Skvělý Seasick Steve zahrál i na poznávací značku Doporučený

Očekávaný a zcela vyprodaný první sólový koncert v České republice zpěváka a kytaristy Seasick Steva byl jedním slovem famózní. Skvělou našlapanou hru s atmosférou amerického jihu ozvláštnila neustálá výměna kytar a jí podobných nástrojů.

 Seasick Steve zazářil v pražském Lucerna Music Baru 25. 3. 2019. Seasick Steve zazářil v pražském Lucerna Music Baru 25. 3. 2019. Foto: Zbyněk Zácha/musicweb.cz

Sál Lucerna Music Baru se zaplňoval už před osmou hodinou večer. S úderem celé se na pódiu představila česká folková zpěvačka a kytaristka Jana Šteflíčková. Sólové vystoupení s kytarou a zpěvem bylo milým začátkem večera. Pěvecky se Jana představila obstojně, v písních napodobovala různé zvuky, například kapek nebo dechových nástrojů a ozvláštnila tak i textově nápadité skladby.

Autorská tvorba Jany čerpala z různých témat. Jeden z nejlepších kousků zazněl hned jako první – Déšť, kde se kapelou stává ulice a její zvuky. Skladba Marilyn vyprávěla o proseckém nonstopu, kde vysedávala žena, které se právě tak přezdívalo. Posmutnělá Slunce a měsíc zase uvolnila atmosféru. Kytarové umění slyšitelně ovládá bravurně, jen byla škoda, že nezahrála ještě alespoň o dvě skladby více. Její vystoupení příjemně navnadilo publikum na hvězdu večera, jen bylo lehce nemístné před vyprodaným sálem mezi skladbami pronést, že když jí volala produkce, aby předskakovala před Seasick Stevem, rozuměla Sweet Sixteen, a i poté, co se jméno upřesnilo, nevěděla, o koho se jedná.

Několik minut před devátou už spustil samotný Seasick Steve na kytaru. Nejprve zahrál na kytaru úvodní píseň sólově a hned při ní bylo posluchačům jasné, že se bude jednat o excelentní hudební zážitek. Projev Seasicka s jeho ne úplně učebnicovou angličtinou, tetováními, kšiltovkou a výrazným zpěvem propojoval všechny tyto detaily i s pódiem, kde po celou dobu svítil barevný elektrický řetěz a zvlášť upoutala připravená židle – vypolstrovaná polštářky a přelepená textilní lepicí páskou.

 

 

Když se při druhé písni přidal i vlasatý a vousatý bubeník Dan Magnusson, který dodal celému koncertu silovou hrou pořádný švunk a hnal Seasicka dopředu, nastal pořádný hudební nářez. Bezchybný měnící se rytmus prolínající žánry blues, jižanského rocku, country i experimentu zněl výrazně a zvučně, ale uši během celého koncertu netrpěly, jelikož ozvučení se tentokrát povedlo na jedničku.

V loňském roce vydal Seasick Steve novou desku Can U Cook?, kterou taktéž přijel představit. Mezi skladbami vyprávěl, jak ji natáčeli v přístavu, kde vedle bílé budovy nahrávacího studia byla i hospoda, ve které nakonec strávili nejvíce času a pracovali necelých pět hodin, během kterých deska vznikla. S nadsázkou se podivoval publiku, že na jeho koncert vůbec dorazilo, když bylo pondělí večer.

Vřelý přístup k publiku prokázal úklony po skoro každé skladbě i historkami, a na samém konci si on i bubeník potřásli rukou s mnoha posluchači v prvních řadách a následně jim i dlouho podepisoval cokoli, co si přinesli s sebou. Pochlubil se také vlastnoručně vyrobenými strunnými nástroji, jejichž zvuk byl během hry k nerozeznání od profesionálních instrumentů a jejich syrovost hudbě velmi seděla. Materiál čítal poznávací značku státu Mississippi, plechovku od piva, která dle jeho slov nemá žádný účel, kousek konzervy i plechový disk automobilového kola.

 

 

Ženy jsou pro Seasicka velkým tématem, a tak skladbu Shady Tree věnoval všem přítomným a hlavně dlouhovlasým ženám. V přibližné polovině koncertu si došel do publika pro mladou slečnu, která se představila jako Jolana, a té pak zahrál poklidnou countryovou kytarovku Walkin' Man, jejíž melodie je založená na repetici několika procítěných veršů.

Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu

S každou skladbou vyměnil nástroj, který mu donesl vždy připravený technik. Kytarovou hru ozvláštňoval slidovou i zcela čistou založenou na rytmu. Některé písně jako Sommertime Boy, Down on the Farm nebo Barracuda '68 se do publika valily s neuvěřitelnou dávkou energie a drivu. Většina lidí tančila, tleskala a nakonec bouřlivě aplaudovala. Ani po dvou skladbách přídavku se publikum netišilo a samotný Seasick se ptal: "Vy nejdete domů?" A tak na závěr zahrál ještě na akustickou kytaru skladbu o politických ideálech, které měl naposledy v roce 1968 a od té doby se prý o politiku nezajímá, protože tehdy postupně zemřeli všichni, kteří se o nějaké změny k dobrému snažili.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Starého psa novým kouskům nenaučíš neboli skladba You Can't Teach an Old Dog New Tricks se Seasicka snad ani netýká, protože tento starý pes předvedl, že těch kousků umí skvěle zazpívat a zahrát opravdu hodně. Hudebník sice na dlouhá turné nevyjíždí a spíše koncertuje po festivalech (dvakrát již vystoupil na Colours of Ostrava), ale čeští fanoušci mu ukázali, že u nás je vždy vítaný. Tak doufejme, že se tento životem protřelý hobo do naší krajiny brzy vrátí.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Nick Schnebelen Band, Bounty Rock Café, Olomouc, 18. 10. 2019

    Špičkový americký kytarista Nick Schnebelen, kterého jsme viděli v r. 2017 jako jednu z hvězd na šumperském Blues Alive se na svém turné zastavil i v Olomouci. Adam Syrovost jeho bluesové kytary i parádní vokální přednes uchvacuje fanoušky bluesového a bluesrockového žánru po celém světě. V březnu 2019 spatřila světlo světa jeho sólová deska Crazy All by Myself, s níž je momentálně na turné. Společně s bubeníkem Adamem Hagermanem a sošným baskytaristou Cliffem Moorem předvedli i v olomouckém Bounty Rock Café parádní koncert, ze kterého přinášíme fotoreport.

  • Festival Kytara napříč žánry představí špičkové kytaristy tří kontinentů

    Kytara je nástroj nepřeberných možností, které bez ohledu na stylové a jiné kategorie mapuje již 22 let festival Kytara napříč žánry. V sobotu 19. října jej otevře v pražské Písecké bráně australský kytarista Joe Robinson a 27. listopadu jej uzavře koncert čtyř mladých kytaristek - Christie Lenée z USA, Karlijn Langendijk z Nizozemí, Judith Beckedorf z Německa a Mileny Šolcové z ČR, které vystoupí v rámci MusiSHEans Guitar Tour 2019.

  • Rozhovor s Aronem Mellergårdhem: Před koncertem nejradši spím

    Švédská jazzová kapela Dirty Loops zavítala při svém turné i do pražského klubu Roxy. Před vystoupením se redakci musicweb.cz rozpovídal bubeník Aron Mellergårdh o životě bubeníka, kapele, i o tom, že se rád před vystoupením prospí. 

  • Foto: Laura Mvula, Forum Karlín, 15. 10. 2019

    Metaforicky bývá nazývána Ninou Simone moderní doby – styl její hudby mísí soulové, jazzové a R&B prvky způsobem, který má blízko k současné hudební univerzálnosti. Debutové album Sing to the Moon z roku 2013 poukázalo na její mimořádný talentu, následující deska The Dreaming Room z roku 2016 upevnila pozici Laury Mvuly jako zásadní umělecké osobnosti, již je dobré sledovat. My vám přinášíme fotoreport z koncertu v rámci festivalu Struny podzimu.