlavních aktérů (Bradymu je 71 let a Irvinovi 76 let), ale rovnocenně na příbězích skrytých v textech. V první polovině dvou a půl hodinového koncertu zazněla především jejich autorská tvorba. Například Andy Irvine vyprávěl v jednom textu o své cestě na Balkán, kde před dlouhými roky strávil šest týdnů v lesích. Když se tam před časem vrátil, zjistil, že na místě, kde se dřív ztrácel v hustém lese, vybudovali vysoké domy. Vlivy balkánské hudby byly lehce slyšitelné a oživovaly folkové aranže písní. Andy Irvine jinou skladbou vyznával lásku dívce, za kterou odjel do východní Evropy, ta ale po jejím poslechu neřekla ani slovo. Alespoň si ji ale mohlo poslechnout po skoro 50 letech české publikum. 

Irská hudba ani Irvine a Brady se neobejde bez jasného rytmu, kytar, houslí a vícehlasu. Po krátké přestávce najeli na společnou notu skladeb z jejich již zmíněného alba. Většinou šlo o tradicionály, které dostaly nový háv a přearanžovali je právě Irvine a Brady tak, že dodnes platí za originál. Například irsko-skotsko-anglická skladba Arthur McBride poukázala na tradiční motiv irských skladeb - válku a vojáky. Arthur měl být naverbován do boje proti Francii, ale do války jít nechtěl. Válečné motivy byly přítomné v nejedné písni (Mary and the Soldier, The Jolly Soldier) a objevoval se známý motiv lásky, již právě válka rozdělí a voják neví, jestli nebo jak se vrátí domů. 

 

 

Odkazy na Irsko jako takové písně přímo překypovaly. Zpěváci čerpali ze skladeb z 18. a z 19. století, během kterých se mnoho Irů vydalo do emigrace převážně do Spojených států. Proto mnoho folkových písní nejen v Irsku, ale také v žánrech, jako jsou country nebo bluegrass, vypráví o stesku po domově, o cestách do vzdálených neznámých zemí a o touze po návratu, který se většinou nekoná. I na takové skladby v tento večer došlo a Irvine s Bradym pomyslně pozdvihli čtyřlístek svými slovy a zahrnuli nás mnoha místními názvy, jako například The Streets of Derry, Lough Erne Shore nebo Plains of Kildare, čímž písně ukotvily do jejich domoviny zcela. Melancholickou atmosféru podpořili i kudrlinkovým pěveckým projevem ve stylu Vana Morrisona. 

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

V první polovině došlo i na celou instrumentální, svižnou a energickou skladbu, poté si během večera postupně všichni čtyři hudebníci vystřihli mnohá sóla, čímž potvrdili, jak skvěle a přirozeně jejich hudba působí na posluchače. Tradice naplnila sál Divadla Archa, ale ještě více by jí slušelo neformální prostředí nějaké menší dublinské hospůdky, určitě poblíž Temple Bar.

Dnes již mistři Paul Brady, And Irvine, Dónal Lunny i Kevin Burke se postarali, aby hudební dědictví ostrovního státu pokračovalo a žilo svým životem dál a na tomto koncertu mohli příznivci vidět a především slyšet, jak zní pravá irská hudba se špetkou novějších vlivů. Kdyby nebyl koncert na sezení, a ještě k tomu na ne úplně pohodlných židlích, mnozí by si určitě s chutí i zatančili. Přesně pro takováto jedinečná vystoupení je festival Struny podzimu jako stvořený a tímto koncertem si laťku udržuje pro tento ročník hodně vysoko a navazuje na loňský koncert kapely The Gloaming. 

Další články

  • Lizz Wright zahájila Blues Alive 2019 Lizz Wright zahájila Blues Alive 2019

    Třídenní oslava "dvanáctky", šumperský festival Blues Alive, vkročil svým čtyřiadvacátým ročníkem na práh významného jubilea. Zatímco minulý ročník byl poznamenaný jedním z nejlepších programů poslední půldekády a euforií z pár hodin čerstvého příslibu prestižní ceny Keeping the Blues Alive, ten letošní dával ve vzduchu cítit klidnější tempo a pokoru k udělenému ocenění.

  • Sting zamíří do Slavkova u Brna Sting zamíří do Slavkova u Brna

    Zpěvák a baskytarista skupiny The Police, která sklízela největší úspěchy v 80. letech, se příští rok v létě vrátí do Evropy se svou koncertní show nazvanou My Songs. V červenci 2020 toto turné nemine ani Českou republiku.

  • Foto: Blues Alive, Šumperk, 15. 11. 2019 Foto: Blues Alive, Šumperk, 15. 11. 2019

    Druhý den Blues Alive zahajovaly polské skupiny Caramel Black a Forsal. Dluholetý moderátor festivalu Marek Hlavice zde pokřtil svoje nové CD, které následně věnoval jedné krásné slečně v publiku. A pak už se rozjel hlavní program naplno. Francouzští Dirty Deep to rozpálili na plné pecky se svojí typickou živelností. Klidnější blues nám zahrál Watermelon Slim na svojí slide kytaru. Zato po něm vtrhla na pódium mladá kapela Beaux Gris Gris & The Apocalypse a kromě skvělé hudby předvedli a strhující podiovou show. Závěr patřil hvězdě tohoto večera Ronnie Baker Brooksovi, který všechny posluchače nadchl svým skvělým chicagským blues. Před koncem se na chvíli vystřídal u jeho kytary Kenny Neal. Nečekané překvapení! Koukněte na náš fotoreport!

  • Black Friday je tu! Nakupte audio supervýhodně Black Friday je tu! Nakupte audio supervýhodně

    Black Friday je tu! Nakupte audio supervýhodně. Očekávaný čas akcí a slev je tady. Pokud hledáte nová sluchátka nebo reproduktory, nastává ideální doba ke koupi. Vybíráme pro vás momentálně ty nejzajímavější kousky od Mobil Pohotovosti. Z čeho můžete vybírat?

Další podobné články

var sklikData = { elm: "sklikReklama_57358", zoneId: 57358, w: 728, h: 90 };