Respect festival odolal dešti a přichystal pestrý hudební koktejl

Již podevatenácté se konal Respect festival, festival, který každoročně přiváží nejrůznější hudebníky z celého světa a zaměřuje se na žánr world music. Tentokrát se přemístil na pražské Výstaviště.

Sobotní program, který startoval chvilku před půl třetí odpoledne, sliboval egyptské, české i ukrajinské rytmy. Počasí festivalu přálo, zpočátku bylo příjemně akorát tak k tančení, sem tam spadlo několik kapek, ale v podvečer dokonce vysvitlo sluníčko, které podpořilo vystoupení dua Tareka Abdallaha a Adela Shams el-Din. Tato dvojice utáhla s přehledem více jak hodinové vystoupení, ve kterém se ke slovu dostaly orientální dlouhé skladby, jimž vévodila tamburína riqq a oud, nástroj podobný loutně. Neuvěřitelně přesný rytmus a brilantní technická hran na loutnu přiblížily dálky, v nichž se pouští ženou velbloudi.

Příjemným začátkem byla i česká kapela. I u nás tvořený žánr world music nepůsobil lacině ani strojeně. Vlastní hudba příjemně osvěžila repertoár. Nejlepšími prvky kapely byly hlasové party, které evokovaly balkánské zpěvy. Nicméně ukrajinští Hudaki Village Band rozjeli nečekaně pořádnou show plnou drive, energie a temperamentu. 

Nedělní program začal zamračeně a deštivě. Nicméně tancechtivé posluchače neodradilo a na řadu přišli N'Diale, hudba spojující africké Mali i Francii, jelikož houslista Jacky Molard dodal hudbě bretaňský nádech. Neotřelou barvu hlasu představila malijská zpěvačka Foune Diarry. Hodně zajímavým překvapením byla i basistka, která dodávala skladbám pořádný drive. Zrychlující tempo a zemitý projev kapely byly na začátek druhého dne skvělou volbou, která i za deště rozehřála celé publikum.

Prohlédněte si také fotografie z celého festivalu

Alpský punk. Co si pod takovýmto stylem představit? Byť obě domény stylu jsou specifické a jednoznačné, dohromady mohou způsobit hudební revoluci. A ještě když se přimíchá trocha folku a hiphopu, pak už je to těžko pojmenovatelný guláš v podání rakouských Attwenger. Zpočátku skákačka s jednoduchým rytmem a harmonikovým doprovodem a s neustále se opakujícími slovy působila jako diskotéková verze německého folklóru. Punk byl v jejich pojetí spíše úpravou folklórní hudby do hlučnější verze, než že by se v jejich tvorbě pravý punk alespoň na moment promítl. Veselost, využívání elektroniky a zpěv v rakouském dialektu s anglickými slůvky byly poznávací značkou kapely. Byť byli na pódiu po celou dobu jen dva členové, působili spíš jako několikačlenné těleso. Nicméně celkový dojem nepůsobil vůbec jako tradiční world music, chvilkami se spíše blížil popovému výrazu.

Po chvilkovém umoudření počasí se začalo zase trochu smrákat a poprchávat. Další kapela přichystala zajímavý bretaňský koktejl, kterému vévodily housle v podání již zmíněného Jackyho Molarda v jeho kvartetu. Tato kapela patřila k tomu nejlepšímu, co letošní Respect festival přichystal. Svěží melodie toulající se v krajinách Francie vyzněly díky smyčcům a hudebně představily nejen tuto krajinu, ale zároveň ozvláštňovaly celkové vyznění, rozhodně nesklouzávaly k monotónnosti. 

 

{youtube}qXC4V4Oana4{/youtube}

 

Abychom se trochu přesunuli z Evropy, na řadu přišli izraelští Diwan Saz. Jasně slyšitelnou spiritualitu a velký důraz na zpěv skupina opravdu nezapřela. Byť se prezentovali jako izraelská kapela s beduínskými prvky, Izrael byl v jejich hudbě rozpoznatelný především při pomalých a prostor dostaly teskné melodie plné smutku v hlase. Jinak uskupení znělo velmi orientálně a v některých částech se do popředí dostávaly spíše arabské prvky i typické arabské kudrlinky

V letošním ročníku, který přivítal i taková jména, jako jsou Mahmoud Ahmed z Etiopie nebo brazilské electro v podání Zuco 103, se podařilo vyvážit místa, odkud hudebníci pocházeli, tudíž si posluchač udělal za dva dny příjemnou cestu kolem světa. Zároveň se střídaly taneční kapely plné energie a temperamentu s instrumentálními kousky, které si posluchač spíše vychutnával a zaposlouchával se do nich. Příjemné prostředí Výstaviště předčilo Štvanici i Ladronku, kde se festival konal v minulých letech, s přehledem, jelikož zde bylo přírodní prostředí se spoustou stromů dále od civilizace. Program nezapomněl ani na děti, které zde běhaly pomalované v obličejích nebo si vyhrály při bublinové show. Toto komorní a rodinné setkání vždy příjemně odstartuje (nejen pražskou) festivalovou sezónu, jen je celkem škoda, že si tento festival nenajde ještě větší počet účastníků. 

Napsal(a):

Zanechat komentář